Řek Zorba

Latentný homosexualizmus u Basila a Zorbu nakoniec možno dôjde k naplneniu. Pretože ženy, ktoré sa okolo nich vo filme vyskytli, na jeho konci už jednoducho nie sú. Zorba možno preto vo finále vraví: "Nikdy som žiadneho chlapa nemiloval tak, ako Teba.". No a Basil poprosí Zorbu, aby ho naučil tancu. Zorba čosi melie o oslobodení sa spod okov, no ten tanec má prísne a presne stanovené kroky. Také vylučujú nejaké uvoľnenie. Emočne aj príbehovo ma film úplne minul. Komediálne na ňom vidím akurát, že sa stal z neznámych príčin kultovým. Podvedome som sa mu dlho vyhýbal. A keď som si ho zvolil, mal som sakra problém ho dopozerať. V čom Zorba slávil život? Že opustil manželku a deti, klamal frajerke, dávajúc jej akúsi falošnú nádej, klamlivé sľuby o saténových šatách a nakoniec fakeové manželstvo? Angličanovi úplne zničil zdedenú baňu - samozrejme na účet Angličana. Snahu o zodpovednosť lišiacky nahradil prednesom, že veď treba blázniť. Keď sa Zorba napil, tak tancoval - to robí cca 70% opilcov - snažia sa byť velice zábavní. Oslava radosti, reciny a prírody? Skôr temný stredovek a jeden nezodpovedný, zostarnutý, vlezlý robotník, zvyknutý celý život žiť na úkor druhých a nenápadne ich pritom ruinovať. Poznámka: Juhoeurópske štáty majú podobný siesta štýl tak akosi v krvi - nič moc výkonnosť, samé maňana sľuby, ekonomika v totálnych mínusoch, natiahnutá ruka po peňažnom sanovaní sa nikomu nehnusí. (04.12.2020)

Čiernobiele podanie nedá vyniknúť krásam gréckeho prostredia, ale to nie je moja hlavná výhrada k filmu. Problém som mal vôbec so sledovaním príbehu, ak sa dá to dianie takto vôbec nazvať. Zo začiatku pri zoznámení som to ešte vedel vydržať, ale neskôr ma nuda brala až na spánok. Občasná príjemne vtieravá typická grécka muzika ma prebrala, ale všetka tá salámová metóda Gréka Zorbu prístupu k životu mi akosi unikla a vôbec mi nechýba. A nakoniec tanček a rozprávky je koniec. (08.10.2013)

Z o r b a s je k l a s i k o u; pripomína mám, že život môže byť zlý a nespravodlivý, ale tiež plný jednoduchých radostí, lásky a zábavy; čo mi ale chýba, je farebnejšie stvárnenie - čím nemyslím len obrazovú stránku - z Kazantzakisovej predlohy sa vytratili všetky legendy, mýty, povery - teda tá rozprávkovosť - a ostal len vitalizmus rámcovaný akýmsi kitchen sink realism. Inou disproporciou sú herci. Obsadenie klúčových postáv je síce vydarené, zvlášť A. Quinn hrá ako posadnutý (životom), na druhej strane unanimistický komparz dediny je nudný a jednotvárny. Ale nevšímajte si ma, každý má asi svojho Gréka Zorbu. (30.08.2010)

V Zorbově příběhu se toho dá najít hodně – třeba u nás ve zlínském divadle z něj druhdy udělali poměrně odpudivou oslavu drobného podvodníčkovství – a to, co v něm našli Kakojannis s Quinnem, mi dává smysl, hlavně to o blahodárném vlivu šílenství na život chlapskej. Ale pro optimismus si k nim chodit nebudu, záchvat smíchu nad jedním inženýrským debaklem a závěrečný taneček na pláži mě ze smutku nad sugestivně vylíčenými temnotami lidské povahy tak úplně nevyléčil. (24.06.2018)

Nevim, do jaký míry je film založenej na realitě, ale dost jsem žasnul nad tim, že na Krétě to v 60. letech 20. století připomínalo spíš středověk (včetně zabijení ve jménu boha). Osobně bych na takovym strašnym místě nevydržel ani 5 minut. Co se filmu týče, tak Antonín Quinn si tuhle roli asi hodně užíval. Navíc jeho postava má (aspoň pro mě) docela sympatickej přístup k životu, kdy má skoro všechno totálně v prdeli a absolutně vůbec se nestresuje. Notoricky známý melodie taky nejsou špatný, ale jinak mi ten film přišel naprosto o ničem. Film jsem sledoval s přestávkama 2 dny a pořád jsem jenom čekal, kdy se to rozjede. Rozjelo se to až skoro na konci, kdy najednou přišly nějaký zvraty v ději a pár trochu dramatičtějších scén. Nakonec ještě slavnej taneček a "the end". Kult vytvořenej okolo Řeka Zorby je pro mě stejně záhadnej jako fungování řecký ekonomiky. (14.07.2012)