Marcela

Marcela je opravdu silné kafe. Svatbou, která pro mnohé znamená vykročení do nového (lepšího a spokojenějšího?) života, odstartovala této ženě série útrap a osobních tragédií, která nepolevují a nemilosrdně se valí, jak na hlavní protagonistku, tak na diváka. A když už se zdá, že se přece jen bude blýskat na lepší časy, přichází rána nejbolestnější - ztráta dítěte... Film obsahuje v podstatě vše, co bylo k vidění v Manželských etudách plus kratší pohled na Marceliny další osudy. Napětí se uvolňuje až ke konci, který přichází s příslibem (snad) vydařenějších zítřků. Scéna ukládání dceřiny urny, kdy Marcela omdlí je neskutečně silná, syrová a husí kůži nahánějící. Troufám si tvrdit, že mnoho z nás si po zhlédnutí uvědomí, jaké má v životě vlastně štěstí. Marcela je pocitově 100procentní zážitek, po stránce umělecké mi však cosi brání udělit 5* - zde filmové umění přehrává sám život. (10.09.2009)

Marcela je výjimečný příběh ženy, na kterou se prostě Osud (velké 'o' je namístě) fakt vysral zvysoka. Co jinak říci na sled událostí, od znásilňování dcery vlastním otcem, narození druhého, tentokrát mentálně lehce zaostalého syna, smrt dospělé dcery, ze které se vyklube pravděpodobná vražda, neodbytný 'mecenáš', který se rázem promění v agresivního parchanta a citového vyděrače, nepovedená sebevražda.. A to prosím není napsáno scénářem, z celého dokumentu Heleny Třeštíkové číší až nepříjemně blízký pocit možné reality.. (05.10.2008)

Skutečnost je vždy o mnoho silnější a drsnější, než fikce. Tohle je realita opravdu na tvrdo. Běhal mi mráz po zádech a ještě dlouho po skončení filmu jsem jej měla někde na zátylku a v břiše...Je až neskutečné, jaký vztah si během let paní Třeštíková se svými "hrdiny" nejspíš dokázala vytvořit a jak blízko se dostala i k tak velké a velmi osobní tragédii. Nabízí se mi hned celá řada velmi zásadních otázek, které ve mne tento film vyvolal - o ovlivnitelnosti vlastního osudu i o pomíjivosti věcí a nestabilitě jakékoli jistoty v životě. A další a další. Vynikající film! (05.06.2011)

René a Katka dohromady se můžou při porovnávání s Marcelou maximálně tak jít schovat do koutku a tiše doufat, že si jich nikdo nevšimne a neuštědří pár ran. Proč? Protože to, co si oni v podstatě vybrali z vlastní vůle, zažívá Marcela jen díky kurvě jménem "život". Díky ní dopadlo její manželství s Jiřím (ty jeho "svědectví" u soudy fakt pobavily, hlavně věta "Ty kolekce mám stále doma.". Wow, víc než rok a půl stará kolekce, mňam!) tak, jak dopadlo, to stejné s druhým partnerem a když už všechno vypadalo tak nějak líp, 17. listopadu 2005 zmizela Ivana... Jako jasně, je tam pár nesrovnalostí, třeba neustále kouření cigaret, neschopnost najít práci nebo kde kluk vzal PlayStation a GTA, ale to mi vůbec nebrání neohodnotit Marcelu pěti hvězdičkami. Tohle byl totiž dokument, který umí dojmout, má své silné momenty a po celou dobu vás jakoby mlátí rákoskou, abyste si uvědomili, co vlastně máte a ať neremcáte. Držím Marcele palce i do dalších let... P.S.: Toho úchyla bych nejraději chytl, někam zavřel a zahodil klíč. (27.09.2010)

Silné. To je myslím velmi vystížné a další slova už by jen byly malinké tečky někde v dáli. Ikdyž musím vyjádřit mírné zklamání nad tím, že jaksi "nové" či "jiné" osudy Marcely nedostaly v tomto samostaném filmu tedy moc prostoru. Je to v podtatě naprosto stejné, jako byly etudy po dvaceti letech. No nicméně, co je moje zklamání proti nepříznivému osudu Marcely... [9/1O] (Marcela, CZE, dokument) (06.08.2008)