Berlínské spiknutí

Tak moc jsem doufal, že se mi i přes nepříznivé recenze a kousavé komentáře bude film líbit. Bohužel se tak nestalo, i u mě film doplatil na nezáživný děj vyprávěný nezajímavými hereckými výkony. Ne, ani Tobey se mi nelíbil. Forma je sice hodně líbivá, ale ne dost. Schindlerově seznamu černobílá slušela, Městu hříchů taky. Tady mi však ani ta barevná stylizace nepřišla nějak obdivuhodná. Celkem zbytečný film - natočit jej barevně, s osobitějším přístupem herců a režiséra, tři hvězdy by byly akorát. Zbývá už tak jen pět chválu na hudební doprovod, kde by jeden nepoznal, že jde o Thomase Newmana. (26.11.2008)

Steven Soderbergh si hraje s formou a celkem se vykašlal na příběh. Jako obdivovatel Hitchcockových filmů a vůbec filmů noir se mi líbí, jaké používá prvky, že je snímek černobílý, že jsou používány archivní záběry, že je obraz jako by skutečně tak ze 40. až 50. let. Jenže to nic nemění na tom, že Clooneyho herectví místy vyznívá jako parodie. Příběh je pak sám o sobě docela nudný a nemá čím strhnout. A to opravdu nebyli po ruce němečtí herci? (28.03.2014)

Soderberg si jde opět vlastní cestou a nehledí příliš na diváka. Ostatně není to poprvé, jenže tentokrát si příliš nepohráva s pojmy šokující, umělecký či intelektuální. Nejspíš pro vlastní potěchu si natočil válečnou noirovku, co o to, že černobíle, je to práce precizní, ale ten děj... líně a nevzrušivě se plazící, průhledný ač schován za háv překombinovanosti. Sem tam nějaké to rýpnutí do všech stran, sem tam překvapující otevřenost (ano, to je ten zásadní rozdíl mezi rokem 2006 a 1946: naturalismus sexus a výskyt slova fuck, ve všech jeho významech a formách). No vzhledem k tomu, že prvních 20 minut jsem obdivovala řemeslnou stránku věci, další dvacet minut čekala nějakou zajímavou dějovou konstrukci a zbývajících 50 minut jsem se nudila, není to u mě za víc jak 55%. (26.01.2008)

Soderbergh byl vždycky experimentátor a ani u Berlínského spiknutí to není výjimka. Tentokrát se snaží vrátit se o pár desítek let. Jak v příběhu tak i ve stylizaci filmu. Ocitáme se v poválečném Berlíně a Soderbergh nám ho ukazuje na černobílém materiálu, místy v přeexponovaných záběrech, místy s extrémními nadhledy a podhledy kamery. I při vykreslování prostředí kombinuje mnoho prvků: zadní projekce, dokreslování scén, kulisovost některých míst (podpořená i nasvícením scény). A nevyhneme se i zjevné inspiraci německým poválečným filmem. Střihově spojuje záběry někdy až rušivě, někdy pomocí stíraček ale někdy i naprosto současně, rychlým střihem. Taktéž pohyby kamery těží jak ze současných trendů, tak i z minulosti. Statické záběry mísí se švenkováním a přesto nám Steven za chvíli dopřeje steadicamovou jízdu, nebo záběr z ramene jeřábu, který se z extrémního podhledu přesouvá do nadhledu, z detailu na celek. O technických aspektech by šlo mluvit dlouho a dlouho. Věřím, že by to bylo velmi inspirativní, zvlášť, když si to Soderbergh všechno vlastně dělá sám... Anyway, nejsem si jist jestli přepis na dvd dodržel správný poměr stran? Nepřišlo mi, že bych to viděl v 1.66:1. (21.11.2008)

Nie je vela filmov, pri ktorych sa mi podarilo zaspat. Good German je vynimocny tym, ze sa mu podarilo uspat ma raz a to az do jeho konca a druhy krat na druhy den, ked som sa to snazil dopozerat a mal som opat co robit, aby som nezaspal. Film moze byt natoceny stylovo (ta ciernobiela a snaha o imitovanie noiru, niekedy naozaj vyzera dobre), avsak pokial je pribeh plochy a postavy chladne, nemozem hodnotit inak ako hodnotim. (19.01.2009)