Americké drama vzniklo podle slavného stejnojmenného románu Betty Mahmoodyové. Autentický příběh ženy, která se stala zajatcem v zemi svého manžela, zaujal nejen čtenáře na celém světě, ale ve své filmové podobě se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Vynikající výkon zde podává nositelka dvou Oscarů Sally Fieldová. Američanka Betty se provdala za amerického Íránce. Jejich vztah byl plný štěstí, narodila se jim dcerka Mahtob. Když jí byly čtyři roky, začalo manželství skřípat. Bettyin manžel Moody, povoláním lékař, měl problémy v zaměstnání. A navíc se prostřednictvím sdělovacích prostředků živě zajímal o průběh revoluce ve své rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha se ale Moody rozhodl navštívit své příbuzné. S neblahými předtuchami odletěla Betty s dcerkou a manželem do Íránu. Írán, jeho hlavní město Teherán i tamější obyvatelé, Betty a Mahtob doslova otřásly: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen, nevlídnost příbuzných a nakonec i Moodyho. Všemu ale statečně čelily a těšily se na návrat domů. Po čtrnácti dnech jim ale Moody oznámil, že se do Ameriky už nikdy nevrátí. Protože byly Betty a Mahtob podle íránských zákonů Moodyho majetkem, nesměly se do vlasti bez jeho svolení vrátit ani ony a staly se jeho vězni. Betty byla chycena do pasti a tehdy začala její strastiplná cesta za svobodou...(oficiální text distributora)
waits
Popis kulturního šoku, umocněný navíc nedávnou revolucí. Nejsem schopen zjistit, jak přehnaný je popis událostí, ale řekl bych, že Mahmoodyová to takhle viděla (a zažila). Ostatně, ta doba, kdy se Irán přetahoval s Irákem, s billbobardů shlížel po (big) brotherovsku Chomejní a po ulicích pobíhali náboženské hlídky (pobíhají pořád, dnes už sem tam neoficiálně i po belgických městech), byla asi docela ostrá. Zájemci mohou zalistovat třeba vzpomínkami Marjane Satrapiové Persepolis nebo knihou Chomejní, Sade a já od Abnus Šalmaniové. Poučné čtení přeju.(16.2.2017)
Kajislav89
Asi si přečtu knihu. a to zejména proto, že námět snímku mě docela zaujal. Zpracování však celý dojem dost pokazilo. Dost předvídatelné, trochu kýčovité (americká vlajka - to bylo na zabití autora), příšerně jednostranné. Chápu, že se takové věci dějí a věřím tomu, ale chtěl bych to slyšet (číst) z úst (pera) člověka, který to skutečně zažil a ne od holywoodských všeumělců, kteří si podle mého se závažným tématem neporadili správným způsobem. Takže kniha je jasná volba a po jejím přečtení možná hodnocení doplním.(3.9.2012)
lskala
Blízký východ je pro mě velmi přitažlivý a každý snímek, dokument či seriál z této části planety je pro mě předem nadhodnocený. Konfrontace západní a východní (Arabské) kultury je zde solidně vykreslena. Bohužel pro většinu muslimů, je slovní spojení - ALLAHU AKBAR - nevyvratitelný argument k řízení sebe sama Koránem. 60% - 3***(23.9.2009)
Všivák
Rozhodně se do toho zdaleka nevešlo všechno, co do knihy. To by ani nešlo. To podstatné tam ale je. Nesouhlasím s tím, že film podporuje náboženskou nesnášenlivost. Kdybyste se pídili po informacích, tak byste zjistili, že to v té době v Íránu opravdu tak bylo. Film vykreslí i pár kladných muslimských postav. Proč by si měla autorka tohodle životopisu vymýšlet? I když chápu, že v dnešní vypjaté době je to voda na mlýn protimuslimským aktivistům a naopak.(24.1.2015)
Vercinix
Kdo ví něco o islámu a o tom jak muslimské země fungují, zasmál by se tomu, kdyby to bylo myšleno jako vtip!!! Ubohá propaganda amerkanisticého a prozápadněcentristického života je typickým příkladem toho, jak moc si tito mocnáři uvědomují jaká je v těchto věcech síla médií a hodocení 65% je znakem toho, že to funguje!(16.5.2009)