Růže a prsten

Růže a prsten jsou krásnou ukázkou naivity, humoru a nadsázky, aniž by to sklouzávalo do hlouposti či trapnosti. Přemýšlím, zda si umím představit ještě o něco méně královského krále, než byl tady rada Vacátko (já vím, Šíleně smutná, ale tam je to o něčem jiném, i když i to je komedie), ta směšnost jeho krále vyniká ostřeji i díky královské důstojnosti královny (taky je to mrška, o to pokoj). Krásná deus ex machina figura - socha, jak coby prvek v ději, tak jako prvek výtvarný. Absolutně geniální výběr byl v postavách princů, Miloš Nesvadba je k zulíbání, Jan Tříska je beze vší ironie dokonalý pohádkový princ z rodu těch, jaké jsme měli v pohádkách běžně a jací se dnes již evidentně nerodí. Stejně tak byla hezká princezna Andělka, kterou půvabem překonala jen Bětuška. Že je Jana Preissová krásná ženská vím odjakživa, marně přemýšlím, jak mi mohlo celé roky unikat, že má tak příjemný hlas. No já vím, to jsem objevila zas minimálně nový kontinent, ale já si to opravdu uvědomila až tenhle týden (u jiné pohádky). Moc se mi líbilo, že se nebáli do pohádky dát i zjevnou parodii, třeba když princ veršuje a při hledání rýmu na jméno Bětuška z něj padá: "Bětuška beruška, Bětuška osuška, Bětuška rozbuška..." Stejně tak v závěru přímočaře zasáhne socha a je vyřešeno a nikdo nad tím nedumá. A tak všechno nad očekávání dobře dopadlo, všichni jsou šťastní a spokojení.... Lidé by ostatně nikdy neměli spoléhat na kouzelnou růži a prsten. Měli by být sami krásní, být na sebe milí a měli by se mít rádi. (18.04.2013)

Velice pěkná, divadelně stylizovaná televizní pohádka na motivy vánoční povídky W. M. Thackeraye z roku 1855, vtipně aktualizující pohádkový žánr (v oblasti jazyka i charakterizace prostředí a postav). Celý příběh se nese vzdor své členité výstavbě v hravém duchu, který podporují i uvolněné (leč precizní) herecké výkony; okouzlují především Jaroslav Marvan svou humornou hrou na krále Udatu (vládnoucí spíše jídelníčku nežli království), Jan Tříska svou proměnou v naivní princátko, oddávající se raději ušlechtilým hrám (tenis, golf & šerm), nikoliv studiu a Miloš Nesvadba jako princ Bulka (nomen omen). Duch improvizace mocně zavládl (a to i z vypravěče příběhu: pantomimicky se vyjadřující oživlé sochy, perfektně sehrané Zbyňkem Vaňousem) a dal vzniknout správné atmosféře! (08.02.2009)

Tuhle pohádku jsem několikrát četla jako dítě a hodně se mi líbila, i když měla dost nepohádkových motivů; i její sloh byl nepohádkově věcný a lehce ironický (jak taky jinak, když ji psal Angličan). Televizní zpracování je na půli cesty - ironie a lehkost předlohy se tam objevuje jen občas (pak to ale stojí za to), logika děje v úpravách a krácení dostává chvílemi docela na frak. Nápad s vypravěčem - pantomimickou sochou je strašný. Herci jsou dobří, nade všechny ale jasně vyniká Tříska jako princ Vavřín. (15.11.2012)

Pohádka, co má výborného, originálního a naprosto nerušivého vypravěče! Co vlastně nemá záporných ale lidských hrdinů a hrdinek. Co zpodobňuje lásku překrásně neromantickým způsobem. To se v pohádkách normálně nenosí! Doufám, že pohádku ještě někdy uvidím, protože v ní nejen růže a prsten mají své kouzlo! Jo a moc chválím Českou televizi za zařazení "pohádek pro pamětníky". Dělá mi to radost v sobotu ráno:) (23.01.2016)

Nedá mi to, abych nepřipojila komentář. Jsem starší ročník, pohádku jsem fakt viděla v premiéře jako malá holka. Nedokážu přesně říct proč, ale už tehdy mně strašně zaujala. Snad srozumitelností děje a plynutím vyprávění, pohyblivou sochou, dialogy, bezpečím... Pak šla do sejfu, když Tříska emigroval, ale já na ni vzpomínala celé roky. Co pro mne bylo ještě překvapující, že se mi stále líbí i po těch 40 letech... Mimochodem - místy je docela drsná, třeba když Tříska přirovná princeznu k mrzáčkovi, to by možná dneska neprošlo :-) Rozhodně doporučuju ke zkouknutí a rodiče se nemusejí bát pustit ji dětem. (24.03.2012)