Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais)

Rivette opět spouští kotvu svého zraku na samá dna žitého. Prudká vášeň, nesmírná touha i velká nuda, vše je hodné zaznamenání, když se jimi sytí hladovějící člověk. Režisér rodinovsky klouže po těch svých plochách – slovech, gestech, pohybech, dechu, jimiž o sobě dávají vědět nejen lidé, ale i věci a místa… – ze svého modelu (románu či románku) staví vlastní svět, který je od samého počátku v plamenech, jimiž jako vypravěč nakonec shoří i svědek, jeho divák. (07.03.2014)

Hrůza, děs, strašný. Potřetí v životě jsem odešel z kina (poprvé to bylo rovněž na Krásné hašteřilce, podruhé na Passoliniho Evangeliu sv. Matouše). Kdybych mohl odejít jenom z jednoho z těch filmů, vyberu si tohle. Je to v prvé řadě mimořádně nudné, jsou tam dlouhé, naprosto nefunkční záběry (kdyby Rivette měl peníze na střihače, má z toho krátký film), které bych se nabál nazvat režisérovou vizuální masturbací, herci slaboučcí jak polámaní mravenečci (takhle nějak si představuju ochotníky z města, které už snad není ani na mapě), dialogy jsou navíc takové, že by u nich člověk umřel, k tomu se přidávají opět naprosto nefunkční (tedy funkční, pokud bychom film chápali jako komedii nebo spíš parodii) mezititulky (že předchozí závorka platí, o tom svědčil i smích publika v Ponrepu). Jestli to měl být konceptuální film, jak zhnusit co nejvíce diváků, tak se to povedlo, jestli to měla být sociálně psychologická studie, jejímž cílem bylo sledovat tolerantnost diváků v různých koutech světa, tak to svůj účel taky splnilo. Pokud to byla absurdní komedie, převažující svou absurdností nejlepší Havlovy hry nebo Čekání na Godota, pak to taky mělo něco do sebe. Pokud to ale byl vážně míněný film, tak by měl Rivette okamžitě vrátit peníze, rozkopat kameru a už nikdy, nikdy nic nenatočit. (05.09.2008)

Osobitá adaptace Balzacovy povídky. Dvojice protagonistů (výborní Jeanne Balibar a Guillaume Depardieu) tu hraje své drsné hry s láskou, ostatní k nim tvoří jen pozadí. Film vtipně glosují mezititulky jak z éry němých filmů a vůbec je celý odlehčen humornou nadsázkou. O to víc pak diváka dostane konec. (14.07.2008)

Ve své podstatě je film jen romancí, ale zároveň výbornou studií destruktivního vztahu. Ona si jej nabrnkne, aby vypadala zajímavě ve společnosti, udržuje si však od něj odstup, protože jej považuje za pouhé povyražení, ale nic víc. Jenže generál je typ romanticky rozervané postavy a nechce být hraběnčinou hračkou, chce opravdový vztah bez přetvářek. Člověk by se až divil, jak romantický námět lze z předlohy "realisty" Balzaca vytěžit. Postava generála de Montriveau je typickým zástupcem vášní zmítaného jedince, vévodkyně oproti němu zastupuje urozenou dámu, která upřednostňuje společenský kredit před citem. Najít si milence je pro ni společensky únosné, oddat se mu už však ne. Jistěže takovýchto příběhů je v literatuře i kinematografii na tucty, ovšem přiznejme si, kolik z nich jde opravdu do hloubky? Kolik z nich přesně sleduje rozklad vztahu až do trpkého konce? Většina filmových romancí ulpívá na povrchu a ve výsledku nejde o nic jiného, než kdo s kým spí. Rivette však ukazuje, co se děje v duši každého člověka, a to na jeho filmech oceňuji. (22.01.2009)

Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda. (13.12.2012)