
Šoa
-
Shoah
Dokumentární / Historický / Válečný
Francie, 1985, 566 min
Režie:
Claude LanzmannScénář:
Claude LanzmannHrají:
Claude Lanzmann, Richard GlazarStřih:
Ziva Postec, Anna RuizPlakáty
Obsah
-
Shoah představuje nestandardní dokumentární dílo zabývající se holocaustem. Více jak devítihodinový snímek je výsledkem pětadvacetileté práce autorů a neobsahuje žádné dobové záběry z války nebo obodobí těsně po konci války. Skládá se výhradně z výpovědí očitých svědků. Přeživší účastníci tehdejšího dění dostávají šanci zprostředkovat ve filmu svoje rozmanité zkušenosti a zachovat je tak pro další generace. Jejich vzpomínky často ožívají při návštěvě místa činu (např. tábor Treblinka), často to však není vůbec třeba. Zachycení výpovědi této odcházející generace je hlavním úkolem filmu, čemuž také Lanzmann mnohé podřídil. Vzniklo tak svou délkou i charakterem unikátní dílo, které v mnoha směrech překračuje hranice "pouhého" dokumentu.(jakub.uck)
- přehled
- komentáře
- zajímavosti
- ocenění
- videa
- galerie
- ext. recenze
- ve filmotéce
- v bazaru
- diskuze
Video © IFC Films
-
- Devět a půl hodiny filmu vzniklo z tří set padesáti natáčecích hodin. [Zdroj: kniha Středoevropan volbou - Timothy Garton Ash] (periHK)
-
- Celkových 350 hodin filmového materiálu, které Lanzmann pořídil, jsou přístupné ke zhlédnutí na webových stránkách Muzea holokaustu Spojených států amerických. (PetrHendrix)
-
- Timothy Garton Ash věnoval tomuto filmu 15stránkovou poznámku v knize „Středoevropan volbou“. Na str. 44 píše, že „Natáčení bylo obtížné. Jednou byla jeho skrytá kamera (kterou natáčel většinu dotazovaných nacistů) odhalena“ a cituje režiséra “Strávil jsem víc jak měsíc v nemocnici. Strašně mě zbili. Ukradli mi všechny materiály.“ (periHK)
86%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
Podobné
- Nedokončený film (2010)
- Zapomenuté transporty do Polska (2010)
- Zapomenuté transporty do Běloruska (2008)
- Zapomenuté transporty do Estonska (2007)
- Zapomenuté transporty do Lotyšska (2007)
- Holocaust: The Liberation of Majdanek (2006)
- Holocaust - Odhalené koncentrační tábory (2006)
- Osvobození Osvětimi (1985)
- Noc a mlha (1956)
DaviD3141
Lanzmannov monumentálny, vyše 9-hodinový dokument o plánovanom vykynožení Židov v Európe nacistami je poctou tým, čo zahynuli, a zároveň varovaním. Hoci sa začína vetou: „Tento príbeh sa nedá vypovedať“, dokázal – nakoľko to len bolo možné – opísať neopísateľné. V tomto dokumente spomínajú na holokaust tí, čo prežili nacistické tábory smrti (Treblinka, Osvienčim a ďalšie), nezúčastnení pozorovatelia z Poľska, ktorí sa vôbec nesnažia zakryť svoju minulosť či antisemitizmus, a niekoľko „bývalých“ nacistických dôstojníkov. Lanzmannove neochvejné a podrobné otázky odhaľujú barbarské zverstvá a detailné plánovanie, ktoré vyústilo do „konečného riešenia“. V desivých príbehoch sú opísané hrôzostrašné podmienky varšavského ghetta. Lanzmann celých 10 rokov cestoval po týchto miestach zločinu, aby vytvoril svoje kolosálne dielo, ktoré bolo zostrihané z 350 hodín nakrúteného materiálu. V tomto hrôzostrašnom svedectve nie sú použité žiadne archívne zábery, čo dojem z neho ešte viac umocňuje. 90%(13.6.2010)
Snorlax
Jsem velmi rozpačitá, tohle by, jak píše gabina(a), normálního slušného člověk nudit nemělo. Ale stalo se. Je mi líto, leč nesporně zajímavé téma je zabito způsobem svého zpracování. Skutečně se nudím, když poslouchám něčí výpověď ve dvou jazykových mutacích po sobě. Tvůrcům šlo zřejmě o autentičnost, to bych uměla pochopit, ale neumím pochopit, proč ji neřešili raději titulky, než živým překladatelem, bohužel nikoliv simultánním. Za obsah by si tento dokument skutečně zasloužil minimálně pět hvězdiček, ale za své zpracování maximálně jednu.(13.5.2012)
gabin(a)
Škoda, že je k dispozici jen pět hvězdiček! Celý dokument jsem sledovala ztuhlá hrůzou a nepochopením, jak se něco takového mohlo vůbec dít a jak někteří aktéři můžou být tak bez emocí (zaměstnanci železnic). Zvláště část o plynových komorách a pecích by měli pouštět náckům pořád dokola! Film inspiroval francouzsky píšícího Američana Jonathana Litella k napsání knihy Laskavé bohyně. Je to fiktivní zpověď nebo spíš rekapitulace života esesáka, poté ctihodného občana, který necítí žádnou vinu a popisuje vše nezúčastněně do posledních, hlavně technických detailů. 900 stran, pro otrlé. Goncourtova cena.----Po přečtění komentářů: Nechápu, jak někdo může napsat, že to bylo nudné! To se asi nedíval nebo pořádně neposlouchal!!!To by jako mělo trvat pět minut, v klipovém duchu, měla by tam být love story, sex a honička v autech nebo co jako???To je o HOLOCAUSTU! To normálního slušného člověka nudit prostě nemůže!!!(21.4.2010)
Natabar
Střelit od pasu nějaké hodnocení je troufalé, ovšem po podumání a pokusu nějak se vyjádřit pomocí hvězdiček narazí člověk na nemalé (až záludné) potíže. Je jasné, že nepohybovat se v nejvyšších patrech může člověku u tématu holokaustu vynést nálepku necity či ignoranta oné nezměrné lidské katastrofy. A je pravdou, že se ŠOA zmocnilo tématu nesmírně poctivě - inu zdá se, že míříme rovnou k 5*. - Jenže: Proč Claude Lanzmann zvolil variantu devítihodinového dokumentu?! Kdyby materiál sestříhal do devíti jednohodinových dílů (Treblinka, Osvětim,...), aplaudoval bych mu vestoje. Takhle stvořil něco v podstatě nekoukatelného. Anebo se tu opravdu najde někdo, kdo dokázal tento film shlédnout jedním tahem? O tom vážně pochybuji. A pak se tedy ptám, proč točit filmy, na které nikdo nikdy vcelku koukat nebude?! Já si dal po 3 hodinách dvouhodinovou pauzu (během níž film normálně běžel dál), a když jsem se k obrazovce vrátil, koukal na mě pořád stejný obličej, od něhož jsem odešel a celkově mi nepřišlo, že jsem o něco přišel. Takže jako film aspiruje tento pokus na palec směrem dolů. Proto summa summarum - jednoznačné hodnocení si vyřknout netroufám. Pravdu má myslím i ten, kdo dá 5*, i ten, co dá "odpad" - já bych se vzhledem k formální nestravitelnosti přiklonil k té druhé variantě.(10.11.2008)
Ivoshek
Šoa je dokument, navíc postavený téměř výhradně na osobních výpovědích, a jako k takovému je potřeba k němu přistupovat. Pro někoho to může být nuda, může postrádat dramatičnost nebo větší příběhovost. Mně tohle ale sedlo přesně. Ať už si Lanzmann povídá s Glazarem, který jako jeden z mála utekl z Treblinky, s polským mašinfírou, starými zemědělci nebo s esesákem, co dělal strážného, stojí to za vidění.(27.10.2018)