Bez dcerky neodejdu

Napřed kniha, potom film- takhle to u mě platí a v tomhle případě jsem byla spokojená. Kniha byla napsána skvěle i když někdy až moc detailně (zrovna když to nebylo nijak zajímavé). Film se velmi, velmi dobře drží knižní předlohy. Připadá mi to, jako celá kniha v "kostce", kde je použito to nejdůležitější. Tudíž jsem se ani trochu nenudila, ale spíše napjatě sledovala výkony herců. Vyvedený snímek. (09.03.2008)

Silný příběh o vztahu dvou lidí napříč národnostními rozdíly. Člověk vychovaný s islámskými tradicemi, vystudovaný v Americe se ožení s Američankou a narodí se jim dcera. Film jsem viděla dávno tomu, ale i teď mě mrazí, když si na něj vzpomenu. Já věděla, že si s žádným muslimem nemám nikdy nic začínat a příležitost určitě byla ... Dost možná bych skončila jako Betty. Je až neuvěřitelné jak se člověk ve druhém může mýlit. Roky a roky spolu žijete, manžel je spořádaný občan, vysokoškolsky vzdělaný lékař, všechno klape do té doby, než se jeho rodina rozhodne, že je mají poctít svou návštěvou. Neskutečná odhodlanost matky zachránit sebe a své dítě ze spárů fanatických muslimů a jejich zákonů. Je třeba sebrat veškerou svou odvahu a sílu k útěku ze země, kde je žena míň než vzduch, ze země, kde nikoho nezná a ze země, kde nemůže nikomu věřit. (05.10.2013)

Tento film se hodnotí těžko. A to nikoliv z filmového pohledu, ale z politicko-nábožensko-kultůrního. Rozepisovat se zde do podrobností nemá cenu, každý divák po shlédnutí Bez dcerky neodejdu si sám musí udělat názor. Můj je neurčitý, nemohu se naklonit ani na jednu stranu dvou táborů zde znázorněných. Film je jinak zcela průměrný, od takto vyhrocéného námětu bych čekal silnější atmosféru, napětí i strach ve filmové podobě. Co se filmu nemůže však vytknout je výkon Sally Field. PS: Sám jsem se jistou dobu stýkal s araby, jedna moje jamarádka s jedním několik let žila a dobře vím přibližně, jak oni vnímají svět kolem sebe. Jak vnímají postavení ženy. Jak vnímají své náboženství. A jak vnímaji rodinu. (25.06.2007)

Takové to ženské drama o ženě v cizí zemi, která právě zde poznává pravou tvář svého manžela, který se pod tíhou své rodiny a tradic mění v surového násilníka. Útěk před ním se zdá být těžký a útěk společně se svou dcerou, skoro nemožný. Film nijak nepřekvapí, Sally Field předvádí naprostý standard a film po celou dobu nevybočí z průměru. (04.04.2016)

Popis kulturního šoku, umocněný navíc nedávnou revolucí. Nejsem schopen zjistit, jak přehnaný je popis událostí, ale řekl bych, že Mahmoodyová to takhle viděla (a zažila). Ostatně, ta doba, kdy se Irán přetahoval s Irákem, s billbobardů shlížel po (big) brotherovsku Chomejní a po ulicích pobíhali náboženské hlídky (pobíhají pořád, dnes už sem tam neoficiálně i po belgických městech), byla asi docela ostrá. Zájemci mohou zalistovat třeba vzpomínkami Marjane Satrapiové Persepolis nebo knihou Chomejní, Sade a já od Abnus Šalmaniové. Poučné čtení přeju. (16.02.2017)