Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou...(oficiální text distributora)
Gilmour93
Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field..(16.2.2017)
vesper001
Dobře si vzpomínám, jak mi někdy kolem patnáctého roku maminka zatrhla nápadníka od džihádistů, a místo vysvětlení mi dala přečíst knihu Bez dcerky neodejdu. Trvale mě tím odradila nejen od příliš kontaktních multi-kulti kamarádů, ale i od snění o snědých cizincích s mandlovýma očima. Film lze hodnotit ze dvou úhlů: pokud jej člověk vnímá jako ilustraci knižní předlohy, jde o dobrou práci. Bez její znalosti ale vyvstává jeden zásadní nedostatek, a to je totální plochost charakterů – oproti knize jsou postavy zcela černobílé a jediným náznakem vývoje je to, že zlí jsou chvílemi ještě horší. A to je na příběh podle skutečných událostí dost málo.(24.2.2014)
Gemini
Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká.(10.5.2009)
kisha
Alfred Molina - doktor, který se v podstatě za jeden den stane někým jiným, nebo naopak, doktor, který se dvacet let tvářil, že je někdo jiný...Sally Field - matka, které se díky manželovi život obrátí naruby...občas drsný, velice podobný námětu, což je pozitivní...ale na druhou stranu, proč sem u toho měla hozný tendence usínat, to nevim:)(27.5.2008)
Bigfuckman
Propagace Ameriky a její dokonalé svobody oproti primitivnímu Iranu se samými zákazy. Dal bych o jednu hvězdu hodnocení výše, kdyby to nebyl jen takto jednostranný pohled na situaci. Proměna hlavní postavy doktora vracející se zpět do rodné země byla až skoro neuvěřitelná. Ano věřím, že mezi islámisty jsou bláznivý fanatici, ale aby doktor s vysokoškolským diplomem takto obrátil proti své ženě mi zní skoro až neuvěřitelně.(11.3.2009)