Orel kontra žralok

Celovečerní debut Taika Waititiho je skvěle ulítlý - chvilku novozélandský Wes Anderson, chvilku zase roztomile naivní geekovská indie komedie. Ta jeho manýra je spíš dětská, ale velmi příjemná...průhledná...odzbrojující...plus krásné animace a hudba, budoucí dvorní herec Jemaine Clement... Vše našroubované na estetiku trapnosti a bizarní subžánr mullet-komedií...forma účesu a úděsného šusťákového oblečení...back to '90s... :-) (18.04.2020)

Waititi se právě zde nejvíce projevil jako novozélandský Wes Anderson. Naivní příběh s uměle vypreparovanými charaktery podává Taika tak uvolněně a vynalézavě, jak to v Hollywoodu dokáže skutečně jen zmíněný hračička, a jeho režie doslova přetéká vizuálními nápady, nenucenými vtípky a ve finále i uvěřitelnými emocemi. Především je opět fascinující nenásilné zapojení humoru, který dělá z jinak smutného filmu zábavné povzdechnutí nad útrapami lásky a nenaplněných snů. Tradičně skvělý je hlavně melancholický úvod, oproti němuž některé části ztrácí na lesku, ale sečteno a podtrženo se jedná o nádherný debut nezávislého tvůrce, který má ještě hodně co říci. (13.02.2018)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

„Je čas splatit všechny dluhy! Sklidí to, co zasel! A je jasný, že to nebude kukuřice…ani pšenice.“ Po velmi příjemném překvapení u Co děláme v temnotách jsem se rozhodl, že musím zkusit další režisérův kousek a volba nakonec padla na jeho celovečerní debut. A Taika Waititi mě potěšil i podruhé! Tvůrce se vyřádil, když do svého filmu zasadil jednu větší trosku než druhou, ale tahle parta podivínů a asociálů mě dostala. Lily - zázračně válející v oblíbené hře svého milovaného, Jarrod - macho a zároveň nenapravitelný romantik („Můžeš mě držet za ruku, jestli chceš.“) chystající se na velký souboj, Damon - nejlepší imitátor Arnolda stejně jako bystrý hledač koní, Mason - nejprotřelejší počítačový hacker („Mám tam virus.“), Nancy a Doug - zářící v obchodní sféře, a řada dalších politováníhodných lidiček, kteří mě upřímně bavili. Místy se z filmu stává opravdová blbost, ale ten typ, u které máte neodbytnou potřebu se smát. Animace byly oživující a nerušivé, konec pak příjemný. Slušné 4*, těším se na další filmové setkání s tímto Novozélanďanem. (03.02.2019)

Je to hodne indie, je to hodne zabavne a narozdil od americkych indie flaku (podoba s Napoleon Dynamite je nasnade) to ma koule. I kdyz, je od zacatku jasne, jak to skonci, pribeh se ubira netusenymi zakruty a nabidne i par twistiku. Ustredni dvojice je fajn, vsichni jsou blazni nebo uplne v prdeli, zelandsky venkov dostatecne podivny. A hlavne bitka s mrzakem se jen tak nevidi. (28.01.2016)