Kurz negativního myšlení

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Jasné, že každý človek musí niekedy vybuchnúť. O to viac, keď je po krk v problémoch. V problémoch, ktoré nemá silu vyriešiť k vlastnej spokojnosti. Nedá sa byť za každú cenu pozitívnym. A ani negatívnym. Stredná cesta je to pravé orechové. Partička, ktorá sa zišla na párty u Geirra bola excelentná, takisto aj muzika. (12.03.2016)

No, čekal jsem asi něco jiného, nejspíš Inside I'm Dancing v trochu veselejším hávu. Zdejší černočerný humor mi připadal spíš jako vygradovaný cynismus a popravdě řečeno, nenašel jsem ve filmu moc věcí k zasmání. Spíš to na mě působilo jako syrové, nepříjemné, krutopřísně upřímné absurdní drama, ve kterém nebylo o vyhrocené situace nouze. Kurz negativního myšlení stojí především na výborných hercích a perfektně vykreslených charakterech, které se postupně vybarvují v celé své "kráse", až mi bylo tak z půlky osazenstva solidně na blití. Pak taky musím pochválit hudbu, moc se mi líbila. Škoda jen, že příběh samotný mě až tolik nezaujal a konec byl na můj vkus moc smířlivý, jinak bych nejspíš filmu přiklepl vyšší hodnocení. (01.11.2010)

Uvěřitelný film co se psychologie postav týče, krásné využití černého humoru a výborné herecké výkony. Postava Geirra je výborná a skvěle tenhle drží pohromadě, protože nebýt jeho tak by se to asi celý docela rozpadlo. Ke konci už to sice trochu hapruje a svoje sdělení to jakž takž řekne, takže já jsem spokojen. (07.12.2009)

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)