Světlonoš

Film nabízí dost zajímavý a pravdivý pohled na podstatu moci působící na člověka, ale především jde o mistrovsky zvládnutou žánrovku, která umí výborně nakládat se strachem (strach z neznáma, strach z tušeného i viděného, strach toho co ví víc než druhý (diváka o hrdinu), nervydrásající napětí především při první a poslední zkoušce), pointovaně uzavírat situace a také trochu mást (červené hadříky). Animace se tváří hlavně u hlavního hrdiny sympaticky starosvětsky (i když jeho dynamické pohyby dávají jasně najevo, že i loutka zvládne běžet o život), prostředí je však vytvořené hlavně aby vynikl moderní filmařský jazyk, který se hlavně napočátku skutečně podobá v subjektivním pohledu rpg hře se slušnou grafikou. Výborná je dunící hudba (i vítězoslávné fanfáry znějí krajně děsivě), ale složka, která se dá plně srovnat s vizuálním děním je výborná práce se zvukem, často deformovaným táhlou ozvěnou, myslím si, že ten je hlavní doménou toho, že Světlonoš ve výsledku vyznívá tak tísnivým dojmem. Švankmajer sice nesází na osobité experimenty a rozmanité temné hrátky jako jeho otec, ale zde nakročená cesta rovněž slibuje velké přísliby do budoucna posouvající náš animovaný film do moderních vod, které však nebrání tomu, aby samo působení i zde fungovalo i na bázi určité podprahovostí či tradice. Už se nemohu dočkat Podivného víkendu a držím VŠ palce, aby se mu tento projekt podařilo dotáhnout do zdárného konce. (05.01.2010)

Temná, přetemná atmosféra jakéhosi pseudo středověku. Osamělý rytíř hrdě stoupá k hradbám zapomenutého města, nad kterým přestalo svítit slunce a noří se do temnoty. Tak začíná Světlonoš od Václava Švankmajera. Vynikající studentský kraťas kombinující klasickou animaci s loutkami. Horor, který rozhodně není pro děti. (18.07.2011)

Teď jsem to viděl na plátně a ... přiznám se, že mě to příliš neuchvátilo, pravděpodobně jsem měl velká očekávání, což se projeví v následné frustraci .... 7O animační léta - trochu smutné to vidět dnes .... napínavá atmosféra byla, to se musí nechat, ale to je mě tak trochu málo.. (21.02.2013)

Pesimismus je strašná věc. A zvlášť, když jím trpí režisér. Co se nám snažil říci? I když přinášíme oběti, pro nás nic dobrého nečeká. Pro ostatní ano. Jenže co je to pojem ,,dobrý''? Stačí, aby to to znamenalo štěstí. Pak tedy je všechno, jak má být. Nebo ne? Pokud jsme rozděleni na sochy a rytíře, můžeme to chápat, jako ženy a muži nebo dobří a zlí. Či obojí. Tři zkoušky tedy znamenají život. A to co je na konci, je jen na nás , jak to přijmeme.... Hm, že by Labyrint světa a ráj srdce? Že by někdo četl povinnou četbu? (20.11.2011)

geniální práce, jak z hlediska animace, tak z hlediska absolutní atmosféry tak husté, že Rákosníček jen tiše sedí v koutě a tváří se neviditelně, protože jeho mlhu sice můžete nožem krájet, tady si ale na atmosféře zlomil katanu i Zatoichi Monogatari. Krom jiného jsem u tohohle filmu hrozně rád za to, že dokazuje životaschopnost loutkové animace i v jednadvacátém století - je tu totiž perfektní, ať už řemeslně, nebo výtvarně (loutky řeckých válečníků, prostředí jako takové). A navíc to dokáže takřka půlhodinovou stopáž utáhnout bez problémů, což bývá u animáků bez dialogů dost problém, i když mají minut deset. Jedna z nejlepších animovaných záležitostí všehomíra. (29.06.2012)