Dealer III

Vrchol. V tom smyslu, že se tu všechny dílčí motivy předchozí dvou dílů spojují do neskutečně silného a filmařsky nekompromisního celku, který svinstva dosud tušená přesouvá divákovi na oči s řeznickou zjevností. Burič byl generátorem charismatu už v předchozích Pusherech, tady si ale vysloveně vychutnal kontrapunkt uzvařených seveřanů. Jeho Milo v sobě má onu srbskou teatrálnost, horkokrevnost a bezprostřednost, i punc nedotknutelného kmotra – o to bolestivější je jeho pád do jámy osamění. Trestem nejvyšším v sérii Pusher nejsou kulky nebo kudly, ale bezmocná samota a izolace. Trojka v tomto ohledu dochází nejdál, má nejvýraznější vnitřní "oblouk" při konstrukci hlavní postavy a závěr mistrovsky nehnutý a přitom křičící titulní pocit celé trilogie. Moderní Kmotr-feťák zablácené kodaňské periférie. Nic menšího Refnova trilogie není. (26.10.2010)

Ještě o kousek lepší, než první Pusher. Nikoli však tím, že je snad trochu krvavější, to v zásadě není zas tak důležité. Jde o to, že závěrečný díl trilogie je opět zcela jiný, než předchozí dva, je mnohem živelnější, realističtější a především neuvěřitelně depresivní. Refn nám nabízí pohled na jeden kurevsky náročný den v životě stárnoucího překupníka drog, který se snaží svůj život držet alespoň trochu v normálu. Zdánlivou slabost a únavu nejstaršího vycítí mladší „samci“ a pokusí se prodrat do čela tlupy. Ale v téhle branži platí zákon silnějšího a nestačí být silnějším jen fyzicky. Refnovi se podařilo dokonale přenést na plátno psychický vývoj hlavního hrdiny, budovaný každou scénou, každým dialogem, každým obrazem i detailem. Vrcholem filmu je pro mě scéna „rozhodnutí vzít/nevzít“, která je jedním slovem fenomenální, včetně hudebního podkreslení (ovšem, i kdyby rozhodnutí bylo opačné – vyvíjely by se další události jinak?). Závěrečná jatka jsou jen nevyhnutelným vyústěním. Zcela na hlavu je převrácená logika, která tvrdí, že celý film k nim jen samoúčelně směřuje (Refn nepoužívá násilí jako cíl, ale jako prostředek k tomu, co chce říct). (07.06.2013)

Přál bych si aby film trval minimálně tak dlouho jako všechny díly Pána Prstenů. Srbský kuchtík téměř nesleze z plátna a po celou dobu se je na co koukat. Dokonce je divák svědkem i pravé zabíjačky na Balkánský způsob. Slovíčko "jebat" se prostě hned tak neoposlouchá. Řekl bych že tenhle poslední díl se mi líbil ještě více než první, který si přecejen místy vybral svou slabší chvilku. Za to trojka jakmile diváka chytne tak jej nepustí. Samozřejmý je hudební doprovod, který nám tluče příslušné scény razantně do palice. Aby náhodou ani na chvilku nevznikly pochybnosti že vlastně o nic nejde. S blížícím se koncem jsem se přistihl že jsem si přál aby čas ubíhal pomal ...... (Proto jako poctu ani já tento komentář nedokončím) :) (03.06.2012)

Konečne v hlavnej úlohe srbskí sympaťáci. "Milo, čo si to spravil, prečo si ich zabíjal? Jáj, tento je Albánec, tak to je v poriadku." Nehorázne živé, mäsnaté, šťavnaté a vrstevnaté postavy, ktoré majú na míle ďaleko k balkánskym karikatúram. Boss Milo dokonale prepína medzi bujarou srdečnosťou a "sfetovaným magorom, ktorý je schopný lúskať lebky kladivom" a počas tej hodiny, keď ho budú všetky tie albánske, turecké a poľské svine tlačiť do kúta, budete naňho kričať, aby sa konečne nasral. Alebo aby zavolal Radovanovi. Stane sa oboje a súkanie ľudských čriev do drviča odpadkov tak nie je pre diváka desivým zážitkom, ale obrovskou katarziou, pri ktorej by rád priložil ruku k dielu. Morálne veľmi pochybné, z filmárskeho hľadiska bravúrna prácička. Ako celá trilógia. (27.06.2010)

Podobně jako u druhého dílu se točí děj kolem jedné z vedlejších postav původního dealera. Milo drsná postavička dealera, bosse, který byl zajímavou postavičkou a nyní mapuje jeden z jeho dní "blbec". Pozitivní je, že se režisér nevydal cestou dvojky, která působila hodně nekoncepčně. Zde se pomalými kroky buduje nepříjemná syrová atmosféra, která graduje do intenzivního finále. Co do kvality srovnatelné s jedničkou a závěr opravdu stojí za to........7/10 (12.03.2017)