Režie:
Pavel LunginScénář:
Dmitrij SoboljevKamera:
Andrej ŽegalovHudba:
Vladimir MartynovHrají:
Pjotr Mamonov, Viktor Suchorukov, Viktorija Isakova, Dmitrij Ďužev, Jana Jesipovič, Nina Usatova, Timofej Tribuncev, Jurij Kuzněcov, Sergej Burunov (více)Obsahy(1)
Za války v Severním moři zajali Němci sovětský vlečný člun a za příslib života donutili jednoho z námořníků zastřelit svého kapitána. Člun pak vyhodili do vzduchu. Námořník se ocitl v ostrovním klášteře a jako mnich Anatolij zasvětil svůj život bohu a pokání, aby odčinil svůj hřích. Po letech dřiny v kotelně získal dar vcítění do lidských duší a proslul jako léčitel. Ačkoli pochybuje o seslané boží milosti, neodmítá ty, kdo věří v jeho svatost a prozřetelnost. Poslechne ho i převor, otec Filaret, který se zřekne přepychu a pýchy a nastěhuje se do kotelny... Plyne čas a naplňují se dny Anatolijova života, jeho pokání a zázraků. Duši ctihodného, ale možná jurodivého mnicha rozvrátí příjezd nečekané návštěvy... Anatolij je přinucen rekapitulovat dosavadní život. Jak má nyní vnímat své svědomí, boha a dar, jenž mu byl propůjčen? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (102)
Počas 2. svetovej vojny Nemci v Severnom mori zadržali parník sovietskej severnej flotily. Pod hrozbou smrti, mladý námorník Anatolij zastrelí svojho kapitána. Sám ťažko zranený sa dostane do kláštora kde žijú pravoslávni mnísi. Stáva sa kuričom a jedným z nich s bremenom viny z vraždy, získa povesť zázračného liečiteľa. Pomôže vyliečiť aj ženu, kde vysvitne, že je to dcéra práve toho kapitána dnes už admirála), ktorého mal zabiť. Nakoniec ho zachránili jeho vojaci iba s prestrelenou rukou. Film sa odohráva na svätých ostrovoch Valaam a Soloveckom súostroví. Tento film sa nikdy nestane trhákom, ale je to film, ktorý nie je ľahké pochopiť, ale svojim spôsobom sa radí medzi výborné filmy. Nie je to film o robotoch a mutantov z iných planét, ale je to film pre každého kto chce o svojom živote a pokore premýšľať, dokázal majstrovský spracovať náboženský náhľad na také veci, ako je životná cesta, hriech a pokánie. ()
Ruský rukopis v duchu literárních klasiků. Jistě jeden z nejpovedenějších duchovních filmů, jehož hlavním motivem je odpuštění. Co nedovede odpustit člověk sám sobě a druhým, dovede odpustit Bůh. Právě k takové naději se upírá hlavní postava. Za zmínku stojí i bratr Job, jenž pro změnu cítí vůči Anatoliji závist připodobněnou k příběhu Kaina a Abela. I on se vypořádává s hříchem a hledá smíření. ()
Tenhle film jsem viděl na festivalu ve Varech a opravdu mne dostal. Je to ten vzácný případ, kdy se síla příběhu pojí se skvělou formou zpracování. Je to natočeno v pomalém tempu s krásnou kamerou a skvělými hereckými výkony, s důvěrou v příběh a jeho sílu. Nádherný film, který mi po čase zase připomenul, jak velké jsou možnosti filmu. - Uznávám ovšem, že diváka, který tyhle věci nějak moc neprožívá (vztah k Bohu, hledání pokory a tak podobně), film tolik oslovit nemusí. Pro mne je to ovšem jasných 100 procent a doporučení každému, kdo se zajímá o filmy s duchovní tematikou. ()
Umělecký a myšlenkově hluboký pohled do východní spirituality. Drama člověka, jehož si Bůh vyvolil, aby stal jurodivým starcem mezi ruskými mnichy na odlehlém ostrůvku v moři. Režisér Lungin na tomto jednoduchém - a přece tak fascinujícím - příběhu dokázal mistrně divákovi přiblížit křesťanskou (pravoslavnou) víru, sílu pokory a modlitby. Osobně mne tento film zaujal více než Tarkovského Andrej Rublev. ()
[+]: Velice silný duchovní námět. [+]: Obdivuhodný herecký výkon Pyotra Mamonova . [:]: I když k lepšímu vyjádření námětu zdlouhavé scény být musely, občas mi úplně nesedly. [=]: Snímek donutí člověka zamyslet se nad sebou samým. Pokora a víra... ()
Galerie (15)
Zajímavosti (21)
- Natáčelo se v severoevropské Kalérii ve městě Kem, které se nachází na pobřeží Bílého moře. (Terva)
- Nemeckí vojaci sú vyzbrojení puškami StG44, ktoré sa vyrábali až od roku 1943, avšak film ukazuje situáciu z roku 1942. (Arsenal83)
- Lungin poznamenal, že film v niektorých ohľadoch pokračuje v Pokánie (1984) od Tengiza Abuladzeho a Cárovrah (1991) od Karena Šachnazarova, ale je intímnejší a je adresnejší skôr jednotlivcovi než spoločnosti ako celku. (Arsenal83)
Reklama