Paranoid Park

Většinou se před filmem dívám na hodnocení na ČSFD, abych zjistil, zda koukání bude stát za to, či ne. No.. vlastně skoro vždy to dělám - a VĚTŠINOU mi taky uživatelé tady napoví, co mám tak trochu čekat a zda se mám těšit. Paranoid park je velkou výjimkou. Hvězdičky v hodnocení vypadají jako ekvalizér ve Winampu a podobně se chová i film. Zprvu jakoby Gus Van Sant nevěděl, co s časem, tak nám dává okusit přeexponované záběry týpků jezdících na sk8ech - on to je ale tak trochu jeho styl a tak trochu (asi trochu víc) ví, co dělá. Jenže ačkoliv si pohrává s jistou dávkou neurčitosti, opakovanosti, deprese a velmi VELMI zajímavým (neříkám neoriginálním či nehodícím se - naopak, velmi mě zaujal) výběrem hudby - nedokáže z toho všeho za těch pár minut, které film trvá, zcela dokonale vybruslit - nebo - prostě něco mi na tom všem nevoní. Zločin a trest? Proběhlo vůbec něco? Ovšem toto nejsou otázky, které by ve mě vyvolal film, tomu teď říkám filmová autoerotika. :P Ale já bych tohle očekával od snímku. (15.01.2009)

Tak neviem... Hudba je síce pestrá, ale vôbec mi tam nesedela - nehovorím že tam mal byť len hiphop či skaterský punk, no som presvedčený že určite by existovala nejaká stredná cesta. To by bol ale ten najmenší problém. Nemám nič proti filmom ktoré kladú dôraz na atmosféru a náladu, ale nemalo by to ísť úplne na úkor deja. Paranoid Park je tak do polky zaujímavý, no akonáhle sa záhada odhalí a už presne vieme, čo sa vlastne stalo, film zostáva stáť na mieste, nič už nerieši a neponúkne žiadne výrazné scény, emócie alebo dokonca nejaké vyvrcholenie. Na nejakom festivale iránskych filmov by to bolo príjemné spestrenie, ale doma ma to sklamalo. Asi hlavne preto, že trailer sľubuje niečo ako inteligentný teenagerský mysteriózny thriller plný psychológie a emócií. (15.12.2008)

Gus Van Sant sa zjavne našiel v generačnom zakotvení témy. Po štúdii násilia zameraného navonok (Slon) nasledovala štúdia násilia voči sebe (Posledné dni), aby ju vystriedala štúdia neúmyselného násilia v Paranoid parku. Všetko z pohľadu mladých rebelov, oponujúcich väčšinovej spoločnosti. Vnútorné prežívanie a pocity človeka trápeného vinou sú na príbehu mladého skejťáka podporené časovým poprehadzovaním deja, naznačujúcim zmätok v duši a nutnosť utajenia činu s nezamýšľanou desivou pointou. Sledujeme pozvoľný rozvrat jeho vzťahov s okolím (frajerka, škola, priatelia), silnejúcu vnútornú tenziu. Áno poprehadzovaná chronológia a kameramanské exhibície sú znakmi všetkých troch filmov, napriek tomu si myslím, že tentoraz režisér uchopil tému a jej odoznenie najkomplexnejšie, čo sa týka stavu pred a po čine (príčin a dôsledkov). P.S. Nutnosť vypovedať o tajomstve, o ktorom nikto nesmie vedieť a predsa o ňom napokon vedia všetci (oboznámenými sú v tomto prípade diváci - prostredníctvom filmového plátna), v niečom pripomína legendu o tajomstve oslích uší kráľa Midasa, ktorú jeho holič zveril jamke v zemi, no vietor ju rozfúkal medzi pospolitý ľud. (02.12.2007)

Tvorbu Guse Van Santa netrpělivě sleduji. Jeho tvorba se vzpouzí klasickým mainstreamovým konvencím a pohybuje se na hranicích mezi vyprávěním a pouhými "náladovými obrazy". S jeho Paranoid Parkem je to však těžké. Je až moc jednoduchý a přímočarý. To by nevadilo, kdyby nechal naraci narací a soustředil se pouze na obrazy a jejich vnímání skrze chlapcovu postavu. Jenže Van Sant se zde rozhodl převážit na stranu vyprávění a zjišťuje, že je na to krátký. Postavy jsou schematické, neprokreslené, okolnosti nevysvětlené...a přesto mám neustále pocit, jek se snaží divákovi něco mermomocí sdělit. Příjemným bylo, když se občas vrátil na cestu vyprázdněné narace a nechal pouze plynout čas, nehledě na příběh. V těch momentech má navrch, bohužel ve filmu to neustále kolísá a při popisování příběhu malého skejťáka působí jeho počínání velmi bezradně... Jako by po několika letech, kdy experimentuje s narací docela zapomněl jak na klasický film. (27.04.2008)

Minimalistický Van Sant je moja šálka kávy a aj keď ma nie vždy dostane na plnej čiare (ako to urobil pri Slonovi), vždy aspoň remízuje s veľkou úctou k jeho vyspelej, nekonvenčnej réžii. (Okej, možno okrem jeho čudesného experimentu s Psychom, ktorý asi nikto nepochopil.) Malý, tichý, melancholický, uvedomelý filmík. 3,5* (22.06.2020)