Řek Zorba

Dobrý to bylo. Když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu že je to vlastně tak trochu buddy movie. Dva uplně rozdílní lidé jsou furt spolu a snaží se rozjet podnik (ňákej důl a klády dopravovat lanovkou), přičemž zažívají různé pozitivní či dosti tragické příhody. Anthony Quinn podal opravdu brilantní výkon a hlavně díky němu je ten film tak slavný. A samozřejmě i hudba je skvělá (kde by bez ní dneska byly hokejové zápasy a "Sbal prachy a vypadni"). Akorát je dost škoda že je to černobílé, jindy mi to nevadí, ale tomuhle filmu by barevná ohromě přidala. (18.03.2006)

Jsem moc ráda, že poslední dobou moje "must-see" filmy do puntíku plní očekávání. Děj plyne pomalinku v atmosféře slunného beztarostna a najednou bác ho, a přede mnou je jedna z nejpůsobivějších scén, co jsem kdy viděla. Antony Quinn u mě po Silnici ještě stoupl, jeho sympatický Zorba je neuvěřitelně uvěřitelný. No krása, krása! Btw 1: Kréťané jsou pěkné kurvy Btw 2: Dala bych si jehně (25.06.2010)

Pokud bych měl potřebu označit nějaký film za kultovní, pak by to by nejspíš právě tento. Pronásleduje mě od puberty a já se jím rád pronásledovat nechám. Jediný z pocitů, který pozvolna vyprchává, je nadšení. I když ten je možná ze všech nejdůležitější. Mix svobody, násilí a milosrdných lží jsem ale chápal dříve stejně jako dnes, přestože dnes je už jen málo svobody a lži jsou vesměs nemilosrdné. (28.01.2023)

Pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel měly být představeny a přeneseny do balkánského prostředí, nejspíš by se transformovaly do ŘEKA ZORBY. Krétský rodák vtělil do této nádherné postavy vše, co postihuje rázovitou řeckou povahu, ztřeštěnou divokost, velkorysost a jistou povznesenost ve věcech všedního života a oficialit, schopnost živelně se radovat, kouzlit, tvořit byť z vteřinového okamžiku stavební jednotku věčnosti, básnivou lhavost, která svou krásou a hloubkou přemáhá posléze skutečnost. V Zorbovi je mnohé z toho, co Kazantzakis vtělil do memoarizujícího POSELSTVÍ EL GRECOVI. Režisér řeckého původu dostal do filmu vše podstatné z literární předlohy a v hereckých výkonech Anthonyho Quinna a proslulé řecké herečky Ireny Papasové ji v některých místech i přesáhl. Koprodukce se v tomto případě - zdá se to být nesporným - vydatně spoluzasloužila o mimořádnou úroveň tohoto klasického díla kinematografie hraného filmu. Závěrečná scéna, která je pohromou jak pro spisovatele, tak kapitálním selháním jeho poněkud samozvaného pomocníka, vyznívá jako oslava nikdy nekapitulujícího a v podstatě nezničitelného života. A tak ... pokud by hrabalovská poetika a její nejpověstnější umělecký představitel strýc Pepin měly být přeneseny do .... Věřím, že toto přesvědčení budou sdílet i generace těch, kteří přijdou po nás. (22.03.2008)

Nesmrtelný soundtrack je to jediné, co bych si rád z tohoto paskvilu zapamatoval. Zcela nesouhlasím s udělenými Oskary a žasnu nad brutálním nadhodnocením a marně hledám důvody, pročpak se tento film stal kultem. Všemi do nebes posílaný Anthony Quinn mě svojí rolí a projevem spíše iritoval a Alan Bates byl neskutečně nezajímavá postava. Brutálně jsem díky nezajímavému ději ztrácel pozornost a vlastně mi to ani nevadilo. Na pozadí filmu se možná skrývá cosi za zmínku stojícího. Nicméně to "cosi" bylo zabalenou tak tlustou slupkou nudy, že jsem se k tomu ani za více než dvě hodiny neprokousal. Pro mě osobně žalostné a maximálně neatraktivní zpracování. Osudy všech zúčastněných mi byly absolutně lhostejné. Postavy byly do posledního kusy maximálně nezáživné. Věčná škoda. (08.09.2017)