Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Úvodná prednáška vynikajúca, rozhovor Jasoňa s Drsoňom excelentný, návšteva Děda Vševěda geniálna, záver s "já bych si s dovolením taky dal" takisto skvelý. Len ten zbytok sa mi zdal trochu slabší, možno aj preto, že som pár dní pred tým videl Dobytí severního pólu, ktoré bolo nabité hláškami od začiatku do konca. Takže "iba" 8/10, no s radosťou sa k tomu ešte niekedy vrátim a snáď aj to hodnotenie potom pôjde ešte vyššie. ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
,,A tohle to tam, to jsou záhonky.“ Tuto pohádku jsem viděl podruhé v mém životě, ale můžu s klidným svědomím říct, že je to bezesporu to nejslabší, co jsem od DJC zatím shlédl. Statický příběh, natahované vtipy, spousta výplní až vycpávek. Děd Vševěd nelogicky trapně nudný, postava pocestného přinesla chabou pointu až na závěr a proměna princezny za moc nestála. Úvodní seminář se tentokrát smrskl jen na jeden příspěvek, který mi rovněž přišel podprůměrný. ()
Včera jsem se vrátil z divadelního představení, obsazení oproti původnímu - Petr Reidinger, Marek Šimon, Václav Kotek, Bořivoj Penc, Jan Kašpar a samozřejmě Zdeněk Svěrák. Zdeněk Svěrák je opravdu hlavním klíčem k úspěchu jak hry, tak přednášky. Během hry se mu navíc při zdůraznění přízvuku podařilo poflusat, možná posoplit první řadu, z čehož se do smíchu dali i samotní herci. Představení samo o sobě - nádherný zážitek! Byla by škoda nevyužít každé příležitosti navštívit Cimrmanovu hru. ()
"A nejhorší že všeho jsou trpaslíci. Všude vlezou a strašně rychle se množí." "Podívejte, já mám zakletou dceru... - Tohle chcete rýmovat?! - Tak poraďte někdo něco... - Dceru, dceru. To je taky slovo. Co s tím? - Já bych věděl. - Ale to já taky!" Rozhodně jedna z nejlepších Cimrmanových her. Geniální Svěrák, který zkrátil přednášku tak, že do ní vecpal co možná nejvíce gegů. Hra samotná je krásně pohádková a vtipná v každé scéně. Když jsou u Děda Vševěda, tak moje bránice dostává krutě zabrat. Rýmovací dialogy patří k tomu nejlepšímu v DJC. "Byla krásná v každém směru! A teď je bledá jako smrt... - A jsme tam, kde jsme byli! Říkám Vám nepouštějte se samostatně do žádných hovorů. Člověk se chce vyhnout některým slovům... To je na ho*no taková spolupráce! - Jsem bledá jako smrt a vychrtlá jak chrt...“ [Viděno naživo] (88 %) ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Když si vezmeme seznam všech představitelů Děda Vševěda, co se od premiéry vystřídali, mají jedno společné: křestní jméno začínající na J: Jan Klusák, Jaroslav Weigel, Jiří Menzel, Jan Kašpar a Jan Hraběta. (mnaucz)
- Jedná se o první hru, která byla natočena na desku. Natočena byla v roce 1975 v Braníku v obsazení L. Smoljak, M. Čepelka, O. Unger, P. Brukner, J. Weigel a J. Koudelka a následně v roce 1976 byla vydána. (mnaucz)
- Roli Děda Vševěda hrál Jan Kašpar do smrti. Poslední představení odehrál 19. května 2013 (pouhé 3 týdny před smrtí) s kyslíkovou bombou na zádech a hadičkami v nose. (mnaucz)
Reklama