Dům u jezera

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Ano klišé, ano slzopudná romance, ano, ano, ano ... Odpovídám na tisíce dalších výtek. Avšak film má nesmírně silnou atmosféru, která je jednak daná výtečnou a detailní práci s exteriéry, konkrétně s architekturou domů ... a pak také étericky půvabným dialogem dvou lidí z různých mírně vzdálených časových rovin - dialog, který se skrze nápadité filmové prostředky stává dialogem téměř tváří v tvář současným. A herci ... tentokrát jsem nedokázala najít nikoho, kdo by byl jen na ozdobu. Keanu Reeves ztratil svoji sošnou tvář a-lá Neo (která mě nikdy neseděla) a přešel do roviny, kterou jsem u něj snad nikdy nezažila, Sandra Bullock naštěstí není potrhlá romantička - ve výsledku jsou oba civilně příjemní. A časové paradoxy??? Sama nechápu o co jde a nebudu předstírat, že to vím, je mi to fuk... Pokud člověk nepřistoupí na pravidla nastolená od prvních okamžiků, těžko bude pro něj film snesitelný. Dům u jezera mě překvapil, protože jsem od něj nic zásadního nečekala a vlastně jsem ráda, že jsem nezasažena originálem Il Mare, možná bych pak film proklínala. (18.09.2006)

Vůbec ne špatná romantika s prvky mystiky. Klasický romantický slaďas, který ale narozdíl od svých konkurentů vůbec nevadí a je vyprávěn dospělou formou, což mi sedí více. Sandra Bullock a Keanu Reeves už v Nebezpečné rychlosti dokázali, že se k sobě docela hodí, jejich vztah je "uvěřitelný" (i když ne v pravém smyslu slova) a ke konci jsem si moc přál, aby Alex ulici nepřešel. Po herecké stránce není co vytknout, Sandra i Neo hrajou dobře a na svůj věk jim to neuvěřitelně sekne, avšak stará škola Christopher Plummer je dokázal přehrát rozdílem třídy, a navíc na to měl jen třetinu filmu. Příjemná romantická mystika, ale do kina bych na to nešel. (07.11.2006)

Už od začátku velmi příjemné a sympatické a to především díky Sandře Bullock, které to tam moc sluší a zvlášť s tím kratším účesem a díky Keanu Reevesovi, který je zase jako obvykle super a to ani nikoho nemlátí a ani není mimozemšťan :). Celý zvláštní příběh vztahu napříč časem ubíhá velmi nenuceně a příjemně a nenudí nějakými profláklými dialogy nebo nějakými ohranými scénáristickými kličkami a Keanu a Sandra si ve filmu prožijou krásné chvilky i když nemůžou být spolu. Film sice velmi brzo naznačí, že by mohl být až moc předvídatelný, jenže ani když si toho člověk všimne, tak se nemůže nudit, protože sympatičtější milostný příběh by se mi teda hledal v posledních letech asi trošku obtížněji. A když se člověk dostane až k tomu velmi dojemnému konci, tak zjistí, že i přes trochu předvídatelného závěru to za to stálo a taky jsem navíc brečela protože to byl fakt doják :). Nekoukala jsem úplně jako v tranzu z největší pecky na světe, takže bych si normálně říkala, že sice to bylo super a dojemné a nebylo to ani trošku hloupé a bylo to moc příjemné, ale na ty největší romantické pecky se to nechytá, jenže zaprvé tam byl ten dům u jezera, který byl moc pěkný, za druhé sandře to slušelo a za třetí a to hlavně, byl tam keanu reeves, takže prostě bude pětka. :) A původní film jsem neviděla, takže žádné srovnání nebude. (19.09.2010)

Romanťák ako sa patrí. Introvertka Sandra, životom deprimovaný Alex a ich spoločná snaha o prekonanie prekážky - času. Samozrejme, sálajú z tohto diela tie najčistejšie úmysly, pričom mi bolo jasné, že doň Agresti vstupoval s istou romantickou naivitou. Celá stopáž však bola neskutočne naťahovaná a ja som sa nudila k smrti. Mdlé herecké výkony, originál som nevidela, takže ho nemôžem porovnávať, avšak námet je to rozhodne zaujímavý - hoci ma trochu frustruje jeho neuváženosť. Keby jeden z hlavných hrdinov žil kedysi v povojnovom období - to by bol ešte len úchvatný dobový (hoci trošku gýčový) kontrast! Uf... to si už však vymýšľam svoj vlastný scenár... :-) (21.09.2008)