VOD (1)
Obsahy(1)
Maloin žije jednotvárny život bez nejakých očakávaní ako strážca v morskom prístave, kde monotónne zaznamenáva svet vôkol seba. Už rezignoval na pomalé a neodvratné zhoršovanie života okolo seba a svojej absolútnej osamelosti. Keď sa ale stane svedkom vraždy, nastane v jeho živote náhly obrat. Musí čeliť otázkam morálky, hriechu, trestu, keď sa ocitá na hranici medzi nevinou a účasťou na zločine. Táto situácia ho privedie k zásadnej otázke o zmysle a cene ľudskej existencie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Tento snímek má klidnou a soustředěnou kameru (chválím), pomalé tempo (nevadí) a dlouhé, opravdu velmi dlouhé záběry, které začnou postupem času nudit, k tomu také velmi dobré herce, jenže Tildy bylo moc málo, opakovaná záda nemusím a co považuji já osobně za nejhorší, že ve mně příběh osamělého nočního hlídače v boudě na nožkách neprobudil žádné emoce. Bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne.. ()
Chtěný a povrchní pokus o noirovou atmosféru, který sází na pár vizuálně zajímavých obrázků a na kontaktem natáčené ruchy. Asi pět minut to funguje, ale noirovost se nedociluje 15minutovými záběry bez střihu. Určitě bylo náročné to skloubit, zahrát i natočit a zajímalo by mne, na kolik se jelo klapek a jak dlouho se zkoušelo. Jenže u výsledného díla jsou mi ukradené problémy zvoleného postupu. Srovnávat tento film s Tarkovského snímky je zhůvěřilost. Nejenom, že Tarkovský umí používat střih, ale když už použije dlouhý záběr, tak ten má meditativní charakter. V předchozích scénách nasekal divákům něco do hlavy, a ti teď mají možnost přemýšlet. Tady se nic nestane a dlouhý záběr mne nemůže nutit k ničemu jako přemýšlení, leda poposedávání si nudou na křesle. Tam, kde je v Simenonově knize přítomen psychologický prvek, zde je nahrazen dlouhými záběry ramen nebo dlouhým monologem, až to celé působí nepřirozeně. Ani jedna postava nestojí v nějaké normální lidské pozici, ale je nastylizovaná, až to bolí. Uvěřitelnost postav je proto nijaká a jejich osudy jsou mi ukradené. Na rozdíl od knihy, která staví právě na nejednoznačnosti vnitřních povah. ()
Skvela kamera a hudba, herci skveli, postsynchron a dabing des a hruza nevyrcena. Celkove jsem konsternovan. Rezijni tandem pojima celou latku s neuveritelnou tihou a az detinskosti. Zasnuby Georgese Simenona a Franze Kafky skoncili jako absolutni blamaz. Neproniknutelnost stranou madarske kinematografie u me tedy az na par vyjimek zustava. ()
Pre mňa zatiaľ asi najslabší Tarr. Formálne stále precízne naštudované, ale tentoraz sa z toho vytratila túžba vypovedať o stave súčasnej spoločnosti tak markantným spôsobom, že to človeka ohromí. To že s pravdou sa nedostaneš ďaleko je jasné. Údernosť Tarrovej dokonalosti sa nekoná. Možno, že príčinou je aj fakt, že sú tam dosť citeľné postsynchróny a predabovaný herci. To mi dokáže vždy a za každých okolností skaziť zážitok. Ani Víg neposúva tóniny do melancholickej neznesiteľnosti, ale len si tak pohmkáva do scén. Bez rozdielu na to, je to stále pozerateľné dielo s perfektným Krobotom. Len harmónie a Prekliatie sú omnoho lepšie. ()
Na nejnovějšího (pro mne osobně prvního) Tarra jsem si zašel čistě ze zvědavosti, jak dlouhý může být záběr, aniž by začal nudit. V podstatě potvrdil mou domněnku, že nezáleží na délce, nýbrž na obsahu záběrů a ten Tarr, zdá se, považuje za druhořadý. Přibližně hodinu jsem ještě měl zájem „proniknout pod povrch“ všech těch precizně promyšlených kameramanových exhibic, ale vzhledem k nezáživnosti a všednosti děje „na povrchu“ mi ke konci přišlo jako nejjednodušší řešení nic neřešit a prostě se nudit. Miroslav Krobot byl ve své roli muže splývajícího s neměnností prostředí vynikající, u anglicky hovořících herců mi dost vadily nepřesné postsynchrony. Ale alespoň mluvili velmi srozumitelně a stejně jako celý film okázale pomalu. 65% ()
Galerie (34)
Zajímavosti (5)
- Muž z Londýna byl prvním maďarským filmem v soutěži MFF Cannes od roku 1988, kdy tu soutěžil slavný Hanussen (1988) Istvána Szabó. (Carodej_pes)
- Druhá verze konce obsahovala záběr, v němž Maloin prochází opět uličkou kolem obchodu. Jeho dcera tam právě v tu chvíli umývá podlahu, stejně jako na začátku. Tento závěr naznačoval, že Maloinovo životní "vězení" se vůbec nezměnilo. (Rosomak)
- Inspiraci nebral Béla Tarr a jeho žena jen z noir filmů, ale také z některých snímků od Hitchcocka. (Rosomak)
Reklama