The Gay Divorcee
Režie:
Mark SandrichKamera:
David AbelHudba:
Max SteinerHrají:
Fred Astaire, Ginger Rogers, Alice Brady, Edward Everett Horton, Erik Rhodes, Eric Blore, William Austin, Betty Grable, Leslie Goodwins, Paul Porcasi (více)Obsahy(1)
Fred Astaire si ve filmu režiséra Marka Sandricha zahrál tanečníka Guye Holdena který se náhodou zaplete do velmi pikantní rozvodové záležitosti. Půvabná blondýnka Mimi Glossopová cítí, že její manželství se příliš nevydařilo. Vlasně si nemá z manželem co říci, a tak zatouží po svobodě. Požádá svou zkušenější tetu Hortense, aby jí pomohla vymyslet plán. Tím plánem je najatý profesionální "svůdce" k nevěře, který by měl manžela přesvědčit o nutnosti rozvodu. Z toho se ovšem vyklube italský "macho" a vychloubačný nekňuba. Na scéně se ovšem ocitá další muž jménem Guy Holden, který si ochotně zahraje na svůdce počestné vdané ženy. Pochopitelně nezůstane jen u hry. Ve filmu se opět objevuje slavná dvojice Fred Astaire a Ginger Rogersová, kteří zde předvedou svá nejslavnější pěvecká i taneční čísla. Snímek získal v roce 1935 Oscara za píseň "The Continental", nominován byl ještě v dalších čtyřech kategoriích. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Tohle byl opravdu kouzelný film. Netušil jsem, že mě klasický Hollywoodský muzikál chytně a ono jo :) Ony totiž ty taneční a pěvecké scény jsou tu spíše do počtu a zapadají do příběhu a hlavně jsou naprosto úžasné. A mimo nich je to klasická romantická komedie s párem, který musí skončit spolu, spoustou komických postaviček (přitroublý italský milovník, světoznalá tetička), vtipných scén a klasickými zápletkami se záměnou identit. Rogersová je fakt krásná, Astaire na první pohled vypadá jako plešatějící trdlo, ale má neskutečné charisma a tančit i zpívat fakt umí. Nejvíce mi to připomínalo naše prvorepublikové filmy v trochu velkolepějším provedení. PS: Oscarová písnička Confidential je fakt chytlavá. ()
Velice se mi to líbilo, i když tancování mě nebaví. Byla to hlavně hodně povedená komedie. V dnešní době nám takovejhle film asi připadá najivní, ale to neva. Na tomhle filmu je vidět, že amíci kdysi uměli udělat komedie na vyskoký úrovni. ()
Přiznávám, že filmy Freda Astaira mám rád z nostalgie. Nikdy neexistující, ale dnes už stejně zaniklý svět horních vrstev 30. let nabízí bezstarostný život, proložený řádkou pěkných melodií a tanečních čísel. O nic jiného v těchto filmech nejde. Děj? Zapomeňte na něj. I když se tvůrci poctivě snažili vymyslet nějakou zápletku a ještě ji alespoň zkomplikovat, důležitá je hudba a tanec. Od krásné Porterovy Night and Day po závěrečné velkolepé číslo The Continental si oko odpočine u ladných pohybů a ucho se osvěží hity dávno minulými. Ani o humor nepřijdeme, zmatený právník, roztržitá panička a profesionální italský svůdce sice bránici nestrhají, ale tu a tam úsměv na tváří vyloudí a dobrou náladu jistě přivodí. ()
Škoda len, že väčšina filmov s Fredom a Ginger je vlastne len hlúpučkou báchorkou, ktorej jediným cieľom je uviesť famózne tanečné číslo, ktoré je skutočným vrcholom diela. A tak postavy šaškujú, vystrájajú, pitvoria sa a konajú maximálne nelogicky, len aby konečne mohli vybehnúť na parket. A to, bohužiaľ, pôsobí veľmi umelo. Čo na tom, že tanec je jednoducho neprekonateľný. Keď nemá v príbehu žiadne opodstatnenie, zamrzí to. ()
Můj pátý film legendární dvojice Astaire/Rogersová. Všechny jsou si podobné a snadno vám splynou v jedno dílo, ale to je mi úplně jedno, mám je všechny rád. Je to vždy krásný výlet do zlatého období Hollywoodu. ()
Herci, světla, choreografie a celkově pohyby herců i mimo tance a barvy jsou úžasné (-- viz závěrečný hotelový hromadný tanec). Hlavně to postrádá takovou tu elegantní křeč a působí to nenuceně (možná hlavně díky vtipujícím pasážím).Také zde naleznete dámy (i přes dlouhé šatstvo!) k nakousnutí a Freda Astaira k sežrání, takže takže? 80% ()
Já fakt nevím, jak to ten Fred dělal. Hlava jako žárovka, málo vlasů... ale s každou kráskou, se kterou tvořil filmový pár, vypadá naprosto patřičně, i když by měl být asi trochu směšný. S Ritou Hayworth, Audrey Hepburn... ale nejvíc jim to šiklo stejně s Ginger. "Můžu vám něco nabídnout? Ledovou čokoládu, cointreau, benediktinku, manželství?" Ale k podstatě filmu. Děj Veselého rozvodu je naivní, prostinký, nekomplikovaný, ale o to vůbec nejde. Jde jen a pouze o to, aby se Fred a Ginger vyřádili za zvuků příjemné hudby. Fred Astaire je úžasný sympaťák a tančí jako bůh, Ginger Rogers za ním nezaostává. A aby se přecejen něco dělo, je tu jednoduchá zápletka, která se na závěr sama vyřeší a vše je sluníčkové :-) K doplnění je tu pár komických figurek a velmi slušný slovní humor. Prostě jako ve většině filmů Ginger a Freda. Veselý rozvod se mi líbil o ždibíček víc v tom, že Ginger (respektive její postava) není na Freda (jeho postavu) ze začátku tak nabroušená jako v jiných. A také zde zazněla krásná píseň Night and Day. Nedoporučuji lidem, kteří hledají ve filmech velké umění nebo hluboké myšlenky. Je to jen roztomilá jednohubka, ze které na všechny strany stříká optimismus. ()
Myslím, že podstatu věci nejlépe vystihla denulik. Pokud se k "Veselé rozvedené" (tehdejší cenzuře se prý zdálo, že původní název "Veselý rozvod" by mohl ohrozit mravní integritu americké společnosti) někdy vrátím, bude to jen pro taneční čísla "Night and Day" a dvanáctiminutové "The Continental". ()