Moje borůvkové noci

Velice nudná a nedomyšlená záležitost, kterou rozhodně nespasilo trhané snímání obrazů napříč neony výkladů, naopak, stále se opakující motiv, který tak zafungoval ve "Stvořeni pro lásku", se po chvíli stával otravným a asocioval dojem znělky z baru "Krásný ztráty", už scházel jen Michal Prokop. Rozbředlost dialogů bez opěrného bodu, od kterého by se mohly odvíjet a který by jednotlivé příběhy zajímavě spojoval, nezachránila pouhá přítomnost hvězd, neboť nebylo co hrát - Jude, mimo pokuřování před kšeftem, mohl předvést nanejvýš olizování pobryndané Norah, která, doufám, odbočila z dráhy zpěvačky naposledy, Rachel obdržela nevděčnou roli trapné hysterky bez příčiny, David zase patetického opilce - vše plytké, bez hloubky, bez sdělení a unyle utahané popěvky Jonesové pouze podtrhovaly tu nesdělitelnou prázdnotu. (27.09.2009)

Ach! Nevím čím začít. Tento film se mi líbí, svým poetickým názvem počínaje a tím nejkrásnějším filmových polibkem konče. Sledovat Elizabeth při její malé cestě životem a po státech, se mi tolik líbilo, že slovy to říci prostě neumím. V každém kousku tohoto filmu na mě dýchala jakási hřejivost a laskavost. Doplňovala to neskutečně nádherná hudba Norah Jones a Cat power. Na scénu, kdy mává Natalie ze svého auta Norah a hraje k tomu píseň Gustava Santaolalla se mi vtiskla, pokud ne na celý život, tak na hodně dlouho rozhodně ano (po dvanácti letech apdejtuji a můžu s čistým svědomím říct, že tuto scénu si pořád pamatuji, jako kdybych film poprvé viděla včera). Dear Jeremy, in the last few days, I´ve been learning to not trust people and I´m glad I failed. Sometimes we depend on other people as mirror to define us and tell us who we are. And each reflection makes me like myself a little more. Elizabeth (10.05.2009)

I když má Kar-wai Wong svá nejlepší léta za sebou, tak si vzal ginko, pořádně si nainhaloval a ukuchtil borůvkový koláč, který už jen pohledem dává zabrat chuťovým buňkám, avšak když ho okusíte, je to jedna báseň. Takové vizuální orige jsem dlouho nezažil, na někoho mohou působit po čase laciným dojmem, ale já se nenechal vyvést z míry a vychutnával sladkou chuť. Hlubší myšlenku jsem v tom našel a zamyslel. I přes delší pasáže a statické záběry kamery mě to vůbec nenudilo, spíše jako by koláč zaskočil a nechal mě místy úplně v tranzu z průběhu, který neměl velký rozsah, ale dokázal i přesto zaujmout a oslnit, tak trošku vaření z vody, mouky a borůvek :-) Jones, Law, Portman i Weisz bez chyby. Scénář načechraný. (16.06.2008)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Šmankote, šmankote... Kdy se ještě někomu podaří dostat na jedno plátno Norah Jones, Natalie Portman a Rachel Weisz? Má filmová duše krvácí, a to velmi. Kdybych Borůvkové noci stihl minulý rok v kině, napsal bych "největší zklamání roku". Jelikož se tomu tak nestalo, nepřestanu doufat, že jej letos alespoň jeden film překoná. Protože toto vážně bolí... (01.02.2009)