Antikrist

Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov... (06.12.2009)

No, naposledy som mal podobné rozporuplné pocity z tohto štýlu filmu pri Bergmanovom Vargtimmen. Ono neviem prečo musia artoví režiséri pchať nos do tých oblastí filmu, v ktorých nenájdu u divákov pochopenie. Ak má ísť o nejakú vlastnú očistnú spoveď, prosím. Ale nech si to natočí doma na svoju digitálnu kameru a netrýzni ma s takýmito hovadinami. Manželská dvojica, ktorá prechádza krízovým obdobím spôsobeným stratou dieťaťa. Keď už, tak v tom prípade odporúčam film Lad de små børn, ktorý je takisto psychologicky na veľmi hlbokej úrovni, dokonca rovnako od dánskych tvorcov. Jediné, za čo musím sňať klobúk sú neskutočné herecké výkony, psychologické rozpoloženie postáv zvládla táto dvojica hercov ukážkovo. A ešte snáď záverečných dvadsať minút, kedy sa k slovu konečne dostalo aj napätie, horrorové explotation scény nemali chybu, možno boli niekedy až trošku prehnané, ale to je vec pohľadu. Mňa po tej neskutočne nudnej, psychicky mučiacej hodine a pol určite potešili. Pýtam sám seba, či tie provokatívne psycho-sexuálne scény boli tak potrebné. Určite na ne nebudem spomínať v zlom, ale obišiel by som sa aj bez nich. Rovnako ako aj bez rozprávajúcej líšky, nesmrteľnej vrany a rodiacej srnky, otravnej hudby a vôbec bez celého tohto filmu. 40%. (24.11.2009)

Nechám si v zime, keď sa idem milovať, otvorené okno? Alebo, nechám v zime otvorené okno malému dieťaťu spiacemu v postieľke? To dieťa sa dostane z postieľky, vyštverá sa do okna a vypadne von... ok. V tom momente som to bral... to je asi najlepší moment filmu i keď v ďalšom nudnom utrpení sledovať Antichrista mi neostalo nič iné ako hľadať si podobné blbosti aby som si film čo najviac zhnusil. Trierov Dogville som považoval za zaujímavý experiment, ale prečo by som mal byť nadšený z filmu kde si žena odstrihne klitoris a mužovi rozdrví gule? A ak si Trier myslí, že by niekto dokázal s prevŕtanou nohou a na nej upevneným brúsnym kotúčom sa motať po lesa a pri tom vzdychať od únavy, nech si to vyskúša na sebe. To ako sa k nemu prekopala do nory ktorá bola 2 metre pod kopcom je tiež nonsens. Pochopil som čo tým chcel autor povedať? Nie! Proste to nepodal pre mňa dostačujúco zrozumiteľne. Mám rád severskú kinematografiu ale Trier tam rozhodne nepatrí. A keď totálne psycho tak radšej niečo ako http://www.csfd.cz/film/20563-possession/ . (13.09.2009)

Interpretačně otevřený film, který se dá číst jednak jako feministický (Adam řekl Evě: "Utrhni mi to jablko, mám hlad."), jednak jako misogynní (z Ráje jsme byli vyhnáni, protože žena nemá nikdy dost a je nenažraná), přičemž oba závěry jsou zcela legitimní a záleží na zvolené optice pohledu. Nemyslím ale, že by byl interpretačně znásilnitelný (i přes teologickou, strindbergovskou, nietzscheovskou, šamanskou a jinou symboliku); i přes prohlášení o auto-terapeutickém účinku na samotného tvůrce a jeho depresích se totiž nabourává psychoanalytický a auteurský přístup, když padají věty jako "Freud je mrtev" a okázale se staví na odiv psychoanalytické motivy. Pro koho je ale důležitá osoba tvůrce a jeho styl napříč celou její filmografií, toho jistě potěší, že ANTICHRIST je souhrnem a přehlídkou postupů Trierových předchozích děl. Vysoce stylizovaný prolog a epilog upomene na evropskou trilogii; ostatní kapitoly jsou natočeny na digitální kameru a obsahují explicitní obrazy násilí a sexu, pohrává se se žánrovými konvencemi a diváckým očekáváním jako v trilogii o Zlatosrdečce; pracuje se s omezeným prostorem, klasická hudba je v kontrastu s tím, co se odehrává na obrazovce/plátně, divák je pohroužen do fikce a vzápětí je z ní zcizovacím prvkem vytrhnut, žena není pouhou trpitelkou, ale přebírá aktivitu jako v nedokončené (proti)americké trilogii. Ostatní by měli zapomenout na pověst, která šokantní novince na základě projekcí v Cannes a v Karových Varech předchází, protože znepokojivé obrazy nejsou samoúčelnou provokací, ale mají svůj význam v kontextu snímku. Poté zbývá již jen přistoupit na koncept, který je založen na juxtapozici (stylizovaný prolog a epilog vs. "dogmatický" styl ostatních kapitol, muž vs. žena - souboj pohlaví, racionalita vs. iracionalita, rozum vs. chtíč - nemohou být v opozici natrvalo, feminismus vs. misogynie, psychologické drama první poloviny vs. exploitation druhé, realismus vs. snovost, sex vs. smrt, řád přírody vs. chaos světa, nature kolem nás vs. nature v nás...), a nechat si rozjebat podvědomí v nejpůsobivějším Trierově filmu. (28.08.2009)

V Cannes na premiéře se rozmazlení diváci smáli, přičemž kulminace dle mého mínění "obranného" smíchu přišla při závěrečném věnování Andreji Tarkovskému. Ale nemyslím si, že by se musel nutně "obracet v hrobě", jak se občas píše. Trier nám předložil po všech stránkách velmi intimní film, který opravdu může obrazem připomínat Stalkera a duchem Zrcadlo - ve skutečnosti je to ale bytostný a nezaměnitelný Trier, který je polichocen, když při sledování filmu je divák trýzněn duchovními otázkami. Přirovnání k Zrcadlu je však myslím na místě, přestože je Antikrist navíc provázán silným příběhem. Jenže toto spojení bude asi pro mnoho lidí neakceptovatelné, protože zatímco Tarkovskij byl slušný člověk, Trier je prasák... a neváhá své vnitřní démony vyobrazit na plátně těmi nejbizarnějšími obrazy, neváhá odhalit Charlotte Gainsbourg v těch nejodvážnějších situacích, neváhá provrtat Willemu Defoeovi kotník nebozezem a přišroubovat k němu těžký brusný kotouč - jenže to je zkratkovitý, povrchní, senzacechtivý a mediálně vděčný výčet nejkontroverznějších okamžiků filmu. Pointu bude v Antikristovi hledat ten, kdo by ji hledal i v Zrcadle - co na tom, že ji tam nenajde, protože žádná pointa není? Slovy LvT: je nutné nehledat v tom filmu logiku, ale soustředit se na samotné obrazy... a být okouzlen... vizuální krásou, i krutostí zobrazovaného (aniž by člověk musel být sadista). (15.10.2009)