Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou...(oficiální text distributora)
V kinech
od:
Gilmour93
Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field..(16.2.2017)
Agatha
V tomto snímku se podařilo navodit tu správnou a napínavou atmosféru, která je v tomhle typu filmů (a není jich mnoho) nutně za potřebí. Jinak se z toho stává obyčejné drama. Velký podíl na věrohodnosti má bezesporu přesvědčivý a velkolepý výkon Sally Field, která se své role zhostila skutečně s velkou energií. Podle mě by si za svůj výkon zasloužila alespoň nominaci na Zlatý Glóbus nebo i Oscara. Svou roli perfektně zvládl i cizokrajně vypadající Alfred Molina, který i přes méně prostoru dokázal diváka u obrazovek pěkně postrašit. Na plné hodnocení to však není, je vidět že se šetřilo a to je škoda. Třeba výprava mohla být určitě o něco pestřejší, hned by to vypadalo jinak. Konec jsem si sice představoval jinak: například srdceryvné shledání s rodiči. Ale musím uznat, že i vstup Sally Field se svou dcerou na území své vlasti také působilo dojemně a navíc i originálně.(27.12.2007)
Mikeowka
Kniha dokonalá, film už méně, ale tak to už bývá. Představujete si tisíc obrazů, které jste před sebou viděli při čtení knihy a nakonec... někdo to vše zrealizoval "za Vás" a najednou je to špatně. Tenhle měl vypadat jinak, tohle tam chybí atd. Jó, hodnotím film, já vím, ale to se prostě nedá oddělit -> chyběla mi tam spousta toho "hnusu", jako posmrkaný čádor, perský koberec nejen od cukru, vaření choreš a použití dombe, švábi na toaletě, sprchování jednou měsíčně a i třeba hloupost jako proleželé matrace s péry ven. Vím, že jsou to třeba nepodstatné detaily, ale mně osobně ubíraly na autentičnosti celého obrazu o tom, jak tam lidé žijí. A spíš o tom, že tam nedokázala zůstat. Je to samozřejmě nepochopitelné pro "západní" svět, na druhou stranu věřím, že tento svět není až tak špatný. Protože věřím i v to, že tam se najdou opravdu dobří lidé, kteří "u nás ne". Lidé s jinými hodnotami. Možná jednoduššími, ale možná jsou i šťastnější...(6.10.2013)
vesper001
Dobře si vzpomínám, jak mi někdy kolem patnáctého roku maminka zatrhla nápadníka od džihádistů, a místo vysvětlení mi dala přečíst knihu Bez dcerky neodejdu. Trvale mě tím odradila nejen od příliš kontaktních multi-kulti kamarádů, ale i od snění o snědých cizincích s mandlovýma očima. Film lze hodnotit ze dvou úhlů: pokud jej člověk vnímá jako ilustraci knižní předlohy, jde o dobrou práci. Bez její znalosti ale vyvstává jeden zásadní nedostatek, a to je totální plochost charakterů – oproti knize jsou postavy zcela černobílé a jediným náznakem vývoje je to, že zlí jsou chvílemi ještě horší. A to je na příběh podle skutečných událostí dost málo.(24.2.2014)
IrisHelenka
Vážení přátelé, tento film by měl být součástí základní výuky ve škole... Pustit každé holce, kterou by napadlo, vzít si muslima, pustit každému člověku, který by snad chtěl bránit islámské náboženství, každému člověku, který by se chtěl vypravit na "dobrodružnou cestu" na střední východ, no prostě každému, každému, každému... A povinně. Je to jen ukázka jednoho z miliónu případů a děsí mě nevědomost většiny lidí, kteří neví nic o islámu ani o poměrech v islámských zemích. Jinak k samotnému filmu... nervy jsem měla celou dobu, beznadějnou atmosféru, ze které vám běhá mráz po zádech od okamžiku, kdy se na Betty sesype Moodyina rodina před letištěm, se podařilo vystihnout naprosto dokonale, tak dokonale, že vám naskočí husí kůže a sami se vžijete do děje.(6.4.2013)