Reklama

Reklama

Zapomenuté transporty do Polska

  • angličtina Forgotten Transports to Poland (více)

Obsahy(1)

„Dali mě do vězení Toloncház. Potřetí. Ten důstojník se mě zeptal, jestli jsem tam už někdy byl. Samozřejmě jsem řekl, že ne, protože jako Kurt Hübner jsem tam ještě nebyl…” Film, bořící představy o dokumentech o holokaustu, se zabývá lidskou identitou a jejími proměnami. Pojednává o rozhodnutích, která museli dělat lidé prchající z nacistických ghett, pracovních a vyhlazovacích táborů v oblasti Lublina v Polsku. Aby se přizpůsobili a přežili, neustále na útěku, v ilegalitě a přetvářce, dokázali uplatnit nezměrnou míru vynalézavosti, humoru a optimismu. Tento dokumentární hold síle lidského ducha neobsahuje žádný komentář, ani současné nebo nahrané záběry. Používá pouze autentické materiály nalezené po letech hledání, které přesně dokumentují popisovaná místa, čas a situace. Ze čtrnácti tisíc českých a moravských Židů deportovaných do zapomenutých míst jako Sawin, Luta, Krychow nebo Zamošč v distriktu Lublin v Polsku, se konce války dočkalo pouhých padesát. Od riskantní hry na hluchoněmého prosťáčka, přes povstání a ozbrojený odpor, až po jímavý příběh zapovězené lásky, hrstka přeživších sdílí, zpravidla zcela poprvé, svou minulost. „Příběh přežití“ za holokaustu bývá spojován s pruhovanými uniformami a čísly na rukou. Tento film nic z toho nenabízí. Jen překvapivý obraz přežívání tak, jak jej neznáme. (Doc Alliance Films)

(více)

Recenze (24)

mira007 

všechny recenze uživatele

Za mne nejlepší díl z cyklu Zapomenutých transportů - asi díky tomu, že se o danou tematiku zajímám jak faktograficky, tak ve filmových zpracováních, tak tento dokument mi ukázal skutečné osoby z mého oblíbeného filmu Útěk ze Sobiboru. Dokonce i jeden Čech o kterém jsem nevěděl, byl jedním z padesáti vězňů, kteří utekli z likvidačního tábora. Padesát z 250000 vězňů. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Dokázal by som tieto príbehy o prežití počúvať do nekonečna. Je neuveriteľné koľko príbehov sa dá vyrozprávať na tému vojna. Najviac ma zaujala spolupráca Židov s ruskými zajatcami v jednom s poľských lágrov, kde Nemci slabo odhadli ich túžbu po slobode i nemalé vojenské skúsenosti a nechali Rusov nažive. To sa im stalo osudným...V dokumente zaznejú tri veľké príbehy a zaujímavé je, že v dvoch prípadoch ich cesta slobody končí práve na Slovensku. Je tu reč o niekoľkých poľských lágroch, ale hlavne sa venujeme šťastlivcom, ktorým sa z nich podarilo ujsť. Pán, ktorý sa rozhodol zo seba robiť hluchonemého blázna s píšťalkou sa teda naozaj nacestoval. To, že nebol "obrezaný", mu najskôr zachránilo život. Banditi, ktorí mu dali vrece na hlavu a stláčali naprázdno spúšť jeho hru na hluchonemého odhalili...Ale prežil a to sa počíta...100%. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Připomínat si hrůzy 2. světové války je z hlediska paměti národa (-ů) potřebné neustále, a možná v současné době o to více. Autor čtyř celovečerních dokumentů Lukáš Přibyl je navíc dokázal natočit velmi poutavě a poněkud jinak. FILM Autor dokumentů, Lukáš Přibyl, se narodil v roce 1973 v Ostravě, vystudoval politologii a blízkovýchodní studia na Brandeis University u Bostonu (a během dlouhodobé stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě), mezinárodní vztahy a lidská práva na Columbia University v New Yorku, historii na CEU v Budapešti a filozofii a náboženství ve Stockholmu. Kromě práce na projektech v USA (zejména z oblasti politologie), v Čechách publikoval práce o dějinách českých Židů a podílel se na výstavách v Židovském muzeu v Praze. Struktura jeho čtyř dokumentů (trvají v rozmezí 86 - 91 minut) je velmi podobná. Vybral si ze žijících a přeživších čtyři pět lidí, kteří začnou vyprávět svůj příběh. V mnohém na sebe tyto příběhy navazují a proplétají se. A co muselo dát hodně práce, ať sháněním materiálu nebo následně střihem, jsou ústrojně do průběhu vyprávění začleněné dobové fotografie a záběry vztahující se přímo k vyprávěnému. Právě tato struktura působí lépe, než kdybychom sledovali nějaký dramatický film, protože s těmi lidmi "jdeme". Stručně je nám podle všech náležitostí vyprávění dobrých příběhů naznačeno podhoubí, vztahy a okolnosti, čímž se dostaneme do "děje". Abychom pak sledovali osudy hrdinů a aby nás pak skoro neustále mrazilo, když si uvědomíme, že právě nesledujeme nějakou fikci, ale skutečné osudy, jež se skutečně přihodily. Zde sledujeme třeba příběh dívky, která se zamilovala do německého oficíra a ten kvůli ní chtěl zahodit výložky a od nacistů odejít. Příběh dvojice mužů, z nichž jeden hrál blázna a foukal na píšťalu a snažili se dostat do Prahy. Příběh uprchlíků, kteří se přidali k partyzánům... Jeden napínavější (a drsnější) než druhý. Zcela výjimečně - přece jen struktura vyprávění je o něčem jiném - se objeví i záběry hromad mrtvých lidí, nahých v bezejmenných hrobech. Avšak tyto záběry se vztahují k vyprávěnému, přesně souvisejí s příběhem toho kterého pamětníka. Zmiňuji tuto věc zde jen proto, že některým lidem podobné záběry nedělají dobře, jenže bez nich by vyjádřit tu hrůzu nacismu tak nějak nešlo. Příběhy doplňují i vysvětlující mezititulky. Z nichž občas také mrazí. Třeba když si přečtete, že z tisícovky žen přežilo jen 46... I když tři dokumenty byly uvedeny v roce 2008 (Zapomenuté transporty do Běloruska a Zapomenuté transporty do Lotyšska v březnu, Zapomenuté transporty do Estonska v červenci) a jeden vloni v březnu (Zapomenuté transporty do Polska), je na nich znát oněch deset let příprav a natáčení. Natočeno prý bylo přes 400 hodin záznamu ve dvaceti zemích světa. O to obdivuhodnější je řád, který autor jednotlivým dokumentům vtiskl, aby nenudily, a navíc dokázaly předat onen živočišný strach, odvahu, bezmoc i heroické pokusy, jež tehdy lidé prožívali tváří v tvář nejhoršímu zlu, jaké se na snad ve světě objevilo. A jež si musíme neustále připomínat, aby k něčemu podobnému již nedošlo. DVD Žel, k diskům samotným není příliš mnoho co napsat, protože kromě filmů neobsahují nic navíc. Možná je to účel, aby takto dokumenty zapůsobily samy od sebe, a nebyly rušeny komentářem režiséra nebo nějakými doplňujícími záběry. Avšak třeba chybějící kompletní titulková podpora zamrzí. České titulky najdeme pouze u promluv v jiném jazyce (avšak tyto zase dělala renomovaná Anna Karenina). Jediným bonusem je vložený osmistránkový booklet, v němž najdeme zkrácenou verzi rozhovoru Adama Geberta s Lukášem Přibylem, jenž vyšel v Revolver Revue. Pokud jde o technické provedení, po vložení disku se filmy samy spustí, cosi jako menu však najdeme jen u estonského dílu, u ostatních při volbě menu naběhne standardizované menu DVD rekordérů Panasonic. Obraz je navíc letterboxovaný, což však nejspíše bude proto, že množství archivních materiálů by byl problém vyčistit a upravit pro full screen. Na druhou stranu - u podobného, poměrně důležitého obsahu, jsou podobné technické připomínky k DVD provedení irelevantní. Lukáš Přibyl vydal DVD sám, bez jakékoliv distribuční společnosti, koupit se tak dají přes stránky filmu nebo ve vybraných knihkupectvích v centru Prahy (Academia, Terryho ponožky či Knikupectví Franze Kafky), a také na Filmcity. () (méně) (více)

kinderman 

všechny recenze uživatele

Kdo uteče, může přežít! Poslední díl protáhne diváka polskými vyhlazovacími tábory (Majdanek, Sobibor, Osvětim) a nabídne několik neuvěřitelných útěkářských příběhů, které by v hraném filmu působily jako čirá fikce. Znovu se objevuje motiv bot jako zásadní podmínky k přežití v lágru a svědectví typu: "Zastřelili člověka přede mnou i toho za mnou." ()

mi-ib 

všechny recenze uživatele

Až u posledního dílu jsem si uvědomil v čem je síla těchto Přibylových dokumentů. Je to v tom, že on minimálně zasahuje do vyprávění všech pamětníků. Jen je sestřihal, aby na sebe dobře navazovaly a doplňovali se, přidal pár vysvětlujících titulků, k přiblížení osob a prostředí, o kterých se mluví, dodal do filmu fotografie, ale jinak nechal čisté pole pro autentické vyprávění přímých účastníků. V jednoduchosti je síla. Všechny čtyři dokumenty jsou skvělé. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

  • Ocenění Český lev za nejlepší dokument v roce 2009. (zdeny99)

Reklama

Reklama