Suzumija Haruhi no júucu

Čo sa minulého roka týka, hovorilo sa najhlasnejšie o dvoch anime. Prvým z nich bol podľa mňa veľmi preceňovaný Death note, a druhým práve Suzumiya Haruhi no Yuutsu. Hoci by som podľa rozprávania čakal, že ma zaujme skôr prvé z nich, nakoniec ma dostala práve rázna veliteľka SOS Brigády Haruhi Suzumiya. Ako tu už viacerí píšu je seriál radený nechronologicky. Myslím však, že to nevadí pretože to jednak umožní držať diváka v napätí tým, že dlhšie akosi nechápe o čo tu ide a snaží sa na to prísť sám a jednak sme nechronologické radenie epizód ešte v anime často nevideli. Seriál však nie je z tých, ktoré by nevyhnutne potrebovali rozhádzať dej tak, aby pôsobili inovatívne. I obsahom je v rámci kókó anime dosť originálny. Animačne je to jedno z najkvalitnejších anime aké je možno vidieť; stále sa čosi hýbe a záverečný taneček si s chuťou pozriete po každej epizóde. Dievčatá sú nakreslené božsky, hlavne Suzumiya je úplne božská ;-). Keďže je anime adaptáciou prvej z desiatich noviel o potreštenej stredoškoláčke, máme sa isto na čo tešiť. No a ten výrok čo tu má Idaho je geniálnou bodkou za seriálom . Deviatka je len za to, že seriál je akosi neukončený a celkovo ho prehodnotím až sa skončí 9/10 (06.04.2007)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)

Haruhi je základ všeho dobrého a zlého co se dá u otaku najít. Vlastně jen toho dobrého. Kdo neviděl, ten má smůlu, protože přichází o skvělou podívanou. Celá parta S.O.S týmu je velmi povedená, bodeďby ne, je v ní člověk, mimozemšťan, cestovatel časem a jasnovidec, a vší té estrádě velí polobůh Haruhi. Je hezké vidět, že zrovna takové anime má takový úspěch. Kyon je super! Jeho styl alá ''kašlu na všechno a hlavně na tebe, Haruhi'' je velmi zajímavý, zvlášť když lže sám sobě. Celé anime má šťávu a rychle to ubíhá, což je najednu stranu dobře a nadruhou špatně, protože jak rychle to uteče tak rychle přiteče druhá série, při které jsem si nejednou řekl jedno velké WTF - tedy, ano, mluvím o dílech ležaté WTF osmičky. WTF, WTF, WTF - co to má být? Ani nevím kolikrát, ale prostě mockrát se opakuje jedno a to samé. Toto je test pro zkušené otaku - vydržíte se dívat 10x na to samé? Já ano, a tedy, po 3tím stejném díle jsem začínal být poněkud paranoidní, a po 10té ležaté osmičce jsem vypadal jako mrtvola. Ale přežil jsem to, scénáristi očividně chtěli vyzkoušet co lidé vydrží, a myslím že se jim to povedlo. Proto, zprůměrované hodnocení obou dvou Haruhi -. 95% :) (11.12.2012)

Osvěžující seriál, o kterém už ostatní napsali tolik, že já se zmůžu jen na: Jednou z prvních věcí, které si na Haruhi všimnete, je nechronologické řazení dílů. Já osobně ho vnímám jako příjemné, protože umožňuje diváka držet v napětí nad několika rozehranými situacemi, může přirozeně střídat nálady díl od dílu a konečně rozumně dávkovat jednotlivé ingredience (emoce, humor, napětí), aby byl divák stále v pozoru, s tím, že myšlenku odhalí až v závěru. Haruhina "vysněná" dobrodružství nápadně připomínají mnohá anime. Bitva kosmických lodí připomíná Seikai no Senki případně Legend of Galactic Heroes, v detektivním díle si člověk vzpomnene na Tantei Gakuen Q či Mentantei Conan. Že seriál má i nějaké hlubší sdělení, je samozřejmě také plus, ačkoliv onu hloubku nevnímám ani zdaleka tak nezměrnou, jak to činí Ajantis. Přes všechna tato pozitiva dám jen ****, protože se vyskytlo i několik dílů, při kterých jsem se nudil. (27.06.2008)

Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10 (10.10.2006)