Nastala chyba při přehrávání videa.
  • krtka
    *

    výrazná výtvarná stránka na jedné straně, nedostatek invence (a soudnosti) na straně druhé. Kvalitní herecké výkony na straně jedné (Bárta, Dušek, Bureš i dědci "neherci") a herecká parodie na straně druhé (milenecká dvojice je fakt k pláči!!!!), alegorie na straně jedné, na druhé wtf scény nedávající žádný smysl (potácející rytíři i emo čarodějka i holčička z Kruhu na houpačce). Naprosto stupidní pseudointelektuální hlášky typu "Načpak Bůh, já sem víc, sem vzdělaný!" na jedné straně, na druhé straně ta podivně mrazivá atmosféra z "podzimního" prostředí. Příliš mnoho stran! Vyberte si.....hodnocení osciluje mezi odpadem a 3 hvězdičkama podle toho, co se mi z toho filmu zrovna vybaví....(5.2.2010)

  • Gekacuk
    *****

    Po pěti letech v novodobém trezoru České televize bylo konečně koncesionářům dovoleno tento snímek shlédnout. Podaří se prorazit i dalším snímkům doposud uzavřeným na zámek? I když kvalitou jsou některé tyto filmy (bohudík nebo bohužel???) možná jinde než běžná komerční tvorba, divák si jejich shlédnutí zaslouží a vytvoří si vlastní názor. Například ČARODĚJKA, 1992, DON GIO, 1992, HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT, 1996, KLÍČEK, 2009, LEGENDA PRINCŮ Z MORTIANY, 1995, MÁ JE POMSTA, 1995, MARTA A JÁ, 1990, MOVIE ANEB ÚVOD DO FILOZOFIE AUTORSKÉHO FILMU, PŘÍRUČKA NEZÁVISLÉHO FILMAŘE, 2007, MRTVÝ LES A JINÝ BULŠIT, 2000, NEBÁT SE A NAKRÁST, 1999, NEPOCHOVANÝ MŔTVY, 2004, OSMDESÁT DOPISŮ, 2011, PODZIMNÍ NÁVRAT, 2001, RADHOŠŤ, 2002, UŽ, 1995, VINCENZ PRIESSNITZ, 1999, ZKOUŠKA PAMĚTI, 1993, ŽRALOK V HLAVĚ, 2005 a všechny posametové filmy Jana Němce. Ale vraťmě se k hodnocení filmu Pavla Dražana. JARMAREČNÍ BOUDA je opravdu výborný film. Podobenství a alegorie našemu filmu delší dobu chybí. Film jakoby připlul z 60. let minulého století. Pro tuctového diváka, zvyklého nepřemýšlet a šustit popcornem, tyhle filmy určitě nejsou. Ale kdo se zamyslí, něco si z filmu odnese. A každý zřejmě něco jiného. DALŠÍ TEXT OBSAHUJE ČÁSTEČNĚ I SPOILER: Záměrná absurdita, nadsázka, zveličení extrémů, zdůraznění zla a všeho odporného ale i exkurze do minulosti a paralely současného světa, odkazy na náboženství a vůbec víru jako takovou – to jsou kategorie, s kterými režisér pracuje. Můžeme z filmu odvodit, jak lidstvo neustále dokola opakuje své chyby, jak snadno uvěří klamu, jak rádo se nechá vést a zneužít, jak mocní a silní využívají své převahy a ničí vše kolem sebe. Vidíme přetvářku, faleš, agresivitu. Dušek je zde prototypem diktátora, vůdce, který jde za svým cílem přes mrtvoly a pokud neuspěje, svaluje vinu na své oběti a vrhá se do dalších a dalších zločinů. Useknuté ruce loutkoherce (Liška) vidím jako kruté zobrazení omezení lidských svobod a zavedení cenzury. Ale také jako zneužití svobody jedince na úkor svobody celé společnosti. Dušek jako vládce a tyran přece rozhoduje, na co se budou ostatní dívat a co se smí lidem ukazovat. Tři skvěle vybraní herci představují duševně zaostalé mladíky, kteří bez přemýšlení vykonávají, co jim vůdce nařídí. A ten, když vidí, jak je to snadné, z rozmaru ničí jejich životy. Jeden z mladíků se po pádu ze skály chová naprosto iracionálně. Stále má na očích šátek a hraje dál „na babu“, ale už není koho hledat. Jeho dva kamarádi se nechali zastřelit. Nepochopili (na rozdíl od nezúčastněného diváka), že to tak musí dopadnout. Na pomezí louky a lesa žije nesourodá skupina lidí. V jednotlivých scénách je zobrazeno jejich nenormální chování. Ale vždyť i lidé dneška se často chovají nenormálně, jen jim asi chybí ten pohled zvenku, který by jim pomohl to odhalit. (Stále se necháme podvádět a okrádat, stále volíme špatné politiky, stále si kupujeme zbytečnosti, které nepotřebujeme a chutná nám jídlo, které není zdravé, stále si ničíme životní prostředí, stále ubližujeme slabším). Tady ve filmu je to jen více vidět. A tak uvěříme sebeklamu, že máme v postýlce krásné malé dítě, ikdyž skutečnost je naprosto jiná. Necháme se manipulovat a někteří z nás věří, že zrovna oni představují tu elitní skupinu lidstva, která je vyvolena vládnout světu a přivést sebe sama k blahobytu. V minulosti jsme tomu říkali třeba fašismus, komunismus a dnes v nás možná dříme latentní rasismus. Věříme diktátu peněz, ideálu fyzické krásy, kultu zdraví. A mnozí jsme podobní právě Duškovi. Jinak by přece mezi lidmi nemohlo být tolik nenávisti, nesnášenlivosti a vzájemného ubližování. Silnější (Bárta) si napřed se slabším naoko rozumí. Později však zneužije své převahy, slabšího jedince mučí a zabíjí. Je mezi lidmi čistá láska? Tuto otázku si klade Hana Baroňová se svým chlapcem. Je to, co prožíváme, skutečnost, nebo jenom sen? Nebo jen Hana vzpomíná na svůj předchozí život a ve skutečnosti už představuje smrtku na houpačce? Co je realita a co skutečnost? Každý ať si hledá sám. Duškovi se podaří mnoho lidí zničit a zbývající členové skupiny se na konec mezi sebou vyvraždí. Ale to nevadí. Přijde jiná (opět vyvolená) skupina lidí, kteří se budou snažit o to samé. A už se na to nemůže dívat ani motorkář (Bůh?) a padá z nebe k zemi. Tak kdo chcete, hledejte, přemýšlejte, nebo to zmačkejte a hoďte do koše. Vizuálně dokonalé dílo Pavla Dražana nabízí obě možnosti. Záleží jen na divákovi, co si vybere.(13.3.2014)

  • Cimr
    *

    Mám rád absurdní dramata i surrealismus a novou vlnu, ale tento film, ačkoliv míchá od každého trochu, mě skoro až naštval svojí prvoplánovostí maskovanou vyšším uměním, nabubřelostí a hraním si na bůhvíco. Režisér celé lidstvo obviňuje, jak je zlé a zkažené, ale sám se příliš nepředvedl. Dospělý muž v plenkách, Dan Bárta válející sudy a parta idiotů běhajících po lese jako metafora zkažené lidské společnosti? A do toho komentář "Och, podívejme na marnost lidské slávy!" a podobně. Hledal jsem dlouho cokoliv, co by mi přišlo dobré nebo zajímavé a s čestnou výjimkou houpačky (a trochu i ptáka na konci) jsem nic nenašel. Nevím co to je v Čechách za nový hit, točit experimentální snímky, které jsou experimentální buď v tom, že se tam vůbec nic neděje, nebo že tam pobíhá parta debilů, nebo že je to snímáno roztřesenou nezaostřenou kamerou a divák ani nevidí, o co vlastně jde. Nevím, co to je za hit, ale doufám, že to přestane!(18.5.2010)

  • kaylin
    odpad!

    Krásná ukázka toho, jak se rádoby hluboké kecy nazvou podobenstvím, přidá se k tomu pár osobností a hned je to považováno za něco víc, než jenom sled sraček. Alespoň autory. Tady jsou scény, které mají potenciál pro absurdní divadlo, ale to, jak jsou podány, to je prostě odpuzující a protivné. Prostě hnusné.(10.10.2014)

  • quasar
    *

    Někdo tu psal, že se jedná o film u kterého je nutné myslet. To aby ho člověk hned neodsoudil, ale aby našel smysl, podstatu toho, co se nám tvůrce snaží naservírovat. Přečetl jsem si napřed komentáře na csfd a s očekáváním shlédl celých 84 minut. Pokud je tento film opravdu dobrý a kvalita filmu se měří tím, že člověka donutí myslet a pochopit, pak jsem debil. Pokud si ale nebudu chtít hrát na pseudointelektuála a nebudu předstírat, že mě oslovila hloubka, šířka i jakákoliv jiná dimenze díla, tak přiznávám - nepochopil jsem a za duševně slabé považuju ty na druhé straně. Možná nemám pravdu, ale zase jsem upřímný - kolik je takových vás ostatních?(25.12.2011)

  • - Jde o úpravu stejnojmenného černobílého kultovního snímku z roku 1982. Jeho stopáž tehdy činila asi 40 minut a získal nejvyšší ocenění na festivalech nezávislého filmu. Krátce nato byl zakázán a promítal se jen po filmových klubech a v zahraničí. (hippyman)

  • - Střih obstaral Jiří Brožek, který má za sebou asi 130 celovečerních filmů (např. A bude hůř, O rodičích a dětech či Obsluhoval jsem anglického krále). (hippyman)

  • - Herec Jaroslav Dušek a režisér Pavel Dražan jsou sousedé z Černošic. (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace