Namgeuk ilgi

První půlka hodně dobrá. Tajemná zlá síla obklopuje šestici mužů uprostřed nekonečných plání Antarktidy a zbavuje jich rozumu a holých životů. Tahle část, díky silnému hororovému prvku, hodně brnká na divákovy nervy, ten absolutně netuší, s čím tu vlastně má dočinění. Jenže postupně se tenhle mysteriózní náboj vytrácí a zaklesává do psychologického survival dramatu, co je místy až zbytečně natáhnutý a disponuje už jen pár povedenými momenty (halucinace, souboj muže proti muži). Příběhově tedy nic moc a závěr může dokonce nasrat. Naštěstí je Antarktický deník natočen opravdu pěkně, postavy uvěřitelné a ústřední hudební motiv dokonce perfektní. Jen nečekejte nějaký hororový zážitek. (11.12.2011)

Sněhobílá prázdnota. Kdo by z toho nezešílel? Chvílemi film zajímavým způsobem mate, divák tak netuší, jak se bude příběh vyvíjet dál. Ke konci mě ale film mátl poněkud nepříjemným způsobem. Myslel jsem, že už vidím také nějakou haluz. Začal jsem tápat, kdo vyšel ven, kdo zůstal vevnitř, která chajdaloupka je která apod. Naštěstí se vše objasnilo a já můžu jen konstatovat, že Antarktický deník je docela příjemná "haluzoidní" a atmosferická podívaná. (11.08.2007)

"To tohle místo... Antarktida z něho udělala šílence." Šest chlapů s polárnickým vybavením, nedozírná ledová pláň a vysilující pouť na jakýsi nedosažitelný Pól. Antarctic Journal budiž příklad jak z mála vytřískat hodně muziky. Stačí trocha tajemna, vyšilování, depresívní prostředí, úderný ústřední hudební motiv a máme tu atmosféru hustoty místy se blížící kultovní The Thing. Ještě to šlo vylepšit a propracovat, ale i tak je tohle malé mysteriózní dobrodružství v mnoha aspektech (práce s kamerou, hudba, zvuky, herecké výkony) hodně povedená záležitost. (03.02.2008)

Překombinované. Místy nepřehledné. Místy natahované. Nelogické (?). Některé věci zůstaly (asi ?) nevysvětleny (záznam na videokameře, například ?). Mám pocit, že film měl ohromný potenciál (sněhové pláně Antarktidy, skupina mužů, deník s nesrozumitelným záznamem číhající hrůzy), ale zdaleka ho nevyužil. Jako kdyby tvůrci měli za cíl stejný efekt, jako Carpenter ve Věci, ale chtěli tak dosáhnout méně konkrétními (tzn. psychologickými) postupy (a triky) a ne zcela to vyšlo. Čekal jsem, že se budu lekat, ale nakonec jsem se nelekal, přestože jsem se bál. Autoři se podřídili atmosféře a strachu, aniž by zvážili logiku věcí. Rozumíte tomu? ■ P.S. Jsem upřímně rád, že jsem se na toto nedíval některou z nocí, kdy jsem byl doma sám. (23.04.2011)

Ústredná melódia majstra Kendži Kawaia pomaly vťahuje do mrazivého pekla. Kang - ho Song je tradične uhrančivý a samotná myšlienka s denníkom nájdeným uprostred ničoho má až Lovecraftovský rozmer. Bol som nadšený. Pravdou ale je, že Pil-seong Lim neprináša nič invenčné. Hoci sa jedná o žánrový film - na to aký mal potenciál je po prvej polhodine neuveriteľne rozťahaný a vo finále - ktoré malo byť rezonujúce je až trestuhodne nezaujímavý. Čakal som viac. Väčšie pohrávanie sa s divákom o tom čo je pravda a čo nie. Nie som si dokonca istý, či samotný tvorcovia povedali presne to, čo chceli. Príde mi to ku koncu strašne zmätočné a čo je horšie nič nevysvetľujúce. A to že sa línie v mnohom neuzatvoria považujem tiež sa neuspokojivý prvok. Dávam tri s tým, že som sa tým horko ťažko prekúsal. (05.02.2020)