poster

Maminka slaví 100. narozeniny

  • Španělsko

    Mamá cumple cien años

  • Francie

    Maman a cent ans

    (Francie)
  • slovenský

    Mamička oslavuje sté narodeniny

  • anglický

    Mama Turns a Hundred

Komedie / Drama

Španělsko / Francie, 1979, 95 min

Režie:

Carlos Saura

Scénář:

Carlos Saura

Kamera:

Teo Escamilla

Producenti:

Elías Querejeta

Kostýmy:

Maiki Marín
(další profese)
  • Sandiego
    *****

    Zatímco Anna a Vlci sázela na průhlednou a promyšlenou metaforu, jež působila spíše akademicky a nestrhávala, její překvapivé pokračování je úplně o něčem jiném. Je to neskutečně provokující film, který udeří diváka již svým úvodem, tím, jak postavy jednají a jaké mají vztahy - jako by film Anna a vlci byl zcela popřen, vymazán, zapomenut. Saura si rád zahrává s lidskou pamětí a staví na ní své složité narativy, zde si však dovolil zajít ještě dále - hra se totiž přesunula na paměť diváka, který má v hlavě příběh nebohé Anny mezi vlčí smečkou a při sledování jeho pokračování má nutkání vstoupit na plátno a křičet, jestli se všichni náhodou nezbláznili, copak si nepamatují na to, co se opravdu stalo, nebo jsou absolutní pokrytci? A právě na tomto pocitu a jakési bezmoci a zmatenosti z nových vztahů staví Saura svou další velkou metaforu, metaforu postfrankistické společnosti, v níž je náhle vše složitější, nejednoznačnější, zcela jiné. I samotná postava tyranské "maminky" jako symbolu španělské tradice a tyranie prochází neobyčejnou proměnou a stává se i přes své schopnosti novou obětí. Přidanou hodnotou k interpretační hře, která má nyní značně otevřený rámec (není nakonec důležitější hrdinčina autoterapie, snaha postavit se minulosti čelem?), je neuvěřitelná a zároveň krutá grotesknost a karnevalovost, jež nabývá vrcholu při bizarní narozeninové oslavě, jež se náhle zvrtává v geniální vizuální metaforu národního traumatu a jeho až pohádkové překonání znamenající jistou naději do budoucna.(25.11.2012)

  • kinej
    **

    Ačkoliv holduju tvorbám režisérům se silným osobním vkladem a čímsi, co by se dalo nazvat autorským rukopisem, tak Carlos Saura mě svým stylem úplně míjí. Tento film jsem nepochopil a ani jeho předchozí díl mně nijak nezasáhl. Zkrátka nevím co tím režisér zamýšlel. Hranice mezi geniálním filmem a slátaninou může být někdy nepatrná a tento film bych do první jmenované skupiny nezařadil. Jediné co bych pochválil jsou slušené herecký výkony, které by se ale lépe vyjímaly třeba v nějakém filmu od Luise Buňuela.(21.6.2012)

  • Cushing
    ****

    Takže ten konec Anny jsme neměli brát vážně? Nebo to byl jen sen? Nebo jakási alternativa ke konci smířlivějšímu? Tahle nastavovaná kaše ale vůbec není špatná. Není tak průhledně alegorická, zato zábavnější, a nakonec v postavách třech mladých dívek ukazuje, jak Církev (Duch), Rodina (Tělesnost) a Armáda (Výkonná moc) budou pokračovat ve správě země. Úplně nejvíc se mi ale líbila ta vila. TAM bych chtěl bydlet. Což je off-topic, já vim, ale někomu jsem to říct musel.(6.1.2009)

  • hippyman
    ***

    důkaz toho, že 83% od 147 lidí nelze brát moc vážně... psychotická haluzárna podivných postav, kterou jsem prostě nějak pořádně nepobral, párkrát se zasmál, ale spíš jen nevěřícně koukal, co že tím chtěl vlastně autor říci... naštěstí se mi to do druhého dne úspěšně povedlo z hlavy skoro vytěsnit ;-) 60%(29.3.2010)

  • mortak
    ****

    Ve Španělsku mají tradici příběhy červené knihovny o krásném životě ve velkém domě na kopci. Jedním z velkých úkolů umění je demýtizace těchto pohádek. A tak nás Saura znovu provádí panoptikem různě zdegenerovaných postav, které jsou více méně otroky svých vášní a pudů. I když jednoduché v symbolice, stačí se podívat na pulty knihkupectví obložené falešnými přiběhy o tom, jak je krásné žít na kopci. A tak má pořád smysl natáčet takové filmy. Co se týče politické metafory Španělska, nic se zas tak nezměnilo.Uniformy a válka vymřely (Juan), milovník José objevil různorodost chtíče Evropy a vyrazil se svým penisem do světa, nu a spirituální Fernando si pořídil umělá křídla, která jsou mu nanic. Najednou je Španělsko plné slabých mužů typu Annin manžel, najednou se pro rychlý zisk všechno rozprodává. A do toho útočí Orient (pokoj dcery svůdkyně).(14.4.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace