O rodičích a dětech

Tak už je mi jasné, kam se mi ztrácí zásoba pití ze soukromého baru. Já bláhovej podezíral souseda a on mi na to chodí orangutan zaběhnuvší se z nedaleké Trojské ZOO :-) Teď vážně. Tahle nenucená procházka životem a konfrontace stáří s mládím (rodičů a jejich dětí) a kterou navíc tak dobře zná každý z nás, (z toho svého vlastního soukromého života), vám uběhne tak rychle, jako když padáte ze skály a vám se před očima v okamžiku promítne celý váš dosavadní život. A musím (si) přiznat jedno. Přicházel jsem ji na chuť („procházce“) s každou další ubýhající minutou víc, zvlášť, když se začalo (UPŘÍMNĚ) brnkat na vážnější strunu. Jsem nesmírně rád, že pan Somr dostal příležitost dokázat, že je stále plný sil a „umí“, (byť dotyčný nemusí už nikomu nic dokazovat) a ve spojení s D. Novotným vytvořil (lehce) netradiční, ale náramně se doplňující dvojici. Snímek O rodičích a dětech je civilní , nenucená a naprosto přirozená (vztahová) tragi-komedie ze života, kde se obdivuhodně promýchávají úsměvné momenty s těmi vážnými (inu, to je ŽIVOT) a jelikož už „jsme byli“ dost dlouho vážní, dovolte mi komentář zakončit v poněkud odlehčenějším duchu. „Jdi doprdele s koprem!“.... SOUHLAS! :-) a poprosil bych o dvojitej nášup pravý číny a jako druhý chod lehce netradiční ragů! Kdo viděl ví, kdo teprve uvidí, pochopí...... p.s. a ano, řadím se taky mezi ten zlomek z vás, kteří jsou toho názoru, že bez dvojice Kostelný-Kroftová by se jednalo o mnohem větší zážitek. Tahle linie slouží tak max jako rušivý element. Já bych mnohem více uvítal, aby ta „procházka“ pana Somra s D. Novotným nebyla ničím rušena a s pomocí flashbacků do mládí (dětství) nás oba provedli až na konec (procházky). Btw, samotný závěr pohladil po duši a vykouzlil úsměv (tedy alespoň na té mojí tváři). Srovnání s Linklaterem je na místě a musím (si) přiznat, Michálek (resp. scénář) v mém případě z tohoto „minisouboje“ vychází jako vítěz. Možná to bude tím, že už mi dávno není náct. Ještě pár let a v mém případě bude spíš aktuální Babí léto. No, zase tak brzy to nebude :o) (18.11.2011)

Úžasná melancholická walkmovie (film, kde se hodně chodí...:-)), prostřednictvím které Vladimír Michálek, adaptující novelu Emila Hakla, zpytuje to základní, v čem náš lidský druh žije, tedy lidské vztahy, a kterou tento intuitivní filmový vypravěč asi nejlépe odpovídá na nářky nad nízkou úrovní české kinematografie. Dvě základní dějové linie, které se v jistou chvíli osudově střetnou, jsou proloženy častými retrospektivními flashbacky (se skutečně velmi dobově sofistikovanou náladou, obrazem i mizanscénou - třeba proměny Josefa Somra ve své dřívější já jsou obdivuhodné...) a vedou k nejednoznančému vyústění - na lidské vztahy není žádný jednoduchý recept, jsou tou nejsložitější strukturou, kterou na své pouti může ten který člověk potkat... (21.10.2009)

Strašně mně to připomenulo to neustálé "otravování" mého táty o tom, abych se nechal ostříhat ,nebo "ta holka není pro tebe,...co to děláš?...atd. A o mámě raději mlčím. Mám rád své rodiče, ale tento film doufám nikdy neuvidí. A já nikdy nedospěju, dokud tady budou, a že tu budou dlouho!!!! Za což jsem rád!! Slovenská hláška ve filmu "ty kokso" mně rozesmála. Scéna v hospodě u jídelního lístku - suprová. Lábus jako Citátor a labužník-Rozkoš číslo 1: Když se ti chce dlouho srát a pak se vysereš......Já jsem Cvrček. Závěrečnou scénu jsem nějak nepochopil, byl ten tučňák výsměchem pro zoologickou zahradu? (18.02.2009)

Michálek mi už počtvrté udělal radost a z toho potřetí je to radost za plný počet. O rodičích a dětech je film, který neubíhá, on plyne. Tak krásně plyne, že vám místy přijde, jako byste se dívali na řeku. Sem tam bouřlivou, ale po většinu času tichou, upřímnou a otevřenou, která vám chce vyprávět, kde všude byla a co všechno zažila. A já se k tomuto vyprávění určitě rád někdy vrátím. 100 %. (27.08.2013)

"Gény sú gény a ty si moja, " hovorievala moja maminka. Možno preto a možno aj preto, že soboty cirka raz za dva týždne,ale častejšie raz do týždňa chodím na obed k dedkovi a ujovi mi O rodičích a dětech sadol. Boli to dialógy "zo života" a predsa nevyznievali konštruovane, hoci by vydali na niekoľko dní. Ich kondenzácia spolu s nenápadne príjemne plynúcou panorámou uličiek, lúk a lesoparkov Prahy a Michálkovou pevnou réžiou dáva dokopy príjemný film, jemne melancholický, tak trochu cynický, ale najmä trefný. (10.05.2008)