-
-
Devět a půl hodiny filmu vzniklo z tří set padesáti natáčecích hodin. [Zdroj: kniha Středoevropan volbou - Timothy Garton Ash]
(periHK)
-
-
Timothy Garton Ash věnoval tomuto filmu 15stránkovou poznámku v knize „Středoevropan volbou“. Na str. 44 píše, že „Natáčení bylo obtížné. Jednou byla jeho skrytá kamera (kterou natáčel většinu dotazovaných nacistů) odhalena“ a cituje režiséra “Strávil jsem víc jak měsíc v nemocnici. Strašně mě zbili. Ukradli mi všechny materiály.“
(periHK)
-
-
Sestříhání filmu trvalo 2 roky.
(SafkaGuru)
Aleee89
I přes markantní délku jsem se celkem těšila. Bohužel jsem zklamaná. Tak závažné, zajímavé téma s potenciálem, o němž si většina filmařů může nechat jenom zdát, a ona z toho vznikne, stydím se, když to říkám, taková nuda. Oceňuji režisérův přístup, kdy si Šoa natočil po svém - nepoužil ilustrativní ani autentické dokumentární záběry z oné doby, emotivní hudbu apod., jen kouká do očí všem, kteří hrůzy války v ghettech a koncentračních táborech prožili. Na jednu stranu je to oceněníhodné a působivé, na druhou stranu po chvíli ubíjející a nudné. Jsem na rozpacích. Je to roztahané, ač obsahově zásadní, zpracování výsledek devalvuje. Snaha o autentičnost tak má za následek sníženou atraktivitu filmu.(9.8.2013)
xxmartinxx
"Je to těžké k poznání, ale tady je to místo. Tady pálili lidi. Hodně lidí." Aneb devítihodinové svědectví o holocaustu z první ruky jak obětí, tak strůjců (kteří samozřejmě o ničem nevěděli, nic netušili a vadilo jim to úplně nejvíc ze všech). Přístup filmařů je netypický v tom, že výpovědi nejsou doprovázeny dobovými záběry ani fotografiemi - na rozdíl od všech ostatních dokumentů se tu obětem devět hodin díváme do očí (pokud jsou ukazovány nějaké záběry, tak na dnešní stav míst, o kterých se mluví). To je jistě velmi neobvyklé a vševýpovědní. Obraz holocaustu si v hlavě musíme sami sestavit, není nám ukázán. To je velmi zajímavý přístup. A výsledek je vážně mrazivý. Nejen popisování samotného procesu, ale například i polští vesničani vykřikující jeden přes druhého, že Židi si to za ukřižování Ježíše stejně zasloužili... Lanzmanem shromážděné záběry tak rozhodně nejsou jen srdceryvným vzpomínáním, ale komplexním svědectvím.(10.3.2013)
RockChick
Kvůli nedostatku času zhlédnuto na tři části. Kdo ale ten prostor má, ať se do devítihodinovky klidně pustí, nemyslím si, že by se to nedalo zvládnout. Naopak. Vyprávění přeživších je natolik sugestivní, že něco jako čas vůbec nevnímáte. Já jsem si projekci ještě prodlužovala neustálým odbíháním na Google, protože jsem do tématu celkem nerd a dokument byl plný jmen, která jsem neznala a hned v ten moment jsem o nich musela něco vědět. Hodně mě proto zaráželo, že mi během tohoto pátrání neustále vyjížděly články, které existenci holocaustu zpochybňovaly... Pro to asi nemám žádná použitelná slova. A děsí mě, že jak ubývá očitých svědků, bude přibývat i dalších takových... individuí. Za lidi je nepovažuji. I z toho důvodu je počin jako Šoa neskutečně cenný a ani dalších stovek hodin ve stopáži navíc by nebylo dost. Jsou etapy v našich dějinách, které se prostě nedají vyměřit filmovými minutami.(22.4.2017)
kaylin
Jakmile se tomu dá závažné téma a má to devět hodin, je to tak nějak automaticky považováno za skvělý film. Nemyslím si to. Tohle není dílo pro každého, to je jasné, ale nemyslím si ani, že by bylo výjimečné v tom, jak vyvražďování židů prezentuje. Ten film mi nepřišel silný, ale naopak únavný a nudný, nucení odpovědí spíše až kruté. A proč? Aby se natočil film, nebo aby zde zůstalo svědectví? No, nejsem si jistý.(11.1.2016)
Crocuta
E. Fiedler, B. Siebertová, A. Kilian - Svědkové z továrny na smrt (Rybka Publishers, 2007), R. Vrba - Utekl jsem z Osvětimi (Sefer, 1998), J. Arad - Belzec, Sobibor, Treblinka (BBart, 2006), R. Glazar - Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (Torst, 1995), S. Zámečník - To bylo Dachau (Paseka, 2003), O. Kraus, E. Kulka - Noc a mlha (Naše vojsko, 1958), Y. Ternon - Genocidy XX. století (Themis, 1997), T. Kulišová - Malá pevnost Terezín (Naše vojsko, 1962), H. Amesbergerová, K. Auerová, B. Halbmayrová - Sexualizované násilí (BBart, 2005), D. Hájová - Ravensbrück (Naše vojsko, 1960) atd. atd. atd.............(10.11.2008)