Režie:
Linda Kallistová JablonskáScénář:
Linda Kallistová JablonskáKamera:
David CysařVOD (1)
Obsahy(1)
Jsou mladí, zapálení pro ideály, politiku... a jednou nám možná budou vládnout. Oceňovaný dokument režisérky Lindy Jablonské o členech levicového Komunistického svazu mládeže a pravicových Mladých konzervativců.
Kdo jsou mladí lidé, kteří nám mohou za pár let vládnout? Režisérka Linda Jablonská sleduje činnost mladých konzervativců a komunistů v období před parlamentními volbami v roce 2006. Co najdete v knihovničce mladé levice a co u mladé pravice? Dovedli by si jedni představit, že by chodili s člověkem, který kope za druhou stranu? Jaké mají rodinné zázemí, co je k politice přivedlo? A hlavně – co se stane, když se sejdou všichni dohromady, třeba na 1. máje?
David z Komunistického svazu mládeže by po vyhraných volbách nejradši odjel s traktorem budovat kolchoz, s Veronikou se seznámili na zájezdu po stopách Slovenského národního povstání. Jirka by bral post ministra vnitra, Honza se klaní památce sestřeleného sovětského letce, Marek obětuje veškerý volný čas kandidatuře na předsedu Mladých konzervativců a druhý Honza dal mamince k Vánocům plakát Václava Klause. Ve filmu se tak obrazně potkávají Stalin, Che Guevara a Miroslav Grebeníček s Georgem Bushem a Václavem Klausem, panelákové 1+1 stojí proti luxusnímu darovanému bytu a revolta proti rodičům kontrastuje s pokračováním v otcovské tradici. Ať už se šestice hrdinů dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá dívá nalevo nebo napravo, všichni si k problémům, které věk kolem dvacítky obnáší, přibrali navíc starost o věci veřejné.
Mohla by to celé být jen zábavná hra na politiku, kdyby někteří z hrdinů filmu už teď skutečně nefigurovali na kandidátkách parlamentních stran. Pokud chcete vědět, jakým způsobem hodlají ovlivňovat věci, které se týkají nás všech, Kupředu levá, kupředu pravá vás s nimi seznámí. Za deset let by totiž mohlo být pozdě.
(oficiální text distributora)
Recenze (132)
Tragicky směšné, směšně tragické. Pokud někdo doufá, že příští generace politiků bude lepší než ta dnešní, tak ho tento dokument moc nepotěší. Jak říká klasik, politika vyžaduje ty nejlepší lidi, ale není na ní nic, co by ty nejlepší lidi lákalo. No a pak to takhle dopadá. Ambiciózní pitomci zprava, uplakaní pomatenci zleva. ()
Zaujímavý dokument o mladých politicky aktívných somároch. Občas je tu ale človeku fakt zle. Mladí komunisti tu počas demonštrácie vykrikujú: "Lenin, Stalin, CHeguevara" a mladí konzervativci majú ako zvonenie na mobiloch tuneldedka Klausa. Snad najviac ma tu z mladých konzervativcov vytáčal šušľavý kripel čo sa pripravuje na svoju politickú kariéru tým že chodí do solárka a sníva o kariére ministra školstva. Keby mal niekedy v budúcnosti zastávať tento post, tak bude asi Komenský rotovať v hrobe. A druhý exemplár tu núti svoju matku aby agitovala na verejnosti pre ODS. Ten blb má snad aj fotku Klausa nad posteľou a masturbuje nad ňou. Z niektorých tých trapkov je tu človeku fakt na zvracanie. Ďalej tu mladý bolševik v Brne až priam fanaticky poukazuje na pomník sovietskeho letca a počas demonštrácie tu všetci spievajú internacionálu. Zlatým klincom programu je oslava víťazstva ODS vo volbách v júni 2006 kedy si tu mladí konzervativci priťukávajú šampanským a hraje im pri tom "We are the champions" od Queen (chudák Freddie). Myslím že fakt že tu režisérka nikomu nenadržávala je spôsobený tým, že tu ani nie je komu fandiť. Jedno je isté: či už mladí komunisti alebo mladí konzervativci - oba tábory sú plné vymletých hláv, z ktorých je normálnemu človeku zle. ()
Brrr... ()
Rudí, sympatičtí ale značně pomýlení idealisti versus modří nažehlení, chladní kravaťáci. Velice pěkné panoptikum figurek (sličná slečna, která byla nucena navštěvovat schůze KSČM od útlého dětsví, nebo na druhé straně frajírek, který v perfektním obleku prodává ve vesnické jednotě a kvůli tomu, aby jako politik dobře vypadal, chodí do solárka), některé skoro dada scénky, jako třeba dvě babičky, tančící na komunistickém prvním máji spolu valčík, nebo konzervativec mluvící o postupu v nové pětiletce. Ale i pěkný a dobře vyvážený dokument začíná ztrácet na síle, když režisérka aktéry do něčeho tlačí, jako například z nebe spadlý výstup u pomníků sovětského pilota, nebo rozhovor o shánění hlasů přes maminku - mnohem lepší je, když aktéři mluví a jednají sami. Každopádně jsem rád, že jsem ani do jedné frakce nevstoupil. ()
Naprostý souhlas s Moricem. Salvy smíchu szžídá úzkost z toho, že to ty lidi vlastně myslí vážně. ()
Ho-ho-hočimin čegevara lenin : ) ()
Byť to ten sestřih evokuje, rozhodně modří opeřenci nerovná se rudí opeřenci. Samozřejmě že takhle jsou všichni stejně směšní, ba komunistům, kteří ne a ne vyhrát volby a ne a ne zfanatizovat berlínské soudruhy na demonstraci, by člověk snad dal i pětikorunu, ale ta zuřivá nevědomost a zaslepenost mladých komunistů vyvolává přeci jen větší hrůzu (aspoň pro mne). Již zde mnohokrát citovaná věta mladého Che Guevary o tom, jak by si krásně žil za normalizace či putování po sovětských pomníčcích bylo zoufale fascinující. Také chování stařičkých důchodců-komunistů, kterým Mladí konzervativci vnucovali kopie jejich vlastního předvolebního programu z roku 1946 a kteří po nich pobrblávali "Di do prdele, ty pičo", mluví za vše. Tvářit se ovšem v tomhle dokumentu jako nestranný pozorovatel, to je od Lindy Jablonské silný alibismus. ()
Vynikající, často docela šokující dokument...navíc leckdy člověku běhá mráz po zádech, když slyší všechny ty žvásty a uvědomí si, že to ti lidé opravdu myslí vážně a věří tomu. ()
Moc pěkné, zábavné. Jen tomu chyběl poslední krůček, který by film zařadil k Českému snu a dokumentu Ženy pro měny. Jen malá poznámka: připadalo mi, že trochu rozdíl mezi zástupci Levé a Pravé byl - u Levých se jejich "víra" jevila jako náboženství, u Pravých jsem zas nabyl dojmu, že jde o to, dostat se co nejvýš. Nebudu teď soudit, co je horší a pro nás nebezpečnější... ()
dvě hvězdičky dávám jen kvůli tomu, že mi to přišlo strašně k smíchu, co tam říkali ti poblblí levičáci. Bohužel Mladí Konzervativci jako protiváha KSČM byli svými názory totálně nedostateční. Dát tam Národní stranu, mělo by to náboj, takhle to bylo slovíčkaření a bláboly mladých komoušů, kteří opakují fráze svých dědů... ()
Moc pěkný dokument a levicových a pravicových snaživcích! Jestli tohle je elita pravicové mládeže, tak nás Bůh chraň! O O mladých komunistech se nebudu vyjadřovat, to je skupina, kterou nechápu už vůbec. Moc dobře natočeno, dokonce skoro nestranně. Pěkná kamera, hudba a střih. ()
V titulcích filmu uvedeno: název Kupředu levá, kupředu pravá! ()
Uff. A na todle jsem chtěl jít do kina, naštěstí se ČT brzo zhostila odvysílání tohoto pořadu. Od tohoto dokumentu jsem toho čekal (i dle slušné kritiky) mnohem víc, stejně jako tolik, kolik se z této tématiky (dle mého soudu) dá "vyždímat". Pár světlých chvil na hodnocení 5,5/10, jinak průůměrný dokument. ()
Oh, taková sestava různobarevných dementů se vidí málokdy. Snad jen někteří nejotrlejší filmoví znalci se s podobnými myšlenkovými pochody setkali v nějakém hodně fekálně - debilním filmu. Jenže tohle není k pousmání - toto žije mezi námi. Hrozná představa !!! Velmi bizarní a vzrušující dokument! ()
Kdo není na levici ve dvaceti nemá srdce, kdo není na pravici po třiceti nemá rozum. Zde v podání od obojího (mladí komunisté se nezmění) a je to smutná podívaná. Jablonská proti sobě postavila komunisty a konzervativce, což není úplně fair - logičtější by bylo, kdyby spojila mladé sociální demokraty a mladé konzervativce anebo mladé komunisty konfrontovala s mladými nácky. V první případě bysme viděli podobné vplouvání kariéristických aparatčíků do systému, v druhém bysme zase postupně nalézali podobné styčné body, až by to oběma stranám nebylo milé. I zvolená konfrontace ovšem bez nejmenších problémů odhalila směšnost mladých aktivistů/politiků. Mladí konzerrvativci jsou zde reprezentováni mladíkem, který klade důraz zejména na své brýle, opálení a potřesení rukou s Topolánkem a který má našlápnuto stát se dobrým budoucím kmotrem (Mohl bych řídti ministerstvo vnitra Nebo školství. Nebo ekonomiky, mám střední ekonomickou školu) nebo naprosto nevýrazným a nejistým kandidátem na předsednictví MK (prohrál). Mladí komunisté nevědí, která bije, viz vlasatý Che, který se těší, že teprve v době komunismu budou všichnio opravdu svobodní (panenkomarja) nebo teskní po době, kdyby mohl bydlet v paneláku, dělat si sovu práci a mít rád Sovětský svaz. No, proč ne, to všechno může už dneska, jen to není ono, protože někteří jiní nechtějí.. Jiný mladík se pozastavuje nad neúctou nad padlým ruským vojákem. Souhlasil bych, kdyby se tak nedělo v v revolučním tričku, jehož hesla musí způsobit, že se třeba Heliodor Píka obrací v hrobě. Pohled na mladé soudruhy s rudými prapory je podobně pochmurný jako pohled na předčasně zestárlé konzervativce zpívající u televize po volbách hymnu. To by byli členové vlády.. Žádný z účinkujících ani po šesti letech o duvedení zatím nesedí v Poslanecké sněmovně. Tak doufejme, že to vydrží.. ()
Dokument jsem viděl v kině Světozor několik měsíců po tehdejších parlamentních volbách 2006, kdy to vypadalo, že se čeští politici asi už nikdy nedohodnou a v zahraničí se nám pomalu začínali smát, že si sami sobě patrně vůbec neumíme vládnout. Za těchto okolností nabyl tento dokument mimořádné aktuálnosti, byl podivuhodnou kronikou napjatých politických dní, které se následně přeměnily do rozvleklé politické frašky, jakou polistopadová historie ještě nezaznamenala. Film byl pro mě nakonec daleko objevnější, než jsem si předtím dokázal představit. Rozkryl nejen smutný fakt, že očekávat zlepšení úrovně české politiky s příchodem porevoluční generace, by bylo poněkud naivní, ale byl i skvělou sondou do života dnešní mladé generace. Každou mladou generaci ve 20. století charakterizovala nekonvenčnost, odpor proti daným společenským normám, touha po osobní svobodě, ale i troufalá snaha změnit svět k lepšímu. Výše zmiňované bylo jak typické pro mladou generaci obecně, tak i pro sdružení mladých politiků v dřívějších dekádách. Co ale vidíme ve filmu? Mladý konzervativec je bez větších idejí, sám zaujímat stanoviska k věcem a vést o nich polemiku je pro něj zbytečné, stačí vyhledat stanovisko p. Klause a je vyhráno… za důležitější považuje, jak ostatní pohlížejí na něj a jednoduše řečeno, být out, si nemůže dovolit… Hlavní je vysedět si své místo a být oddaným služebníčkem velkých politiků. Mladý komunista je na tom úplně jinak:pro své vrstevníky – bez ohledu zda zkoumají jeho komunistickou příslušnost - je naprosto out a vůbec mu to nevadí. Mladý komunista se vyhraňuje proti všemu, co je z „dnešního“ světa. Paradoxně se však nesnaží být moderním, nýbrž naopak staromódním, což nakonec znamená, že veškerá jeho činnost je naprosto iracionální. Pro své okolí stává se směšným, smích jeho okolí jej ale jen utvrzuje ve zpuchřelosti současného systému, který by chtěl nahradit systémem ještě zpuchřelejším. Lapidárně lze tento film označit za střet mezi buržoazními snobskými pragmatiky a proletářskými normalizačními nostalgiky. Z obou mi je špatně. ()
Mladí a perspektivní. Jedni nejspíš sní o statečném boji po boku Che Guevary, druzí zase myslí, že konzervatismus znamená chodit v obleku prodávat zeleninu a mít na vyzvánění zdravici Václava Klause. Oba tábory patří ke spolku tzv. "užitečných idiotů", kteří myslí, že změní svět, zatímco jejich vzory rozdávají karty a ohýbají ideologie, jak se jim hodí. Vtipný, smutný a občas i trošku mrazívý je tento dokument o lidech, jejichž ambice a ideály daleko přesahují jejich rozhled a potenciál. Jde o tak minoritní společky, že tento dokument je opravdu jen taková zajímavost, než nějaký hlubší pohled do myšlení dnešních mladých. Jediný postřeh, který jsem si totiž odnesl z obou táborů je ten, že českou hymnu neumí ani jeden z nich :) ()
Co to je za klauni??? ()
Pitomci napravo, pitomci nalevo...tedy středem? No, pitomci jsou všude, zvláště, když se jim v hlavě usídlí jedna myšlenka, které se ne a ne zbavit. Ať je to myšlenka o krásách panelákového socialismu a lásce k SSSR nebo o výtahu k moci papouškováním těch "pravých" hesel o svobodě, individualitě a trhu. V dokumentu Lindy Jablonské máme ojedinělou a cennou příležitost setkat se s mladou zálohou dvou krajů politického spektra v Čechách - mladými komunisty a těmi, jež se podle mne ne zcela oprávněně nazývají mladými konzervativci,. Stručně shrnuto, je to přehlídka pitomosti a jakési neohrabané nepohlednosti v koncentrovaném vydání. Občas mi to připomnělo Formanovo Hoří, má panenko. Zachytil jsem tam jen dva představitele obou táborů, kteří mi nepřišli být lidsky nepříjemní - mladá, zblblá, ale jinak milá komunistka a docela přijatelný Marek Nemeth z Mladých konzervativců. Zbytek je panoptikum k pohledání. Takže, nashle v parlamentu? Alespoň pár těch napravo tam za několik let určitě potkáme. Po mediálně-komunikačním tréninku, kterým je jejich chlebodárná strana mezitím vybaví, se nejkřiklavější znaky své genetické hlouposti a neohrabanosti naučí kamuflovat a pak již mohou cílevědomě začít ovlivňovat životy nás ostatních. ()
Počin, jehož formální kvality jsou irelevantní vzhledem k jeho obsahu. Na tohle by se měl podívat každý. A navíc, i když z toho většinu času mrazí, je to místy dost sranda (nechtěná) - když například mladý konzervativec na předvolebním projevu plamenně nastiňuje příští pětiletku :D - Btw zúčastnil jsem se projekce, po níž následovala "beseda" s aktéry, a mladí komunisté se (hlavně díky Davidovi, 24, který je fakt nebezpečný magor) dokonale znemožnili, aniž by mladí konzervativci museli cokoliv dělat :) ()