5 centimetrů za sekundu

A tohle se nikdy, prostě nikdy nebude opakovat. Člověk si může tisíckrát říkat, kdyby... a stejně se ten život prostě bude ubírat jinudy, než se ubírá snění. A pak bude jen trpce vzpomínat na chvíle, kdy mohl říct něco, co neřekl, kdy mohl udělat něco, co neudělal. A i kdyby to řekl a udělal, stejně bude jednou snít o tom, co možná neměl nebo měl kdysi říct nebo udělat. Takhle to v lidském životě je. (02.06.2012)

Krásny poetický romantický príbeh o ceste chlapca a dievčaťa, ktorí sa od seba postupom rokov stále viac vzďaľujú fyzicky aj psychicky, až do úplného odcudzenia. Vizuálna stránka je skutočne krásna a veľmi kvalitná, príbeh je síce jednoduchý, ale veľmi príjemný a možno ešte viac by som si ho užil v písanej podobe. (16.09.2013)

Jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších vyznání lásky, jaké kdy bylo v hraném i kresleném filmu znázorněno. Ovšem zároveň i tuna cíleného patosu, který nelze úplně ignorovat vzhledem k tomu, že na diváka útočí vlastně z každého přenádherně naanimovaného záběru a každého hudebního motivu. Smekám před režisérem za úchvatnou vizuální stránku a kvituji i to podmanivé poetické pojetí, ale to nic nemění na tom, že z toho cukru mě tentokráte hodně rozbolely zuby. 85% (11.03.2013)

Úžasné pokoukání (zejména v dámské společnosti) na téma "life's a bitch...in a way", po kterém vám zůstane pocit "ale tak je to v pořádku a život jde dál". Ano, je to romanťárna až za roh, a ano, Shinkai si opět ulítává na vizuální stránce svého díla. Byosoku je po stránce animace luxusní záležitost, byť hvězdná obloha v prostřední epizodě je na WTF a výbuch smíchu...tedy byla by, kdyby to tak prostě nemělo být. Oč ale jde konkrétně - máme tu anime pokrývající milostná soužení dvou - i když hlavně jedné - sympatických mladičkých duší během řádky let (kdy už tedy nejsou tak mladičké, ale staré jako vy...pokud vy jste já, ehm...), a vracíme se zpátky na začátek komentáře. Shinkaiovi se nějak daří vylíčit ty pravé hluboké emoce bez červenoknihovnového patosu a melodramatických přehnaných gest. Aby toho nebylo málo, přidává - byť hlavně skrz symbolické momentky - i běžný život a určitou všednost, díky které vidíte, že stejně jako ve skutečnosti nejenom srdečními záležitostmi živ je člověk, a i "to ostatní" dokáže samo o sobě dost komplikovat život. Ze všeho dohromady si tu ale nikdo nepodřezává žíly, a když k oné celkové sympatičnosti připočtete i zručné "mrk na diváka" hrátky s dějem, a vydařenou hudbu korunovanou bezkonkurenční závěrečnou písní, tvořící díky svému perfektně nastříhanému "klipu" soběstačnou profi AMV záležitost, zastavíte se na 90%. Pokud vy jste já;) PS: To vítězství v AMV soutěži na Animefestu 2010 pořád nechápu... (08.05.2011)

Už dávno mnou nelomcovali polovicu filmu zimomriavky, zatiaľ čo druhú polovicu som mal chuť plakať, smiať sa, alebo oboje zároveň. Neskutočne podmanivá atmosféra a teraz nehovorím len o dokonalej animácii, ale aj o dokonalom ohudobnení, si ma získala hneď v úvode, odkazy pre pozorných Shinkaiových divákov, ako bol Chobi a Mimi, predstavovali len akúsi čerešničku na torte. No napriek neuveriteľne veľkom emočnom náboji, ktorý tento film bezpochyby mal, začínam byť z Shinkaiovho rýchleho klipovitého strihu a poviedkového rozprávania trošku frustrovaný. Chce to zvoľniť tempo, nechať tú krásu pomaly prenikať do žíl, pri takejto koncentrácii to obyčajný emocionálny človek ako ja, nedokáže spracovať. Chcem dvojhodinový epicko-lyrický elaborát o láske. :) A ešte niečo. Nepripomínal vám vonkajší pohľad na vlak, vláčik z Miyazakiho Spirited away (najkrajšej filmovej scény vôbec)? Ale možno už len hľadám jablko medzi hruškami. :) (16.06.2008)