Vejce – Příběh natvrdo

Prvých tridsať minút mi prišlo veľmi slabých a to hlavne kvôli tomu silenému humoru a práve preň som aj rozmýšľal, či film nevypnem. Ale ja sa málokedy vzdávam a teraz to nebolo inak a urobil som dobre. Po tých nevýrazných 30 minútach v ktorých sa film niesol v naivno infantilnom humore, tak režisér celkom zmenil stranu a to mu len chválim. Max von Sydowa mam celkom rád, ale tu bol nevýrazný a myslím si, že ani jemu táto postava moc nevoňala a bolo to vidieť a práve v tej dobe sa začínala spanilá jazda  Gösta Ekman alias Stana Laurela. Tá jazda začala na lodi, išla cez múzeum a skončila bravúrnou scénou v jazere. A to som nechápal pred filmom, keď som čítal komentáre, prečo každý spomína jazernú scénu, ale hned po nej som to pochopil, prečo ju malo komentujúcich vynechalo. A práve scéna z jazera bola zaujímavá, netradičná a prenádherne spracovaná. Mala i také seriózne posolstvo o tom, že sama matka príroda zariadila, aby  postava sama na vlastnej koži zistila, ako je ťažké v prírode prežiť bez pomoci. A ked príroda zistila, že je pripravený pobiť sa o kúsok šťastia, tak ho jednoducho vyvrhla na zem a on ako človiečik z druhou šancou musel začať takmer od znova. Je tam cítiť neskutočnú iróniu, ale ktorá je dávkovaná pekne postupne a bez nejakých náznakov trápnosti. Znázornená krajina zužovaná nedostatkom vajec bola ťažká hovadina, ale i to malo koniec koncov svoje opodstatnenie. Tak Max von Sydow ma nenadchol, ale zato Gösta Ekman bol úžasný. Každý jeden nechápavý pohlaď či gesto som mu veril a zahral to cele znamenite. Neuveril by som, keby som to nezažil na vlastnej koži, že ako na začiatku som bol rozhodnutý dať maximálne slabé 2*, tak na konci to už bolo na silne 4*. Toto bude asi skokan roka. Štvrtý film s diskusie V. R. K. a som sám prekvapený, ako mi film sadol i na ten nešťastný rozbeh. (17.04.2023)

Absurdní alegorie na současný konzumismus, která žel podle mne nemá ujasněné, co přesně chce říct, a která má timing naruby - místo hodiny sžíravého představení debility dekadence a půl hodiny poselství to chtělo otočit, dekadenci se věnovat ze všeho nejméně, a místo toho promyslet ten konec. Takhle se to rozpadá na dvě nestejně dlouhé poloviny, kde sice sem tam zazní dost chytrý postřeh, občas dobrá hláška i fór, ale celkově to moc konzistentní není. Zahrané je to skvěle, dokonce na skoro bollywoodskou písničku dojde (a jak ona, tak tulák mají ke konci svůj jistý význam), ale málo platné, tu myšlenku opravdovou, velikou, to velké téma, to se mi v tom hledá těžko. Buď to měla být absurdní parodie na velkopodnikatele a korporace á la Křidýlko, nebo stehýnko (kde ten příběh funguje daleko líp a přesněji), nebo to měla být rovnou eko agitka s mírným postapo nádechem, ale takhle to není ani jedno. Btw, incestní scéna mi přišla úplně mimo mísu. (08.04.2023)

Při návštěvě alternativního divadelního představení se vám může často stát, že se dočkáte výjimečného zážitku. Jindy ale narazíte na utahanější kus, kde sice vnímáte pokusy tvůrců o originalitu, ale brzy v hlavě začnete odpočítávat konec a domů odcházíte s menším rozčarováním. Podobné pocity jsem vnímal během závěrečných titulků Příběhu natvrdo. Po celou stopáž jsem obdivoval, jak je snímek natočený a vůbec jak si tvůrci vyhráli s výtvarnou stránkou. Co naplat, ale když jsem po prvních dvaceti minutách začal koukat na hodinky. Film se potácí mezi absurditou a prvoplánovostí, ale zasmál jsem se pouze jednou, při odkazu na grotesky Laurela a Hardyho. Vždy, když začínala nějaká další dějová pasáž, jsem se těšil, že se mi snad podaří "zabrat" (nejvíc nadějně to vypadalo u výletu do Kodaně), ale nepovedlo se. Na komedii filmu dost schází tempo, řadu míst by pomohlo rozhýbat použití vhodné hudby. Max Von Sydow sice hraje v komedii, ale nikoliv komediální roli a je znát, že se necítí jako ryba ve vodě. Gösta Ekman je ovšem přesný (jak píší kolegové, starší kopie Martina Freemana) a určitě nezatracuji nápad se podívat na nějaký jeho jiný film. Myšlenka filmu je výsostně aktuální ("Alespoň jsem měl vizi", co Mr. Musk?), ale šampiony v absurdních komediích u mě rozhodně zůstávají Britové. (09.04.2023)

„Slípka, zadek, art, podnikání start.“ Zda a jak slepice snášejí absurdní art známo není, leč Omnibus by příště raději snášel vejce než další Vejce. Nebo si vzadu do kalhot, dle návodu, zasunul NIXiTCH, geniální švédský vynález hodný Járy Cimrmana. V Čechách kupodivu zatím nepatentován, vhodný pro start-up. Jak jsem si užil exkurzi do Alfredsonovy drůbežárny? Asi jako Gösta Ekman otcovraždu a pokus o incest, s výsledkem tristním. Stovky nosnic sice vyzobaly žánrový mix sociální satiry, grotesky s prvky surrealismu a oidipovského dramatu. A v jezírku jsem si rochnil a fajně obrůstal žabincem, provázán s přírodou. Bohužel ale, i přes intenzivní namáčení „chytrého a dobře strukturovaného“ scénáře, musím konstatovat, že mi to přišlo nějaké... suché.  KVÍZOVÉ KVOKÉNKO: [][] Chceme-li si užít „kritický pohled na společnost“, podíváme se:  A) Do slepičího zadku. B) Na Vejce... C) Na O kuřatech... D) Na tv zprávy a do zrcadla. [][] Odpověď C) je správně, D) je neutrální, A) a B) jsou dvě rovnocené, stejně špatné možnosti. S Vejcem jako s bouřkou, hlavně se z toho nepo... Třikrát to zaťukám, lžičkou na skořápku. (06.04.2023)

To, co zbytek světa objevuje v posledních pár letech, kritizoval Alfresdon již před téměř půl stoletím. Mimo jiné rozevírá i náruč osobnímu green dealu bez nutnosti popsat stohy papíru, projednat stovky hodin a stejně nic nevyřešit. Jo, kdo chce, skočí do rybníka, ostatní si mohou pořizovat škrábátka na různé tělesné výčnělky i otvory. Max von Sydow v roli otce je ztělesněním všeho, co lze nenávidět na korporátu. Na rozdíl od Bardema v Dobrém šéfovi nemá smůlu na podřadné herce v ostatních rolích. (21.05.2023)