poster

Příští rok ve stejnou dobu

  • USA

    Same Time, Next Year

  • Slovensko

    Na budúci rok v rovnakom čase

Komedie / Drama / Romantický

USA, 1978, 114 min

Režie:

Robert Mulligan

Scénář:

Bernard Slade (scénář, divadelní hra)

Kamera:

Robert Surtees

Producenti:

Walter Mirisch

Střih:

Sheldon Kahn

Scénografie:

Henry Bumstead

Masky:

Terry Miles
(další profese)
  • Chegi
    ****

    Výkon Alana Aldy v tomto geniálně napsaném a zrežírovaném přepisu divadelní hry je opravdu strhující. Skoro se divím, že nebyl nominován na Oscara... Jsem rád, že jsem se na tento lidsky příjemný a do určité míry i reálný příbeh podíval a mohl jsem se téměř dvě hodiny nechat unášet sexuálními narážkami, dvojsmysly, ale i smutnými zvraty a citovým dozráváním obou aktérů. 88%(19.7.2013)

  • Subjektiv
    **

    Když se hříšek utopí v lehké konverzaci a udělá se z něj každoroční zvyk, tak už vlastně o hříšek nejde, v nejhorším o zlozvyk. Pro ten čistý cit zvaný láska odpusťme jim, že si nedostatky dokonalých manželství kompenzují protagonisté tak, jak si je kompenzují. Horší ovšem je, jak prázdnými nádobami jsou. Milují sebe navzájem, své manžele a manželky, své děti a více v nich nic - dále je plní již jen jejich doba a věk. V šedesátých letech žijí Vietnamem a květinovým hnutím, v sedmdesátých zase feminismem, žena se dává na podnikání. I jejich stárnutí je podáno skrze nějaký standardní model. Tohle přeci nejsou lidé, to jsou učebnicové příklady, výlisky svých časů. Bohužel zjev mnoha filmů a tudíž i mnoha mých komentářů.(15.6.2009)

  • Autogram
    ****

    Príbeh z jednej hotelovej izby a koľko sa toho v ňom dá prežiť. Celých dvadsaťpäť rokov dvoch manželstiev v jednom filme, ktorý je romantickou oslavou nevery. Len sa mi zdá raz za rok trochu málo, ale to plynutie času cez čiernobiele obrázky americkej histórie od Armstronga po Ramba čas pekne urýchľuje. Premeny postáv v päťročných intervaloch neboli zvlášť uveriteľné, ani neviem, čo ma na filme tak dojalo, že som bol na konci úplne namäkko. Možno aj ten výborný záver s emočnou pascou na diváka. –––– A hned ti povím proč. Rusáci štěpí atom. Co když to sem zejtra prásknou?(14.8.2016)

  • Chrustyn
    ****

    Minimalistické (prakticky divadelní) představení o dvou hercích a jejich mileneckém vztahu sledovaném období 20 let. Sledujeme jejich každoroční víkendové setkání v zapadlém hotelu, kde se oddávají nejen milostným hrátkám, ale i vtipným a jindy závažným hovorům o sexu, vztazích a plánům na společnou budoucnost. Občas pomalejší, přesto poutavé a tak nějak ze života.(14.5.2013)

  • vypravěč
    ****

    Mám moc rád výrok Timothyho Learyho, že když se během šesti či sedmi let vymění všechny buňky v lidském těle, „ten istý“ člověk již není týmž – a tento film a zřejmě i jeho předloha to až příliš dobře ilustrují. Dialogy různých, bezmála nespojitých, lidí spojuje cosi, co přes poslední vteřinu zůstává záhadné. Stavba snímku, která by to mohla (a snad i měla) jemně a nenuceně vyslovit, o tom nic nevypoví. Co s tím? Jde jen o efektní divadelní iluzi? Nepochybuji, že drama, které bylo tomuto snímku předlohou, je zdařile napsáno a že svědčit ze sdílejícího hlediště všem těm proměnám, jimiž se osudy obou hrdinů, slívající se v jeden osud společný, ubírají, může přinést silný zážitek i tomu, kdo si nemyslí, že naplňovat život lze na více jevištích najednou. Film, skvěle zahraný – jako na divadle – však postrádá (na rozdíl od dramatičnosti) „filmovosti“, která by jej povýšila nad repliku divadelní hry. Chronologicky řazené scény neintegruje nic než vlezlá písnička a patetický sled fotografií co otisků času. Vtipně napsané dialogy toto smělé vizuální klišé pokaždé rozbijí – ale odstranit je přirozeně nedokáží. A tak se v tomto podivném rytmu střídají variace na milenecké znovuobjevování v historických souvislostech s americkým nacionálním patosem – a divák stále očima bloudí k té první chvíli, která to celé vyprávění předurčila…(14.7.2018)

  • - Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)

  • - Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)

  • - V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)