Režie:
Martin ScorseseKamera:
Robert RichardsonHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Ronnie Wood, Jack White, Christina Aguilera, Bruce Willis, Martin Scorsese, Benicio Del Toro, Bill Clinton (více)Obsahy(2)
Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (160)
-„Nezapomeňte ohodnotit film na CSFD.cz.“ – „To si piš, že nezapomenu!“ Takže tedy za prvé: Tři hvězdičky. Za druhé: The Rolling Stones nijak zvlášť neposlouchám, tzn. nezatracuji je a ani je nezbožňuju, jen si občas pustím pár písniček. Kdybych je totiž zbožňoval, dám jim pět hvězdiček. Kdybych je nenáviděl dám filmu hvězdičky dvě a i méně. Za třetí: Dokument??? Pche!!! Kde na to kdo přišel, že to je dokument. Pouze velice zdařilý záznam kvalitního koncertu, který by dokázal sestříhat v efektivní show kterýkoliv talentovanější a zkušenější režisér. Za čtvrté: Proč v dnešní době obdivovat The Rolling Stones. Dědoušci přece nezápasí s nemocí a ničemu navzdory nehrají; hrají prot, že je to baví a chtějí bavit své publikum co to jde. Za páté: Nejlepší byl začátek a ukecaná a přemoudřelá Martyho huba, hrubé zrno a backstage. Za šesté: Jednu chvíli mě bavila myšlenka, že by nebylo marné, kdyby té vokalistce z Brooklynu vypadlo ňadro z podprdy. Za sedmé: To měla být satira, když se tam do široka usmíval ex-šéf planety? Za osmé: Docela jsem ožil u Buddyho „mamr…“ Guye. Za devaté: Spiknutí; kolem mě si v kině sedly nějaké osoby, zjevně idioti, protože evidentně patřily k sobě a nesedly si k sobě, nýbrž kolem mé osoby a uprostřed filmu si přeze mě bezohledně podávaly sáček s chipsy. Fráze: Ty osoby měly štěstí, že jsem mírné povahy, neboť byl bych se rád postaral o hlavní reportáž zítřejších zpráv na nově. Za desáté: Nebylo to vůbec špatné, skvělá show, Jagger and co. jako za mlada. Za jedenácté: „I can’t get no satisfaction“ ale Aguilera má možná hezkej zadek, ale působila tam jako andílek v pekle. Za dvanácté: „Končím a jdu hledat tu písničku, kterou zpíval Keith, protože ta byla z celého večera nejlepší. Za třinácté: PS: Kvůli dlouhýmu kinu mi ujel poslední bus a já musel tlapat napříč městem (cca 5km) po tmě domů. ()
Dá se to hodnotit dvěma způsoby. Buď z pohledu filmařiny a to nemusím nic psát, aby vám všem bylo jasný, že Marty svojí práci odved kurevsky dobře (jako vždy). Navíc teď, kdy měl k dispozici hromadu peněz, kamer a schopnejch lidí. A pak můžeme hodnotit koncík po hudební stránce. A to je senzační. Hromada energie, výborně vybranej playlist, Jagger zpívá a tančí jako malej kluk. Richards je totálně sjetej a skvělej. A pokud jde o hosty, tak Jack White paráda, ale Buddy Guy absolutní bomba. Toho černocha chci domu. ()
"Stouni" mi nijak zvlášť nevaděj a občas si je i poslechnu a tady ukázali, že to ještě uměj dědci pořádně roztočit. Energií to na tomhle koncertu přímo čiší. Problém je, že já se spíš těšil na Scorseseho režii a tu tady zrovna moc nevidím. Jeho příprava na koncert na začátku je sice vtipná a záběry z minulosti taky občas pobavily. Jinak se jedná o "normální" záznam z koncertu, který Martin ničím moc neokořenil. Fandům se to ale asi bude líbit velmi. ()
Profesionálně bezchybně zvládnutý koncertní dokument o populárních rockových dinosaurech. Ač Rolling Stones neposlouchám a na spočítání všech jejich písní, co znám, by mi stačily prsty na rukou, mě tenhle koncert naprosto strhnul. Střípky z rozhovorů napříč celou jejich kariérou jen dotvářejí plastický obraz kapely na cestě od mladistvých rebelů po lidi, kteří si tykají s (bývalými) prezidenty. A skvělá triková tečka na závěr jen dokládá práci mistra. Na blůčku jsou česky otitulkované i všechny písně, tedy s výjimkou bonusů. Tam se skrývá další čtveřice písní (např. I'm Free či Paint It Black) s obrazem s nižším rozlišením a horším mixem zvuku. A to by mě tedy vážně zajímalo, proč ten film nemohl být o tu čtvrthodinu delší...? ()
Občas si zaválím s kameny, ale existuje mnoho kapel, které poslouchám raději a častěji. Přesto chovám k těmto "nesmrtelným" pardálům jistou úctu a tak jsem doufal, že jim to slavný Scorsese moc nezkazí nějakým velkým uměním. Nezkazil, protože nebylo co. Koncert to byl totiž průměrný, černobílého vzpomínání zase tak moc nebylo a já určitě nejsem takový fanda, aby ze mne padaly hvězdy za každé Mickovo zavrtění zadnicí. Pokud tedy něco zůstane v mé děravé paměti, tak to budou zoufalé režisérovy žádosti o předání playlistu, protože to bylo hodně zábavné. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (8)
- V publiku si můžete všimnout Bruce Willise (v žlutém klobouku). (Partina)
- Martin Scorsese použil během natáčení koncertů dvanáct kamer. (Pepinec)
- Keitha Richardse můžete během písně "You Got the Silver" vidět v kabátu, který si odnesl z natáčení Pirátů z Karibiku - Na konci světa. (Karlos80)
Reklama