Adamova jablka

Hodně zajímavý filmový produkt na pomezí magického realismu a psychologického dramatu, trochu podobný Šulíkově Záhradě, obehraný ve svém biblickém ukotvení a aluzích ke Starému Zákonu, ale novátorský v přístupu a nakládání s odkazy k této látce a motivům, postmoderně rozmáchlý ve výběru hlavních hrdinů (typicky bizarní zrůdy a loseři - přestárlý nácek, obtloustlý pijan, arabský terorista, matka - alkoholička) a naračních peripetiích (odkazy k hororům o příchodu Satana...). Je to zajímavý filmový mix - magický realismus způsobuje, že lidé jsou tu takřka nesmrtelní a přežívají čisté průstřely hlavy a psychologické zrání postav zase dává tomuto filmu neobyčejnou hloubku... Příjemné překvapení... (povzdechy nad úrovní české kinematografie v souvislosti s tímto filmem ale nechápu...) (22.02.2008)

A vidíte, kurva, že to jde! Nasrat nám do hlav propagandu v nedoslovném znění, tedy cca, neboli cirka: ,,pouštní opička je největší frajer, nácky multikulturalismus vyléčí, víra je pro frajery a smrt je jen trest za to, když nejsi dosti homoplný"! Vynikající mišmaš, u kterého si i značně otrlý honichvost několikrát smíchy slintne na límec. A jednou, dvakrát se nechtěně zamyslí. Což... je k nedocenění. (05.11.2016)

Tak co, Jensene, co potřebuješ pro svůj další film? - Dejte mi kostel s farou, švihlého faráře, který v lidech vidí jen to dobré, nádor, nácka, postižené dítě, vyléčeného alkoholika, který denně vypije asi dva litry "sirupu proti kašli", Pakistánce, který přepadával pumpy, ale teď si do své kukly šetří na nové oblečení, ukecaného doktora, Jóbovu knihu, Hitlera a vystřelenej mozek a já to nějak zplácám - Jensene, bude to mít hlavu a patu? - V hrubých konturách ano, ale bude to spíše takový surreální, absurdní bizár. Ale lidem se to bude líbit a budou se u toho smát... 100% (12.08.2023)

Adamova jablka jsou nádherný film, opravdu nádherný! Je na něm hezké snad všechno. Od začátku, do konce. Ve filmu se objeví bláznivej pobožnej, ultrapravicovej nacista, co si na stěně místnosti, kde bydlí, pověsí obrázek Adolfa a kupa dalších magorů. Ale já si je prostě okamžitě zamiloval. Miloval jsem chvíle, kdy se Adam snažil udržet svůj přístup myšlení a pokaždé, když mu Adolf spandul z hřebíčku na zdi, tak ho zvednul, upravil a opět ho tam zavěsil. Nebo když farář Ivan v autě poslouchal Bee Gees. Ten nacismus ani to teploušství jsem jim neměl za zlý. Prostě jsem koukal na film, který se skládal z jedné absurdní scény za druhou a všecko to jako celek bylo naprosto perfektní. To nejlepší z nich se totiž objevilo až časem a to nejlepší byla ta lidskost, která všechny ty lidi v tom filmu spojila těmi jablky. Nádhera, Adamova jablka jsem si po shlédnutí ještě párkrát musel pustit, protože i přes všechen ten negativní přístup Adama je film samotný neuvěřitelně příjemný a pozitivní. (05.11.2011)

Naprosto nedoceněná, přehlížená perla. Dívám-li se na film, podvědomě, ať chci, nebo ne, mi běží hlavou: tohle bych udělal jinak, tohle je podle mne zbytečné, tady to bych udělal přesně tak... U tohoto filmu mám jediný pocit: tohle bych nikdy nedokázal. Dělat si srandu z neonacismu stejně jako z rakoviny nebo z mentálního postižení dítěte, zůstat nad věcí, nebýt nevkusný, vést příběh přes zvraty, které nejsou uvěřitelné, ale přitom přimět diváka jim uvěřit, protože jim uvěřit chce, a spousty spousty dalších nádher - to je kumšt. (09.07.2009)