Do modravých dálav (S14E02)

S druhou epizodou se návrat RTD náramně rozjel. Měla skvělý, komický vizuál některých epizod předchozí Tennantovi éry. Running joke s Isaacem Newtonem potěšil. Skvělým návratem k původnímu seriálu Doctor Who byly otáčivé stěny, které byly strůjci mnoha záhadných zmizení společníků. Závěrečná scéna s Bernardem Cribbinsem byla dojemná a jednalo se o krásné rozloučení s hercem. (02.12.2023)

Konečně dobrá epizoda, s dobrým scénářem a kvalitními hereckými výkony. Nevím, co se dělo s tou první epizodou, nicméně tato už jela na klasické RTD vlně. CGI bylo trochu clanky, zvlášť oproti té první epizodě která asi dostala trošičku větší budget, ale i tak to pořád bylo dostatečně enjoyable.  Nicméně jako 60th special je tohle i předchozí epizoda naprosto vedle. U předchozí se to dalo ještě jakž takž pochopit, jelikož jsme museli znova představit Doctora a Donnu, ale tato epizoda je zvláštní filler. Kde je ta slibovaná a promovaná oslava 60 let Doctora Who?? (03.12.2023)

SPOILERY! Wild Blue Yonder určitě není perfektní epizoda, ale po minulém díle, ze kterého se vyklubalo extrémní zklamání, jsem si ji strašlivě užil. Začal bych samotným příběhem a dějem, který je prostě božský. Horrorové epizody jsou to nejlepší, co Doctor Who vždy nabízel, a já jsem rád, že pro jednou jsme zase jednu dobrou dostali. Epizoda má neskutečně silnou děsivou atmosféru, celou dobu si říkáte, že něco je sakra špatně (třeba moment, kdy se poprvé objeví dvojníci je neskutečně děsivý) a ten pocit záhadnosti a mysterióznosti, kdy absolutně netušíte, co se sakra děje a to, jak to díl využívá, aby vytvořil horrorovou atmosféru, to je hrozně super (nedivil bych se, kdyby se z „My arms are too long.“ stala nová ikonická horrorová hláška v podobě „Are you my mommy?“). Další věc je určitě vizuál, který je taky dost dobrý, samotná vesmírná loď na okraji vesmíru vypadá skvěle. Pokud bych přece jen měl něco kritizovat, tak počítačové efekty občas nevypadají moc dobře (ta dlouhá chodba v lodi občas vypadá podivně a natahování dvojníků též nevypadá moc dobře), dále úvodní scéna s Isaacem Newtonem je hrozně zbytečná (i když díky ní dostáváme poměrně fajn running joke), přistání TARDIS ve finále epizody vypadá brutálně komicky a hrozně levně (i když předpokládám, že tak to mělo působit), některé vtípky jsou taky dost podivné a finální cameo Wilfa je trošku méně emotivní, než jsem si představoval. Na závěr chci ještě říct, že mě neskutečně potěšila zmínka o Timeless Child a Fluxu, jelikož tyto dvě věci vznikli za asi nejnenáviděnější éry Doktora, a předpokládám, že skoro nikdo nepočítal s tím, že se ještě někdy zmíní. A taky je vtipné, jak Russell T. Davies dokázal o Timeless Child udělat jeden dialog, který je svým provedením milionkrát lepší, než cokoliv, co vytvořil Chibnall v minulých 5 letech na tuto tématiku. Skvělá epizoda, která konečně působí jako Doctor Who a která ve mně vyvolala zvědavost a natěšení na další díly. 7/10 (02.12.2023)

Mám pocit, že tahle epizoda speciálu plní pár přání tuny fanoušků z dob Tennantovy éry. Tennant s Rusellem si konečně můžou užít kvalitní CGI, které netáhne rozpočet do dna oceánu. Scénárista toho využil po svém a Tennant také a oba těží z možností, co mají. Nehledě na úplně parádní nostalgický výkon Catherine Tate. Russell vsadil na své klasické pojetí epizody jako uzavřené scény s divadlem, kde víc přitahuje pozornost na větší pointu za scénou a na výkony herců a funguje to perfektně. A vidět Tennanta, jak si to užívá do poslední sekundy a do posledního dechu, to tak nějak samo o sobě hřeje na duši. (02.12.2023)

Was it me, or was Isaac Newton hot? Čirá radost z dobrodružného vyprávění, až divadelně přesného herectví plného nejjemnějších nuancí a nezaměnitelného pocitu napětí, když divákovi ve zcela běžné chvíli najednou dojde, že vesmírné sovy najednou nejsou tím, čím se zdají být. Slabší triky se dají snadno odpustit ve chvíli, kdy zavzpomínám na Tennantovu éru a onu makabróznost tělesných efektů, spjatou s jeho děsivějšími epizodami. Minimalistický díl a přitom esence seriálu v jednom. (15.05.2024)