Sněhový dort

Tenhle nenápadný film s podivným názvem se mi vryl pod kůži. Chladná krása kanadské přírody, životní smolař Alan Rickman a dokonalá autistka Sigourney Weaver. Ve své roli mě naprosto přesvědčila, věřila jsem jí každou minutu. Emoce se na mě valily jedna za druhou a ze všudepřítomného sněhu mě příjemně záblo. Na DVD doporučuju vynechané scény, mnohé z nich bych ve filmu klidně nechala. (06.11.2008)

Sněhový dort je z těch filmů, o kterých říkáme, že pohladí, současně je to ale pohlazení, jakých tu bylo už na tucty. Někoho někam náhoda prskne, on se napřed cuká a pak se okolnostem a lidem v nich rotujících i jejich citům podvolí a venkoncem z toho duševně vytěží. Jak řikám: pohlazení, ale jednu z hvězdiček má doživotně jistou jen Alan Rickman za plešounkahodný výkon. (09.10.2007)

Sněhový dort dělá čest svému názvu. Na pohled krásný, obsazením třpytivý, uvnitř však atmosférou chladný a ihned po prvním soustu se potvrdí očekávané. A sice, že od sněhu se žádná specifická chuť očekávat nedá. Prostě zaměnitelný snímek o odpuštění a prostém lidském porozumění jakých jsou kvanta a jen za dobu co píši tento komentář jistě nějaký další stihl vzniknout. (01.11.2009)

Ne. Prostě ne. Tenhle film mi vážně nesedl. Těšila jsem se na něj, jelikož jsem na něj slyšela pozitivní kritiky a pořád jsem tomu odolávala. Hlavně mi teď vrtá hlavou, co na tom filmu tak chválili :D Já můžu vyzdvihnout jen svého oblíbence Alana, který díky svému anglickému gentlemanství a klidu pro mě opět zazářil, což vůbec nemůžu říct o Sigourney Weaver. Tak nepřesvědčivého autistu, nesympatickou postavu a hlavně podle mého názoru dost špatně zahranou postavu, jsem dlouho neviděla. Tímhle u mě holka dost klesla :D Stejně jsem na tom se "vztahem" k její dceři, která mi od prvního pohledu nesedla a ke svému stolu bych ji rozhodně nenechala sednout ;) Carrie, to je takový světlý bod ve filmu, která ruku v ruce s Alanem opravdu hraje. Klad je také hudba, která mě zaujala po pár minutách a asi 3/4 filmu tvoří moje oblíbené písničky. Hláška na konec: " Ať mi nemočí na sníh" :D :D (18.09.2011)

Vynikající Alan Rickman a snaživá Sigourney Weaver v pomalu plynoucím, přesto podmanivém dramatu o lidských osudech, o bolesti, o hledání rovnováhy, o usmíření i porozumění. Na první pohled možná chladný jako sníh, a občas rozpačitý stejně jako reakce lidí na chování těch odlišných, ale současně plný velmi silných emocí, někdy otevřených, někdy ukrytých pod povrchem a jen občas probleskujících na povrch jako ty vločky, se kterými si hraje Linda. Poklidné , přesto silné, s několika hodně působivými okamžiky a řadou zdánlivě prázdných tichých míst, z nichž některé na mě zapůsobily obzvlášt mocně. Jeden z filmů, který sice nedosáhne na vrchol, přesto mi několikrát zahrál na city, dokázal se mnou velmi dobře komunikovat, něco mi říci i něco připomenout. "Jako cenu má chvíle?" (06.12.2014)