Interview

Buscemi je zabehnutý týpek, ktoré mu to svedčí jak pred tak za oponou a keď sa znenazdajky ocitol pri kormidlovaní jednej z troch holandských prerábok, tak som jeho angažovanie vrelo uvítal. Nutno napísať, že nesklamal, ale ani neočaril. Jeho interiérové “Interview” spĺňa niekoľko predpokladov jedného z tvorivých procesov nezávislého filmu - má ukotvený model kontinuálneho rečnenia medzi minimálne dvoma, navzájom sa ovplyvňujúcimi osobami, z 95% sa koná na vyhranenom zázemí priestraného apartmánu, inam sa nepresúva a ťažisko problému neupriamuje na tzv. temporary pleasure diskutujúcej/koketujúcej dvojice, ale na ich podvedomé pochody a pudové nuanse. Chýba mu však to zlomové - uveriteľnosť a obsahuje to škodlivé – predvídateľnosť. Nenudí pri sledovaní, ale štípe pri zamyslení. Nezúrim, zvládam, no neodpadávam. (06.01.2011)

Americký remake filmu Interview podle van Gogha, to nezní jak úplné terno. Mám ale rád Stevea Buscemiho a tak jsem se na jeho film těšil. Divadelní půdorys, jednota místa, času a děje, klasické konverzační drama, spíše divadelní než filmový zážitek... Jenže některé scénaristické finesy jsou tak předvídatelné, odchody Pierra z bytu Katjy nedůvěryhodné, erotické dusno až neuvěřitelné... Pierre je prototyp životem unaveného intelektuála a jeho přetahovaná s Katjou docela zajímavá, v závěru nečekaná, ale není skoro až zbytečná? Je to takové deja vu... Hra kočky s myší, přičemž dlouho se zdá, že myš je kočka a kočka zas myš. Mám konverzační dramata rád, ale na klasiku (Kočka na rozpálené plechové střeše třeba, když jsme u těch koček...) to ani zdaleka nemá... Steve Buscemi tentokrát s divákem uhrál jen plichtu... Ale to je podivný výsledek, vždyť už přímo ve filmu zazní: ,,Vždy je jen vítěz a poražený..." (16.12.2007)

Uživ.Renton to napsal zcela výstižně. Nezbývá než dodat...AMEN. Povrchní pasáže se tu jak na běžícím páse střídají s velmi intimními, ústřední duo podává civilní nenucené výkony, „konverzačky“ mám hodně v oblibě, stejně jako S. Buscemiho a S. Miller. Tak proč to 3,5* ohodnocení? Protože SCÉNÁŘ. Steve, velká škoda, zde to chtělo zapracovat, zvlášť když se jedná o remake. 70% s dovětkem, že jde o těžce nevyvážené dílko. Jsou zde působivé pasáže (za 90%), v kontrastu s tím (dvojnásob zamrzí) „vata“ (za 40%). Přičemž, na vině nejsou samotní herci, ale ten zpropadený scénář....velká škoda. (22.06.2011)

Steve Buscemi hraje chlápka, který má dělat rozhovor se ženou, herečkou. Ta si nechala zmenšit prsa a to on nějak nemůže překousnout. Soudit však ženu podle páru koz, to snad nejde, ne. DIALOG - NOVINÁŘ : Promiňte já neznám žádný váš film, ale znám vás podle pověstí. HEREČKA - Jako s kým teď šukám a podobně ?.......... Rozhovor se rozhodně nepovede ale i když odcházejí naštvaní, každý na druhého, osud je opět svede dohromady. Jejich rozhovor pak pokračuje v soukromém bytě. CITÁT - Co tě může deprimovat ?.......... Perfektní dialog po celý film, zvraty, sex, lhaní, pohrdání a plno osobního hněvu - tím se vyznačuje tento snímek. To to bude profesionální interview a ne divná náhražková důvěrná chvilka otce a dcery. CITÁT - Bože, jsi přáškař a alkoholik, není divu, že nepotřebuješ koks......... Je pak špatné, když člověk místo lásky, pociťuje lítost ? Tomu druhému to pak dává ohromné možnosti využívání. Steve Busceni si prostě sám natočil rozhovor se ženou. (02.09.2011)

Že je to remake ma zaskočilo, celý čas som v duchu skladal Buscemimu hlboké poklony. Stretnutie s originálom bude preto extrémne zaujímavé, ale nebudem sa ponáhľať, má tu čo doznievať. Veď takýto duel je vo filme každým dňom vzácnejší, plus kvitujem aké je to (aj v samotnom závere) divácky vďačné, čo do sympatií nestále, uspokojujúce, zábavné a hlavne skutočné. Sme malí, sme malicherní, sme slabí, sme povrchní, sme paraziti, sme ľudia a všetko čo máme nám právom patrí, tak to chceme, inak nevieme a nikdy nebudeme. Ale pri troške zhovievavosti sa s tým dá žiť, vlastne je tých nedostatkov a chýb toľko, že to tak asi musí byť. V pohode! (02.01.2010)