Na druhé straně

Ještě jsem neviděla autorův legendární snímek Proti zdi, ale tuším dle kvality tohoto filmu, že se mám na co těšit:-) Mé kosmopolitní srdce vždy zaplesá nad filmy tohoto typu... Pořád je čemu se z nich přiučit, dozvědět, pochopit, ale i nechápat a tápat a stále si klást otázky... Filmy, v nichž kulturní rozdíly a z nich vyvěrající nepochopení a na druhou stranu lidské sblížení srdcí navzdory kulturním odlišnostem, to je přesně to, co člověka nutí se zamyslet. Proto film Na druhé straně vřele doporučuju. (12.09.2010)

Na konci jsem zase zůstal jak opařenej, takže...já vím, mohlo to být proto, že ten konec přišel vlastně dost nečekaně, ale i to se počítá, jak to teď můžu vidět sám na sobě. Prostě jsem na to zůstal hledět s otevřenou pusou a po celé titulky jsem, možná stejně jako většina z Vás, vyhlížel jeho tátu na člunu. Neukázal se. Akin bere další a další body za překvapení. Je to BOREC. Jinak jestli Němci vrací i takovýhle případy, tak to jsme teď v EU s ochranou lidských práv hodně na štíru. Za komárů si tam byli ochotní nechat kdejakýho konfidenta, a teď vrátí holku, která může prokázat, že je v totálním průseru. (Tady jsem teď trochu hodil zpátečku - ona asi v Německu nic moc prokazovat nemohla, protože by to znamenalo naprášit kolegy i sebe sama a riskovat, že to na mě Němci ještě píchnou domů do Turecka. Ale takhle hovadsky se snad ještě pořád nechovají/nechováme??! Nebo snad jo?? (26.12.2013)

Po výborném Gegen die Wand jsem dostal další možnost setkat se s filmem německého režiséra Fatiha Akina - Auf der anderen Seite. Po přečtení obsahu filmu jsem se však zděsil. Vypadalo to na patok patosu a nenáhodných náhod. Opak byl však pravdou, režisér se patetickým situacím vyhýbá, jak jen to jde a klišé se snaží obcházet (i když si občas přičichne). Nakonec byly tyto dvě hodiny velmi příjemné a asi si budu muset na filmografii tohoto pána ještě posvítit. :) (08.03.2009)

Přestože metráž snímku se tentokrát zastaví skoro na dvou hodinách, tato doba byla alespoň pro mě dobře strávená. Film je natočen klasičtějším stylem než většina ostatních současných německých snímků, které tendencí spadají do tzv. Berlínské školy. Kamera často zachází do detailů, tentokrát už většinou vidíme na osobu, která zrovna mluví… Střihů je mnohem více než například ve filmech Schanelecové, filmové ruchy nejsou povyšovány nad hlasy herců. Zkrátka jde o film, kde se klade větší důraz na samotný příběh než na osobitost, s jakou je natočen. Fabuli si můžeme vytvořit podle tří oddělených kapitol, z nichž dvě už samotným názvem prozrazují smrt jedné z postav. Obě části pak spojuje záběr na rakev s jejich tělem (buď na německém nebo tureckém letišti). Třetí část je částečně vyústěním obou příběhů, částečně ne, jelikož to hlavní, co by oba příběhy mohlo spojovat (tedy mladá Turkyně bojující za svobodu ve své zemi), zůstane známo pouze samotnému divákovi. Znázornění času je ve filmu převážně implicitní. Přesto jsou obě dějové linie srozumitelné. Zápletka je sice v jistém smyslu propojena mnoha souvislostmi, ale samotné události ve filmu jsou spíše dílem náhody (smrt Lotty). Kromě otevřeného konce nemáme zrovna moc možností o fabuli uvažovat ve více směrech, než nám dovoluje film. Zkrátka musíme sledovat osudy postav, na které se zrovna neusmálo štěstí, a které často ztroskotají na úplně jiném problému, než by se mohlo zpočátku zdát. Akin se mi rozhodně zalíbil. 80% (04.06.2010)

Tento film se mi libil o neco vice nez Proti zdi. Zkratka jsem tomu filmu vice veril. Multikulturnost a promitnuti vztahu mezi Turky a Nemci jdou Akinovi znamenite, stejne tak navozeni atmosfery a vyber hercu. Je ale pravda, ze i me uz unavuji ruzne filmove propletence hlavnich hrdinu. Uz to zacina byt trosku trapne, i kdyz je to stale vdecne pro sirokou divackou verejnost. (22.12.2009)