Cesta do lesa

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Toužím být energeticky nezávislým na systému, pěstovat si přírodní dobroty a v lůnu přírody si užívat čerstvého vzduchu. Jenže svoboda v dnešní době něco stojí a také mí potomci by mne patrně ukamenovali, kdyby se večer místo pohádek museli kochat pohledem do plápolajícího ohně, takže zatím si o tom nechám jenom zdát. V takovou chvíli je třeba zhlédnout manuál k přírodnímu životu a já jsem při něm zjistil, že ke mně tak nějak patří kompromisní život v malém městečku. Internet tu je, příroda je na dohled a zahrádka nějaký ten vitamín také dodá. Takže "Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe" a já to budu nadále sledovat v HD rozlišení. (05.08.2015)

Má první (a možná poslední) předpremiéra v životě, po promítání diskuze s tvůrci (Tomáš Vorel st., Tomáš Hanák, Anna Linhartová a Marie Štípková), před kinem červený koberec, který nám i v tÝ hnusnÝ a poddolovanÝ KarvinÝ políbil sám Hanák, skvělá atmosféra plného kina, kterou město zažilo naposled při premiérách Vinnetouovek... jo, moc povedený večer a film pobavil, akorát jaksi na vyšší hodnocení než 3* opravdu nemá. (28.09.2012)

Hmm. Zatímco Cesta z města vede do lesa, cesta filmů Tomáše Vorla má nezadržitelně sestupnou tendenci. Ne, že by tu nebylo pár hezkých obrázků, ale stejně tak si umí kamera celkem zcestně a nepříjemně zabruslit. Ne, že by myšlenky a postoje některých lidí ve filmu nebyly nesympatické, ale to, jakým způsobem jsou podané, je poměrně dost znevěrohodňuje. Ten karikaturní krátký skeč, který si sám režisér ve filmu střihne jako by byl trefnou charakteristikou... (02.06.2016)

Takové hodně volné pokračování Cesty z města. Snímek má zajímavou poetiku a výbornou kameru, ale občas mi nešla přes zuby jakási přestřelená teatrálnost (či jak to nazvat) některých hereckých výkonů (takové sklepácké mi to přišlo, což lze na druhou stranu chápat). I tak ale příjemné překvapení. :) (15.07.2013)