Severní blata

Hodně zvláštní krimi s nádechem tajemna. Prokletí, které si neseme od předků v genech, je hlavním motivem filmu, který běží v několika dějových liniích. Země, ve které se příběh odehrává, mi učarovala svou krásou i ponurostí, většina záběrů krajiny byla kouzelná. V žádném případě však nedoporučuji cokoli u sledování jíst nebo pít :-). (13.07.2011)

Přiznávám se, že jsem se v tom celou dobu ztrácel, do příběhu jsem se vůbec nedostal a nakonec mě to zkrátka přestalo bavit. Přijde mi, že film prostě neví, o čem chce vyprávět. V postavách panuje neuvěřitelnej bordel, polovina z nich je po smrti a pokud jde o ty, které jsou naživu, chybí zde jakákoli identifikace, charaktery či motivace (např. těhotná dcera na drogách je nastrčena čistě účelově). Narace příběhu pak musí používat berličky v podobě nucených flashbacků a zmateném rozkrývání latentních pohnutek z minulosti vedlejších postav, až to nakonec tvoří jednu velkou změť poslepovaných scének proložených pěknými záběry na přírodu. Ta je taky jediná, kdo tady byl doopravdy znásilněn. (12.03.2009)

Podstata téhle kriminálky je příliš zdrcující, smysluplná a životná na to, aby jí řešil Hercule Poirot, Sherlock Holmes či nějaký jiný vnímavý klaun. Opravdu pokud jde o příběh, jsou jím Severní blata tak extrémně disponované, že nepotřebují žádné kličky, zvraty a podobná osvěžení tempa. Tohle téma genetiky, přenašečství a provinění je tak silné, že nechápu proč s tím nikdo nepřišel dříve. Naopak mě nepřekvapuje, že se do toho pustili islanďané, kteří si se svým "nedostatečně pestřeným" genofondem užili skrze některé choroby své. Sakra nadstandartní počin, tenhle Mýrin. A na Verbala se vyserte, tenhle vtipnej chlapík má také své kreténské dny, plné účelových hodnocení. 80% (01.06.2011)

Kvůli islandské sopce jsem loni o dovolené očumoval kanáry ve zverimexu v Tescu místo na jejich ostrovech, kvůli islandské kinematografii mám teď šrouby v noze, protože jsem nudou usnul a spadl z gauče tak nešikovně, že mě při dalším pokusu o vycestování pro změnu odpíská letištní turniket. Mám dojem, že to mezi mnou a Islandem začíná být osobní! Dovolenou potřebuju jako sůl a tohle mě vážně deprivuje! Takže pokud bych se do toho letadla přeci jenom dostal, posnídám koňskou dávku průmyslového hnojiva a sotva mineme Portugalsko, prointrikuju se do kokpitu, přinutím pilota stočit to na sever a napálím to přímo do Reykjaviku. Stejně je to hnusná díra plná nehezkých lidí, co žerou shnilé ovčí hlavy a šukají s příbuznýma, až z toho mají mozkové nádory. (04.02.2011)

No, jako krimi to není špatné (označení žánru také jako thriller je celkem vedle), ale Severní blata jsou docela obyčejným filmem s nijak vyhrocenými nebo napínavými scénami (nemluvě o sice neobvyklé, přesto ve své podstatě docela suché pointě), který těží a nasává atmosféru vlastně jenom z místa, kde byl natočen. A nebýt jím právě taková krásná země jako je Island, myslím, že by většina hodnotitelů 1* ubrala. Jinak musím podotknout, že hudba (dost specifická) mi moc neučarovala, na to ve mně Mýrin vyvolal příliš málo emocí. Dávám lepší 3* a doporučuju spíš jen opravdovým milovníkům Islandu, jeho krajiny a způsobu života než divákům, kteří se chtějí podívat na kvalitnější evropskou detektivku. (19.07.2011)