Dům u jezera

*** a půl. Vcelku průměrná americká romantika je povznášena do jistých výšin díky ústřední herecké dvojici, Sandra Bullock a Keanu Reeves. Ten je zde naprosto šarmantní a okouzlující, stejně jako líbezná Sandra, kterou jako herečku sice v oblibě nemám, ale v tomto filmu na mě působila velmi mile. Příjemná, nevtíravá melancholická romantika o lásce, která překonává čas. (12.09.2010)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

Fantázii sa vo filmovom priemysle medze nekladú. Nečakala som sladkú romanitku, film má v podstate dosť dobrú kritiku,ale scenár ma dosť sklamal - aj keď uznávam, že má v sebe zaujímavú myšlienku. Zlákalo ma herecké obsadenie a prostredie, ktoré sľubovalo príjemný zážitok. Nebol až taký príjemný. Dávam prednosť reálnejším príbehom. (31.03.2009)

I když jsem prvně viděl Siworae a bál jsem se, že Lake House bude jen pouhou kopií korejského snímku, byl jsem příjemně překvapen, Lake House je lehce natočený, příjemně vtipný a v neposlední řadě s krásnou Sandrou Bullock, díky které jsem se nakonec rozhodnul na tento film podívat. Ovšem korejská verze je prostě lepší. 60 % (10.04.2013)

Hlavní dvojici nepovažuju za nějaké herecké übertalenty, ale sympatičtí jsou, a melancholická podzimní atmosféra snímku sluší. Ovšem pokulhávání logiky s pomocí odpudivých berliček typu hrdinův vztah s otcem podkopává nohy i jiným složkám a nezbývá než si říct s klasikem, že saepe etiam optime cogitata pessime cadunt (špatně často končí i nejlepší úmysly), pokud se ovšem americké předělávky asijských originálů dají pokládat za nejlepší úmysl. A tohle skončilo tak, že si nejsem moc jistá, že se moje odběhnutí zvracet dalo přičíst pouze ranní nevolnosti. No co, jsem to koneckonců já, kdo tak často zdůrazňuje, že i špatných filmů je třeba, abychom si vážili těch dobrých. (01.05.2011)