Příští rok ve stejnou dobu

Na tenhle film mě nalákal hlavně Alan Alda. S nikým jiným jsem u televize nestrávil víc času, než právě s ním. No a překvapilo mě to. A to i přesto, že jsem čekal tradiční slovní přestřelku, kterou Alan prostě zvládá naprosto precizně. Libilo se mi to ale nejenom kvůli ní, líbilo se mi to, a to hlavně, kvůli samotnému nápadu, který je naprosto skvělý, veselý, smutný, radostný a melancholický zároveň. Film plný tolika emocí, kolik člověk od života může jenom čekat. (16.02.2013)

Film s parametry levné televizní inscenace, ovšem se skvělými hereckými výkony hlavních představitelů. Muž a jeho milenka se vždy po roce scházejí ve stejnou dobu a sdělují si své zkušenosti a pofoukávají své citové bolístky. Vtipný scenář, vyšperkované dialogy a potěší vidět Alana Aldu i v něčem jiném, než je M.A.S.H. Tolik filmových hereckých příležitostí zase neměl. (04.01.2003)

Bez očekávání jsem navštívil jednu chatku s dvěma partnery v milovaném obětí. Začali se spolu scházet a každý rok ve stejnou dobu to opakovali. Roky utíkaly, oni stárli, jejich děti rostly, názory se jim měnily a svět okolo nepřestával směřovat ke své dnešní podobě. Nějakých 25 let a vztah dvou lidí, o čem zajímavějším lze natočit film? Bezchybné napsané, zahrané i vymyšlené, včetně nádherného hudebního podkresu jedné z nejhezčích skladeb romantických komedií všech dob. Občas možná trochu depresivní, ale také vtipné, nenucené a příjemné. Podobnost s "Bosé nohy v parku" se nedá přehlédnout, nejen divadelního ražení, ale i vztahovou tématikou, ovšem jsou tu i rozdíly. Kdo je lepší? Každý má své. Nesmrtelná dvojice Redford-Fonda a Alda Burstyn vždy zůstanou klenoty a ukázkou bravurního hraní. Divadlo s nimi by muselo být naprosto odzbrojující... Krom toho, jde o nádhernou ukázku sociálních a politických změn v lidech, což si postavy pomalu uvědomují, ale divák naopak velmi rychle. (04.06.2010)

Když se hříšek utopí v lehké konverzaci a udělá se z něj každoroční zvyk, tak už vlastně o hříšek nejde, v nejhorším o zlozvyk. Pro ten čistý cit zvaný láska odpusťme jim, že si nedostatky dokonalých manželství kompenzují protagonisté tak, jak si je kompenzují. Horší ovšem je, jak prázdnými nádobami jsou. Milují sebe navzájem, své manžele a manželky, své děti a více v nich nic - dále je plní již jen jejich doba a věk. V šedesátých letech žijí Vietnamem a květinovým hnutím, v sedmdesátých zase feminismem, žena se dává na podnikání. I jejich stárnutí je podáno skrze nějaký standardní model. Tohle přeci nejsou lidé, to jsou učebnicové příklady, výlisky svých časů. Bohužel zjev mnoha filmů a tudíž i mnoha mých komentářů. (15.06.2009)

Tak tohle bylo kouzelný a krásný. Ze začátku jsem si myslel, že půjde o inteligentní vtipnou dialogovku, ale postupně mě příběh víc a víc přirůstal k srdci, právě proto, že přeštávalo jít jen o otázku a vtipnou odpověď, ale začalo jít o všechno ostatní, o to, jak se do setkávání Doris a George promítají nejen jejich soukromý životy a s věkem měnící se priority, ale i doba ve který žili, ale nejhezčí na tom všem byla ta jediná věc, která jako jediná jim za všechny ty dlouhý roky zůstala a to totiž fakt že do sebe byli strašně krásně zabouchnutý. Herecký koncert Ellen s Alanem jen posiluje už beztak ultra silný zážitek z filmu. (11.05.2013)