Orel kontra žralok

U Boy jsem, si posteskl, že by bylo lepší, aby do nejvíc zasahovala tvrdost reality. Tuhle potřebu už měl ale Waititi zjevně dávno vyřešenou. Film, který začíná jako nenápadná romantická komedie typu Napoleon Dynamit postupně odkrývá další a další vrstvy komplexů a vnitřní tísně, který musí nevyhnutelně skončit potupným soubojem s invalidou - trochu mě mrzí, že to nakonec ucukne opět k nějaké naději, ale chápu, že Waititi chce ke konci navodit pozitivní emoci. (01.05.2018)

Myslel jsem si, že jenom loser jako já dokáže ocenit tak povedený film o loserech s velmi originálním a neokoukaným humorem. Jaké to bylo překvapení, když jsem zjistil, že to má zde na csfd poměrně vysoké hodnocení. Tato komorní záležitost se pyšní hlavně dobře napsaným scénářem, skvělou hlavní představitelkou a uplně úchyvtným humorem viz. hra Fight man, kompjůtrovej hekr, awesome oblečení atd., to byly fakt špičky:-) Novozélandská kinematografie si pomaličku ale jistě získává můj obdiv. (21.01.2008)

Na další doporučení související s Conchordy přišel na řadu Orel kontra žralok. Sem tam to lehce ztrácelo švunk, jinak ale krásný, bizarní příběh dvou totálních loserů. Jemainea jsem tu viděl poprvé doopravdy hrát, neb v Conchordech a Co děláme v temnotách se po herecké stránce moc nenadřel. A celkem mu ta role asociála seděla. Scéna, kdy začne rubat kripla na vozíčku nunčaky nemá chybu... 80% (27.02.2016)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Celovečerní debut Taika Waititiho je skvěle ulítlý - chvilku novozélandský Wes Anderson, chvilku zase roztomile naivní geekovská indie komedie. Ta jeho manýra je spíš dětská, ale velmi příjemná...průhledná...odzbrojující...plus krásné animace a hudba, budoucí dvorní herec Jemaine Clement... Vše našroubované na estetiku trapnosti a bizarní subžánr mullet-komedií...forma účesu a úděsného šusťákového oblečení...back to '90s... :-) (18.04.2020)