Reklama

Reklama

Vysoká škola smíchu

(festivalový název)
  • Japonsko Warai no daigaku (více)

Obsahy(1)

Dej filmu sa odohráva Japonsku v 40. rokoch minulého storočia. Tsubaki, mladý scenárista divadelných hier, prichádza do styku s vládnym cenzorom. Aj keď Tsubakiho hra spĺňa všetky požiadavky, cenzorovi sa nepozdáva komediálny žáner a nariadi mu, aby celú hru prepísal. Mladý scenárista netuší, že scenár bude musieť prepisovať deň čo deň. Jeho úsilie povedie k cenzorovmu rešpektu voči Tsubakovi ako talentovanému scenáristovi. (mortymer)

(více)

Recenze (17)

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Humor je subjektivní věc..." Jako nebe a dudy jsou ti dva aktéři tohoto konverzačního japonského filmu. Zpočátku dosti nerudný censor, co moc nedokáže pochopit, co je to komedie, je konfrontován s navýsost kreativním dramatikem, jehož podbízivost censorovým přáním, jako by neznala skoro žádných mezí. I na komedii bez humoru by si prý troufl. Jak jen tohle může dopadnout? Za mě osobně to ve finále dopadlo na výbornou. Sice jsou si na ten konverzační styl musel nějaký ten čas zvykat a ze začátku se trošku i nudil. Ale i v těchto momentech jsem si minimálně velmi užíval skvěle hravé doprovodné hudby. Postupem času se film každopádně pěkně rozjel, zvláště díky (přeci jen trošku očekávané) proměně chování censora. V závěru mě tak asi ani moc nepřekvapila scéna, v níž se dotyčný (v poněkud dojemném kontextu) vrací k jedné z vtipných replik, kterou do upraveného scénáře vložil snaživý dramatik: "Jen pro ten dobrý steak stojí za to zemřít...." :D ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Komedie potřebuje zvláštní smysl...“  Tohle byla skvělá (byť místy i dramatická) „komedie o komedii“ na pozadí tématu cenzury a pro mě úžasný zážitek. Celý film vystavěný jako série rozsáhlých dialogů mezi komediálním autorem a přísně jednajícím cenzorem je výtečně napsaný, oběma hercemi excelentně ztvárněný (zvláště Kódži Jakušo v roli cenzora mě každou chvíli totálně dostával) a dospěje v rámci svého tématu i k nejedné podnětné myšlence či úvaze... třeba o tom, jakou riskantní cestu ohledně možné ztráty a zapření sebe sama podstupuje autor pod vlivem nadřízené ideologie nebo jaká tenká může být hranice od podlehnutí cenzurním požadavkům k nelogičnostem či vynucené agitaci. Mezi tím si scenárista začne pohrávat i se způsobem a potřebou jisté míry vážného přístupu k (pro někoho spíše) nevážnému komediálnímu žánru. Prostě snímek, který (ač na půdě jedné poloprázdné místnosti ve stylu vězeňské cely) maximálně využívá své téma a potenciál pro rozehrání různých situací a uhlů pohledu, současně je nesmírně zábavný, často vtipný, napínavý a dokáže upoutat nejedním dalším kladem (od zdařilé retro atmosféry rámcujících pouličních scén přes zmíněné herecké výkony až po sugestivně využívanou kameru). Snímek, o kterém vím, že ho chci časem vidět znovu. [95%] ()

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

Len pre ten dobrý steak stojí za to zomrieť.” Nádejný, komediálny autor Hadžime Tsubaki v podaní Goróa Inagakiho, síce následne napísal i akúsi komediálnu hru, ale nakoľko sa so vskutku zrovna týmito, ďalej čochvíľa i s dvomi naprosto poprednými protagonistami, medzitým už akosi osobitne ocitám v akomsi momentálne pomerne dosť pohnutom roku 1940 [ešte s akýmsi celkovým prívlastkom v podobe "ticha pred búrkou"], tak práve preto musí najskôr jeden z nich - vstúpiť na túto neobľúbenú pôdu - do budovy Policajného riaditeľstva, resp. Úradu verejnej bezpečnosti: cenzúrneho oddelenia, kde teda vari i úplne naplno úradoval akýsi mimoriadne prísny, a neskoršie i veľmi angažovaný cenzor - Mutsuo Sakisaka v následnom stvárnení Kódžiom Jakušom, ktorý v podstate v daných veciach v konečnom dôsledku rozhodoval najmä o tom, komu vlastne potvrdí pečiatku ohľadom schválenia, či zároveň i neschválenia príslušnej veci s tým dôvetkom, že sa rovnako tiež ponúkala daná možnosť v tom zmysle, že trebárs akési »nevhodné pasáže« zo scenára; bola možnosť prepísať tak, aby povedzme napokon mohol tento úradník príslušnú vec schváliť, pričom s príchodom tohto energického mladíka Tsubakiho, sa totižto rozpútal i neuveriteľný kolotoč samých «prepisovačiek a dohadovačiek» zo strany autora s cenzorom, čo predstavovalo styčný bod daného, a k tomu taktiež i celkovo divadelným spôsobom poňatého titulu s iba akousi jednou kľúčovou miestnosťou, z ktorej sa mimochodom ústrední protagonisti takmer vôbec nikam ani nijako extra zvlášť nepohli; ak teda aspoňže nepočítam aj nejaké chvíľkové zábery z exteriérov; v inakšom prípade som sa zväčša [asi zhruba tak v 85.-90.%] nachádzal len v tejto jednej miestnosti, kedy vzápätí musel azda japonský tvorca M. Hoši, zapojiť čo najväčšie úsilie k tomu, aby jeho náležitý počin náhodou neskĺzol k akejsi statickosti v rámci celkového celku; skrátka: snažil sa postavy rozhýbať presne takým smerom, ktorým by dokázal upútať divákovo oko. Automaticky pre každého diváka to určite nie je hneď určené, no i napriek tomu - vrelo každému iba odporúčam, aby naostatok vedel správne posúdiť, ako na tom so svojimi silami naozaj je; a ako teraz aspoň vidíte; nachádzam sa kdesi uprostred, čo ale neznamená, že keď to mne príliš nesadlo, tak zase druhému to môže sadnúť kľudne i oveľa viac...? ()

dezorz 

všechny recenze uživatele

Najprv rozhlasova hra, potom divadelna a teraz film. Koki Mitani, dnes uz klasik jap. komedie 90. rokov tentoraz iba ako scenarista predklada celovecernu manzai dramu. Komediu, ktoru treba brat vazne. Pri sledovani filmu tazko uvrit, ze humorne duoa manzai vznikli uz v (mierovom) obdobi Heian, clovek ma pocit, ze to vynasli presne dvaja protagonisti filmu. ()

strougy 

všechny recenze uživatele

Příjemný film o střetávání zapšklého cenzora, co se nikdy pořádně nezasmál, s autorem divadelních komedií. Výborné herecké výkony (zejména Kôji Yakusho v roli cenzora září) či hudba i celkově milá atmosféra pohladí na duši a tak člověk odpustí i předvídatelný děj a příliš patetický konec. Zasloužené 4*. ()

Zajímavosti (3)

  • Od roku 1998 do roku 2006 se v Rusku a Bělorusku konala ruskojazyčná představení. V roce 2013 byla uvedena v Ťumeňském činoherním divadle (ruská verze) pod názvem „Sorry for the Pants!“. Licencované francouzské představení se konalo v Kanadě v únoru 2007. Anglický překlad „The Last Laugh“, adaptace a produkce tohoto díla, byl uveden ve Velké Británii v roce 2007 a v červenci téhož roku se konalo představení v Japonsku (anglické představení s japonskými titulky). To bylo také propuštěno ve West Endu v roce 2008. V březnu 2008 byla v Dongsung Hall Dongsong Art Center v Jižní Koreji poprvé uvedena korejská verze. Scénář byl většinou stejný jako u japonské verze, Song Young-chan hrála cenzora a Hwang Jung-min hrál dramatika. V den prvního představení Mitani také navštívil Koreu a uspořádal tiskovou konferenci. Od roku 2009 se opakovaně hrála v různých divadlech a hercích, především v Soulu. Hongkongská verze byla poprvé uvedena v Hong Kong Grand Theatre v Hong Kongu v červenci 2009 a byla opakována v lednu 2010. (classic)
  • Mitani Kóki, autor scénáře, uvedl, že inspirací pro Tsubakiho (Goró Inagaki) mu byl Kikuya Sakae, který byl autorem scénáře pro komediální hvězdu období Shōwa, Kenichi Enomota. Uvedl, že hra neměla být žádným politickým komentářem, ani nebyla inspirována současnými událostmi. (classic)
  • Přestože se příběh zabývá cenzurou, nezobrazuje ji negativně. Ve skutečnosti je kouzlo tohoto příběhu v chytrém způsobu, jakým se Tsubakiho (Goró Inagaki) hra zlepšuje v důsledku toho, že musí pracovat s omezeními, která mu Sakisaka (Kódži Jakušo) klade. Kdyby šlo o komentář k útlaku umělců, Kóki Mitani by cenzuru představil v negativnějším světle. V rozhovoru pro The Japan Times však Mitani připustil, že hra je aktuální a má potenciál vzbudit sympatie i u lidí z jiných zemí a kultur. (classic)

Související novinky

EIGA-SAI 2017: 10. festival japonského filmu

EIGA-SAI 2017: 10. festival japonského filmu

15.02.2017

Pod titulem "Jak se smějí Japonci" představí jubilejní 10. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2017 snímky nejrůznějších žánrů, jež všechny spojuje pro Japonsko typický vztah k… (více)

Reklama

Reklama