Reklama

Reklama

Bez dcerky neodejdu

  • USA Not Without My Daughter (více)

Obsahy(1)

Po sedmiletém, zdánlivě šťastném manželství odjíždí Američanka Betty Mahmoodyová se svým íránským mužem Sayyedem a jejich dcerkou Mahtob do manželovy vlasti. Návštěva se ale brzy mění ve vězení, neboť dosud západně orientovaný Sayyed se během pobytu mění ve fanatického fundamentalistu a nutí svou ženu a dceru, aby v Íránu zůstaly. Podaří se Betty nakonec s dcerou uprchnout, nebo budou doživotně odsouzeny k živoření?  Film byl natočen podle autobiografické literární předlohy Betty Mahmoody. (TV Prima)

(více)

Recenze (129)

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field.. ()

Ainy 

všechny recenze uživatele

Silný příběh o vztahu dvou lidí napříč národnostními rozdíly. Člověk vychovaný s islámskými tradicemi, vystudovaný v Americe se ožení s Američankou a narodí se jim dcera. Film jsem viděla dávno tomu, ale i teď mě mrazí, když si na něj vzpomenu. Já věděla, že si s žádným muslimem nemám nikdy nic začínat a příležitost určitě byla ... Dost možná bych skončila jako Betty. Je až neuvěřitelné jak se člověk ve druhém může mýlit. Roky a roky spolu žijete, manžel je spořádaný občan, vysokoškolsky vzdělaný lékař, všechno klape do té doby, než se jeho rodina rozhodne, že je mají poctít svou návštěvou. Neskutečná odhodlanost matky zachránit sebe a své dítě ze spárů fanatických muslimů a jejich zákonů. Je třeba sebrat veškerou svou odvahu a sílu k útěku ze země, kde je žena míň než vzduch, ze země, kde nikoho nezná a ze země, kde nemůže nikomu věřit. ()

Reklama

Gemini 

všechny recenze uživatele

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (4)

  • Fínsky dokumentárny film Ilman tytärtäni (2002) autorskej dvojice Kari Tervo a Alexis Kouros popisuje príbeh zo strany Dr. Moodyho. (corona)

Reklama

Reklama