Antikrist

Polemiky ohledně kontroverznosti Antikrista mě svého času míjely, ale už první informace o snímku mě ubezpečily, že film jde mimo rámec toho, co mě zajímá, a rozhodl jsem se mu tedy vyhnout. Když jsem ale před pár dny vyplnil jakousi zákaznickou anketu v Levných knihách, obdržel jsem jako dárek DVD a darovanému koni, jak známo, na zuby nehleď. Nemám s Larsem von Trierem jako ostatně s drtivou většinou tvůrců nějaký problém, ale stejně tak nemám žádnu potíž s tím svého oblíbeného režiséra nebo herce bez milosti poslat do horoucích pekel, pokud mi jeho kousek nesedne. Triera jsem si oblíbil už při zhlédnutí jeho kultovního seriálu Království a vysoko jsem si po obsahové stránce cenil i obou jeho "divadelních" filmů. Ale už před časem mi nemohlo uniknout, že základním rysem Trierovy tvorby je manipulace s divákem a s fakty, které si upravuje podle svých uměleckých představ. Navíc je u něj problém, že se stal od dob, kdy opilý sepisoval Dogma 95, v pravém smyslu slova módním režisérem, který naplňuje představy intelektuálních snobů o pravém umění ve filmu, a hýčkanou celebritou festivalového publika. A to se bohužel stalo nedílnou součástí jeho osobnosti a jeho filmové tvorby. Vychází vstříc svým snobům spoustou věcí od rádoby zašifrovaných poselství pomocí symbolů přes provokativní a žánrový snímek slibující název až po nezbytný odkaz na Tarkovského v závěrečných titulcích. Potíž je v tom, že mezi jeho Antikristem a dílem Tarkovského je v myšlenkových východiscích naprostý antagonismus, nehledě na to, že Tarkovskij si mohl dovolit ignorovat diváky, protože filmový průmysl v Sovětském svazu neexistoval a rozhodující pro natočení a povolení distribuce filmu nebyly ohlasy diváků a záměry producentů, ale povolovací řízení, kdy bylo nutné překonat několik úředníků na příslušném ministerstvu. Tarkovskij proto mohl všechno podřídit svéi umělecké výpovědi a svým uměleckým představám. Lars tvoří v reálném kapitalismu a kalkuluje jak s kontroverzností obsahu svých filmů, tak i se skandály, které jeho nevymáchaná huba a chování v pravidelných intervalech vyvolávají. Moc dobře ví, že stačí jeden dva neúspěchy a jeho hvězda ztratí lesk. Antikrist by neměl být při více než pěti tisících hodnotících na CSFD v červeném poli jednoduše proto, že to v žádném ohledu není divácký film, který by odpovídal masovému vkusu filmových diváků. Je to film, který vychází vstříc festivalovému a klubovému publiku, takže spousta alibistických tří nebo čtyř hvězdiček a komentářů ve stylu "nějak jsem si s tím nevěděl rady, ale je to úžasné dílo..." svědčí spíš o uživatelském konformismu než o reálných kvalitách Antikrista. Žánrová identifikace s hororem je matoucí, jedná se spíš o surrealistickou dramaticko-mysteriózní hříčku na téma rozkladu partnerského vztahu. Bohužel pozérskou, utahanou a neukočírovanou. Samozřejmě Trier filmařinu nezapomněl a dá se rozplývat nad kamerou nebo jinými složkami filmového jazyka, ale ty by měly tvořit nějaký filmový celek. Antikrist je prostě nezáživný film, který chce provokovat svým kontroverzním obsahem a násilnými nebo pornografickými scénami. Takovým filmům obvykle dávám jednu hvězdičku aspoň za řemeslo, ale v tomhle případě rád udělám výjimku, kterou je možno brát jako protiváhu spoustě nekritických uživatelů. Jednou jsem se lekl, třikrát ošil znechucením, ale většinové pocity spadaly do kategorie nezájmu a tenhle snímek patří spíš mezi ty, které mě pobaví komentáři mnohých fanoušků, kolik významů je možné najít, když o to stojíte. Osobně mi tam chyběl příběh, dialogy, zajímavé postavy a katarze, protože závěrečná třetina filmu už je naprosto zbytečná. Přitom prolog vypadal tak zajímavě... Celkový dojem: 5 %. (14.06.2011) (méně) (více)