Po životě

Poctivá duchařská podívaná z prostředí pohřebního ústavu, ve kterém funebrák Liam Neeson supluje novodobého Charóna a pomáhá duším mrtvých lidí přejít na druhý břeh. Zajímavý, výborně obsazený počin, který se z nepochopitelných důvodů nedostal do širší kinodistribuce a který rozhodně stojí za shlédnutí. Ke konci je bohužel trochu předvidatelný, což ho malinko sráží. Ono přeci jen u šokující pointy je lepší, když je doopravdy šokující a ne jen "skoro". 70% (20.10.2010)

Škoda, že sa After.Life snaží byť strhujúcou a tajuplnou žánrovkou ako od Hitcha či Shya, a nestačí mu byť "iba" znepokojujúcou komornou drámou. Perfektným vizuálom, solídnou duchárskou atmosférou a zaujímavými myšlienkami o mieste medzi životom a smrťou totiž dokáže parádne rozdráždiť divákovu zvedavosť. (30.08.2011)

SMRT! Ano! Jedno slovo. Jeden konec. Jeden břeh. Nový začátek!?!? Nikdo neví, co je po smrti a přesto se jí bojíme a nebo spíše proto se jí bojíme, že? Je to tím, že to, co je po smrti, je neznámé, je neobjevené, bojíme se toho, co neznáme. Nevíme, co máme čekat, na co se připravit. Víme jen, že smrtí vše končí, nebo si to aspoň myslíme. Nechci psát, co si myslím o smrti nebo co je po ní, chci, aby jsme si uvědomili, že to, co známe, jednou skončí a my se na tom druhém břehu prostě ocitneme a ani nebudeme vědět jak. Měli bychom si zavčas přehodnotit plány a vyrazit. Kam? No přece najít smysl našeho života. Všichni ho hledáme a přitom ho máme přímo před nosem. Pod svícnem je největší tma, že? Proč se přetvařovat? Smiřme se s tím, kdo jsme. Užívejme si života, dokud nějaký "máme". (22.09.2011)

,,Kde to jsem?“ ,,Jsi v pohřebním ústavu. Jsi mrtvá.“ ,,Já nejsem mrtvá!“ ,,Všichni říkáte to stejný“..... Co vlastně víme o smrti? Nemáme ponětí, co se stane, když někdo zemře, co se stane s jejich těly, co se stane jejich duším. Mám rád filmy, které vyzařují atmosféru ,,smrti“. Dvojsmyslné obrázky, podmanivá hudba, (než vyprchá) – velice zajímavá atmosféra, L. Neeson užívající si svůj part a život po smrti. Já byl spokojen, ale možná mě jen přitahují mrtví. Bojíte se smrti? Možná jste umřeli už dávno! Jak říkám: Co vlastně víme o smrti? Tak proč ne takto? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci se stát funebrákem. 2.) Mám rád filmy s podivnou atmosférou, která každému ,,nesedne“. 3.) Souhlasím s tím, že umíráme jen proto, abychom učinili život důležitým. 4.) Jsem nekrofil. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.08.2010)

Christina Ricci se pohádá se svým přítelem Justinem Longem, naštvaná vlítne do auta a zahyne při nehodě. Její tělo je převezeno do pohřebního ústavu, jehož charismatický majitel Liam Neeson jej začne připravovat na pohřeb. A když se potom Christina vzbudí, Liam vůbec není překvapený. To je v podstatě celý děj, neboť zbytek stopáže divák jenom váhá, jestli má Neeson "dar" mluvit se zemřelými a pomáhat jim na onen svět, anebo je psychopatem. Celovečerně debutující režisérka je naštěstí obdařena dostatečným množstvím talentu, takže se tahle pomalá záhrobní story nikdy nepřehoupnu do nudy. Celým After.Life prostupuje zajímavá atmosféra, kterou neumím k ničemu připodobnit (je asi tak zvláštní, jako je Ricci zvláštně krásná). Zkrátka z After.Life se vyklubal velmi dobře natočený a zahraný horor (i když označená mysteriózní thriller by se možná hodilo víc). (20.07.2010)