Letní déšť

Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny. (28.11.2011)

Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír. (08.01.2012)

Jelikož film nemá nijak zvlášť bohatou dějovou náplň, je vyplněn filmovým uměním (snad kvůli tomu, že Banderas umělcem být moc a moc chce?). Příběh partičky rozervaných kluků a holek je chvílemi zajímavý a chvílemi naopak nudí. Ve filmu je spousta myšlenek či jejich náznaků, které si člověk může domýšlet po svém, nebo nechat plavat. Myslím, že se nám snaží tvůrci podsunout nějaké poselství důmyslně zašifrované do art-kabátku. Oslovila mne zajímavá hudba, pár postřehů mne donutilo k zamyšlení. Mládí to holt má složité. Bylo by nespravedlivé film jen tak hodit přes palubu. Není to pecka, ale za zhlédnutí stojí. (20.11.2009)

Banderasův film mě neskutečně překvapil svou vizuální stránkou. Ne vždy, když se herec posadí do režisérského křesla, se zadaří. Antioniu Banderasovi se podařilo vytvořit velmi poetický snímek, který jako by v něčem navazoval na Kieslowkého Náhodu a v něčem na Schnabelovo Než se setmí. Propojení archetypálního a vizuálního s poezií povznáší celkové vyznění na úroveň velmi kvalitní filmařiny, že opět jen zvedám obočí nad zdejším nízkým hodnocením... (28.09.2011)

Byl jsem docela zvědavý na Antonia Banderase v pozici režiséra, avšak po zhlédnutí jeho filmu musím konstatovat, že jsem byl velmi zklamán. Přišlo mi to nehorázně zdlouhavé a plné nenaplněných pokusů o poetizaci a intenzivní vyjádření pocitů. Žádná z postav mě nijak výrazně neoslovila, ani jsem se do žádné z nich nedokázal vžít. Snímek, který si hraje na něco, čím není - je příliš povrchní a vůbec nejde do hloubky, což bych zrovna o podobného filmu očekával. (23.07.2013)