Reklama

Reklama

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

..."Marto, co tady děláte?"- "Co tady dělám? Štefku"... Hodně dobře natočené drama (ač sem tam upadá do melodramatu), jenž, jak to má být, i dramaticky končí, přestože některé věci byly spíše úsměvné. Nevím, zda záměrně, nebo to jen mně tak po těch letech, které od natočení uběhly, přišlo. Výborné obsazení - půvabná, prve naivní a stále nešťastná Vítová, roztomile zkažená Mandlová, vznešeně krásná a studená Glázrová, a dobře hrající Nezval, Hrušínský, Kohout i Beneš (ač žádný z nich není mým idolem z té doby, bylo se na ně radost dívat) a Marvan v jedné ze svých menších rolí, v neposlední řadě krásné kostýmy, až člověk si říká, jestli by někdy nešlo tím kolečkem, které řídí běh života o kousek pootočit, aby se ten marně nepachtil za tou a ta zase za tímhle... ;-)) ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Průměrné 3 rudé zde vlepím spíše pro to čím by mohl (nebo chtěl/měl) film být, než pro to jaký reálně je. Vítová je protagonistka krajně nesympatická, spousta scén vyznívá křečovitě, či nechtěně směšně a i technicky to působí jaksi nesourodě/roztěkaně (což se samozřejmě dá přičíst tomu, že za protektorátu filmaři holt museli plést z hoven biče). Sympatická je tak hlavně ta snaha natočit něco co by v lepších rukou a v lepší době mohlo být temnou, psychologickou studií klesající spirály života jedné obyčejné dívky. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Lidský život může být nadmíru obtížný i tehdy, když navenek působí sebestraktivnějším dojmem. Melodramatický příběh NOČNÍHO MOTÝLA překonává svá idylická východiska a nyvá směřování do červenoknižních jistot kýče zdařilou psychologií postav, pevnou režií i nosnými hereckými výkony; mimo tradičně ceněnou Vítovou bych ještě více zdůraznil Mandlové výkon ve zdánlivě vedlejší úloze prostitutky Kiki. Jakkoliv se případ, který dal námět pro MOTÝLA, může zdát nepravděpodobný, v čase našich prarodičů a praprarodičů byl častější, než bychom byli bývali s to sami sobě ochotni připustit. Titulní melodie filmu vypovídá víc než jen o nostalgii za jedním zmařeným lidským životem. Otázka sociální může mít - bohužel - širší rozměr a hlubší záběr. V každé době a v sebekostýmnějším filmu ze sebeatraktivnějšího prostředí. ()

kajda.l 

všechny recenze uživatele

Spíš noční můra. Odhalené ňadro Hany Vítové vrcholem filmu. Pěkná kamera, když vynechám příšernou scénu s využitím zadní projekce během bruslení. Jinak bohužel, tahle osudová a křečovitá melodramata, ve kterých si postavy vynucují city, bytostně nesnáším "Marto, já bez vás nemohu žít" nebo "Proboha vás prosím, Vy mě musíte vyslechnout". Husí kůže. Opravdu. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Sociálne podmienený pád jednej slečny v skvelej kostýmovej melodráme. Mandlová žiari, Vítová smúti. Mužské role popri nich blednú. Poznámka: ono to vyzerá ako pád na dno, hoci skôr je podmienený vnútorným prežívaním hlavnej hrdinky Marty. Nedostáva vysnenú lásku a tak sa jej celý život zdá byť nafigu. Nové vzťahy nie sú podľa jej gusta. Dobovo možno práca hlavnej barovej speváčky s vlastným umeleckým menom, v podniku hojne navštevovanom miestnou honoráciou znamenala pád na sociálne aj morálne dno, no dnes je vysnenou úvodnou hviezdnou métou mnohých začínajúcich speváčiek. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (12)

  • Hlavnú úlohu mala hrať Lída Baarová, ale prišiel zákaz filmovania od nemeckého riaditeľa Barrandova na popud samotného Adolfa Hitlera. (Raccoon.city)
  • Národní cena 1942 pro Adinu Mandlovou, režiséra Františka Čápa, kameramana Ferdinanda Pečenku a architekta Jana Zázvorku. (argenson)
  • Ústredná melódia filmu v úprave Romana Blahníka je Cisársky valčík (Kaiser-Walzer) skladateľa Johanna Straussa mladšieho. (Kubrickon)

Reklama

Reklama