30 a půl metru

Red se po nějakých 12 letech vrací k režii a myslím že se vydařila. Opět spojil síly s Parém s kterým měl co dočinění s filmem Bad moon, což se mi líbilo. Tohle bylo sice o třídu slabší ale i tak po dlouhý době kvalitní film. Je to sice plný klišé a Janssen nějak moc dobrá herečka není. Ale má to pár světlých chvilek a navíc zabití toho kluka nemělo chybu a vypadalo skvěle. (30.03.2012)

33 metrů, nebo kolik to je... Dá se číst, dá se přemýšlet, dá se plánovat. Prima domácí vězení. Ten "duch" byl tak nafilmovanej, že by mohl fungovat leda jako vítaný zpestření. Takže: už žádné "politically correct" horory. A obzvlášť maj červenou kartu ty "genderově uvědomělý"... Brrr. Fast forward, that´s our best-selling logo... (04.04.2009)

Šedivě průměrná US duchařina, ve které divák vstupuje do tajemného bytu s krvavým cákancem na stěně, na nohu dostává elektronický náramek a kázání od prudérního detektiva a jeho technického poskoka. Poté se dozví, že má domácí vězení, protože sundal svého životního partnera a navíc parťáka výše zmíněného prudérního poliše. No nic moc pocit. Takto se přesně cítí atraktivní Famke Janssen v roli vražedkynině Marnie. Na druhou stranu válet se doma, když vám nákup donese sympaťák, který se snaží od samého počátku dostat Marnie do kalhotek, není zrovna nejhorší. To by ovšem v domě nesměl běsnit násilně zesnulý Mike, který po pár vybafnutích, které sakra fungují, vytasí teprve trumfy na stůl a veřte, že to bude bolet. Marnie zoufale bojuje v bytě o svůj život, zatímco ji nikdo nevěří, že Mike byl už pěknej zmrd za svého života. Ke konci atmosféra pěkně houstne a krev stříká proudem. Co se týče herectví, tak Famke hraje stejně dobře, jako vypadá, stejně jako ostatní herci, kterých se divák v tomto komorním snímku moc nedočká. Ztvárnění ducha už tak slavné není, mé počáteční nadšení po opětovném zhmotnění Mika slábne a krom jedné sakra drsné scény je prakticky fuč. Prostředí je vybráno bravurně, příběh obstojně vystavěn a závěr není žádný provar. Stopáž je optimální, ovšem kromě jedné již zmíněné drsné scény mi ze snímku po jeho zhlédnutí v hlavě nic nezůstává. Za mě tři hvězdy. (14.08.2012)

Můžete-li Famke, film si určitě užijete. Protože tenhle film je Famke a pak dlouho dlouho nic. Přemýšlel jsem, jestli její věčně odhalená ramena (vždy alespoň jedno) byla náhoda, nebo čirý záměr. V každém případě chvályhodné. Asi to byl záměr, ale Famke prostě ukradla celý film pro sebe. V žádném jiném filmu, který Famke natočila po Zlatém oku mi už něpřišla tak žhavá a šukézní, jako v této bondovce. Což mě dost mrzelo. Až do teď. Ve 100 Feet je to stará dobrá Famke, která by vás pouhým pohybem prstu dokázala přimět k čemukoliv. Zajímavý mi film přišel ještě z několika stránek. Je docela dobrý, pokud se odehrává v dramatické rovině (žena odsouzená za vraždu svého tyranského manžela, sama v domě, balí mladičkého poslíčka a bojuje s kolegou svého zavražděného manžela). Ta duchařina tam je jaksi navíc a v podstatě nepřináší vůbec nic nového a zajímavého. Přesto mě ten duch něčím trochu zaujal (ne jen tím, že jeho předobrazem je můj oblíbený Michael Paré). Měl prostě něco, co nemá každý filmový duch. Závěr je dost kýčovitý a jaksi vycucaný z prstu (dost ten film shazuje), ale není to vůbec iritující podívaná. Protože Famke vládne! (21.01.2013)

Domáce väzenie je filmovo vďačná, atraktívna vec, ale v Distubrii a Delirium bolo spracované lepšie. Tu nás čaká len nesympatická hrdinka, nesympatická herečka a značne blbý scenár s nanič koncom. Atmoška zo začiatku fajn, ale akonáhle sa začne hrať s otvorenými kartami a trikmi, začne to byť béčko hraničiace s céčkom. Samostatnou kapitolou je brutálna scéna „umlátenie duchom na smrť“, ktorá je po stránke gore fakt odporná, na strane druhej vôbec sa nehodí do dovtedajšieho konceptu/štýlu snímky. Režisér Búrky s Charlesom Danceom a scenárista Stopára s Rutgerom Hauerom sa veru moc nevytiahol. Za zmienku stojí ústredný vzťah medzi 44-ročnou ženou a ledva 21 ročným chalanom, tak ale život je všelijaký. 30 % (16.06.2018)