Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
"A nejhorší že všeho jsou trpaslíci. Všude vlezou a strašně rychle se množí." "Podívejte, já mám zakletou dceru... - Tohle chcete rýmovat?! - Tak poraďte někdo něco... - Dceru, dceru. To je taky slovo. Co s tím? - Já bych věděl. - Ale to já taky!" Rozhodně jedna z nejlepších Cimrmanových her. Geniální Svěrák, který zkrátil přednášku tak, že do ní vecpal co možná nejvíce gegů. Hra samotná je krásně pohádková a vtipná v každé scéně. Když jsou u Děda Vševěda, tak moje bránice dostává krutě zabrat. Rýmovací dialogy patří k tomu nejlepšímu v DJC. "Byla krásná v každém směru! A teď je bledá jako smrt... - A jsme tam, kde jsme byli! Říkám Vám nepouštějte se samostatně do žádných hovorů. Člověk se chce vyhnout některým slovům... To je na ho*no taková spolupráce! - Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt...“ [Viděno naživo] (88 %) ()
Další úžasné dílo DJC. S Hospodou a třídní knihou je tahle hra asi vůbec nejlepší. Výborná zápletka, úžasná dvojrole Miloňe Čepelky, fantastická změna pohlaví, děd Vševěd na nějž se musí mluvit jen ve verších a scéna, kde se herci měli najíst... Nejlepší pohádka, kterou jsem kdy viděl. Geniální dílo. 100%. ()
A nejhorší jsou trpaslíci... ano ano, přátelé, Jára Cimrman tohle věděl daleko dřív, než J.R.Tolkien spatřil světlo Středozemě a rozdělil tenhle malý národ (ne náš, oslíci) na Trpaslíky a Skřety. ..Nebo to spolu nesouvisí??.. Jednou jsme jeli se ženou a dvěma malými dětmi ( tehdy necelých 5 a 7 let ) na dlouhou cestu autem, více než pět hodin. Asi mnozí víte, jak se těžko děti na tak dlouhou dobu zabaví. Pak řidič a cestovní šaman výpravy v jedné osobě ( sám veliký Já ) dostal nápad pustit v přehrávači záznam hry z DJC "Dlouhý, široky..." Záznam se otočil snad čtyřikrát, a to na přání dětí a na konci cesty bychom nejraději jeli ( a poslouchali ) dál. O tom, že kluci byli celou cestu úplně hodňoušcí, ani netřeba psát. Co dodat, tohle opravdu stojí vždy za vidění a slyšení ( nebo aspoň slyšení:) ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Jiří Menzel v jednom rozhovoru, kde vzpomínal na jeho působení v Divadle Járy Cimrmana, řekl, že hru Dlouhý, široký a Krátkozraký hrával nejradši. V představení hrával Děda Vševěda. (mnaucz)
- Když si vezmeme seznam všech představitelů Děda Vševěda, co se od premiéry vystřídali, mají jedno společné: křestní jméno začínající na J: Jan Klusák, Jaroslav Weigel, Jiří Menzel, Jan Kašpar a Jan Hraběta. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
Reklama