Jindřich IV.

Samozřejmě, v tom hodnocení se projevuje i kousek nostalgie a úcty k hereckému souboru, jehož podstatná část už není mezi námi, ale Jindřich IV. je vážně chytře napsaná a poctivě zahraná divadelní hra, kde ve své roli exceluje zejména Miloš Kopecký. Představení mu poskytlo maximální prostor na úplně jiné úrovni, než populární postavička z dietlovského seriálu nebo dobové průměrné komedie a Kopecký toho dokonale využil. Není to jednoduchá, přímočará hra a především není příjemná. Klade závažné otázky o postavení člověka ve společnosti a nenabízí žádné jednoduché odpovědi. Celkový dojem 90%. (23.11.2007)

Zprvu po letmém pohledu na titul jsem se naivně domníval, že budu konfrontován se shakespearovskou látkou. Teprve první akty tohoto erbovního představení vinohradského divadla mě z Anglie přemístily do střední Evropy do počátku zrodu naší současnosti. Nešťastný císař, nadaný panovník, který vešel do dějin proslulým rčením o pouti do Canossy, se mění v obraz naší současnosti, v hlubokou sondu do duše moderního člověka, do dech beroucího pohledu a současně hledání rozhraní ještě lidského a jíž šíleného. Do příběhu o touze, která by chtěla být skutečností, o zoufalství, které ví a chce, ale již nemůže. Ačkoliv Miloš Kopecký nikdy nedělal ze své duševní choroby tajemství a o svých strázních otevřeně mluvil a sdílel je se svými diváky, v této hře, v půdoryse, který je i jeho životním příběhem, demonstruje zrod hereckého génia. Užaslí vidíme řádit na jevišti světového herce, který se rozdává do posledního atomu své identity. Další výkony, stále nadprůměrné a hvězdné, se vedle Kopeckého exhibice ztrácejí, aniž by zanikaly. Symbolicky působí ve své menší úloze svých uměleckých juvenilních počátků Jaromír Hanzlík, dědic a pokračovatel herecké výsostnosti nejen Kopeckého v tomto skvělém divadelním představení. Z tmy zapomnění jsou po zásluze televizním zánamem vyrváni i Vlastimil Brodský a Jiřina Jirásková. Zlatá léta šedesátá tímto záznamem sesílají na naše skráně jeden ze svých nejlíbeznějších paprsků. (03.06.2009)

Na záznam tohoto legendárního divadelního představení jsem se chystal několik let. Včera jsem se tedy k němu vzchopil a zažil asi největší zklamání letoška. Možná to bylo tím, že jsem se naladil na avizovanou komedii a očekával jsem Mildovo komediální herectví, nevím. Každopádně úvodní půlhodina, ve který donekonečna nějaký kraviny melou Bróďa, Haničinec, Jirásková a Brousek s podivuhodnou přehazovačkou, veškerý mý očekávání zabila a já se nudil jak pes. Pak nastoupil Milda a ten v těch kecech dál pokračoval a já byl čím dál tím zklamanější a pak to vypnul a hořce zaplakal. (24.09.2012)

Úchvatný výkon Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského. Oba posouvají poměrně jednoduchou hru o muži, který se stane někým jiným, protože už nechce být tím mužem jakým byl do teď. Snímek zachycuje kvalitně nejen psychologii postav, ale také vnímání "narušeného" normálními lidmi. Opravdu skvělé, ale vidět to na prknech, které znamenají svět by bylo jistě lepší. (31.12.2007)

Jedna z nejlepších divadelních inscenací, co jsem kdy viděl - bohužel jen díky televiznímu záznamu. Luigi Pirandello byl jeden z nejlepších dramatiků dvacátého století (jeho fašistické přesvědčení s tím nemá nic společného), Jindřich IV., drama o muži, který předstírá šílenství, aby mohl pozorovat šílenství všech kolem sebe. Hlavní roli hraje kongeniální Miloš Kopecký, jedna z jeho životních rolí. (26.01.2009)