Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Objektivně zřejmě nejslabší představení Cimrmanů. V semináři jsem kolikrát ani netušil o čem je vůbec řeč. Opereta je samozřejmě taková jaká asi jen mohla v podání Smoljak, Svěrák, Brukner, Hraběta být. Jediná hra, kterou nemám na DVD doma a bohužel uznávám, že kdo ji neviděl vůbec o tolik nepřišel. Slabé ****. 70% ()
Tahle Cimrmanovka je krapet odlisna a nepatrne horsi, ale opet sem se perfektne bavil. Prednaska je tentokrat natazena na celou hodinu a i kdyz je docela vtipna, musi si obcas vypomahat nejakym blbnutim okolo a je to krapet jednodussi humor. Nicmene senilni Vondruska je naprosto masakralni, budka taky a V chaloupky stinu az na par nerymujicich se slov taky. Samotna hra je tentokrat opereta, ze zacatku se sice nic moc nedeje, ale zachvily se to rozjede, Sverak se svym taneckem je perfektni, melodie chytlava a texty vtipny. Hodne vostrej je napriklad Petr Brukner, kterej celou dobu zpiva "nemecky". Sice slabsi, ale porad na 5*. ()
,,Kolem toho dřevníku se vine pěšina do vsi vzdálená asi jeden a půl kilometru." Toto je jednoznačně nejslabší hra, kterou jsem od Divadla Járy Cimrmana viděl. Úvodní přednáška je hrozně natahovaná s minimem dobrých vtipů. V první půli na sebe strhává až příliš pozornosti Vondruška, který je až nemístně zmatený, takže působí trapně. Když se po hodině dostaví konečně opereta, nastává nuda ještě větší. Zpívání je nudné, děj je naprosto primitivní a vešel by se klidně do 5 minut. Bohužel má opereta skoro půl hodiny, kdy se na jevišti téměř nic neděje. I na hercích bylo znát, že si své role užívají daleko méně než v ostatních cimrmanových hrách. ()
Falešné, nedotažené prozpěvování oper v Hostinci na mýtince je půvabné, stejně tak tomu je i u pěveckých sborových čísel z různých předdivadelních seminářů. U Cimrmana v řísi hudby, kteý je na zpěvu položený, ale kouzlo přiznané amatérštiny dvakrát nefunguje. Možná je to délkou, možná slabším libretem, ale Cimrmana hudebního považuji za jeho Achilovu patu. U genia podivné, ale je to zkrátka tak. ()
CImrmany mám rád, ale většinou se nesměju jejich vtipům. Spíš se z nich potichu těším. "Cimrman v říši hudby" mě ale rozesmál. A to hlavně v druhé polovině, kdy je předváděna Cimrmanova opera Úspěch českého inženýra v Čechách. Pěvecké výkony, taneční čísla, i samotná hudba Jana Klusáka jsou ukázkou perfektní parodie. Je tu znát skvělé odpozorování různých prvků, ze kterých se skutečné opery skládají, hudba je plná známých motivů, které na diváka/posluchače spiklenecky pomrkávají, dávaje nám nenápadně najevo, že Cimrman přicházel pozdě i s geniálními hudebními motivy. Zpěv hlavních představitelů dokazuje, že tito vědci dokaží pro divákovu osvětu dojít skutečně až za hranice svých možností. Cimrman v říši hudby se od ostatních her DJC liší propracovaností hudebního čísla. Díky němu patří k tomu nejlepšímu, co v tomto divadle vzniklo. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“. (mnaucz)
- Původně postava Inženýra Wagnera opravdu na jevišti ležela. Ze začátku se ve hře rým „A nyní oč tu běží, proč ten člověk tady leží?“ objevoval. Až po čase, kdy se tato hra přepracovala, postava Inženýra Wagnera stála. A místo toho, aby se psal nový rým, tak se prostě, místo „leží“, řeklo „stojí“. (mnaucz)
Reklama